Článek
Večer jsem seděla v kuchyni sama. Děti šly do svých pokojů-Nikola za TikTokem, kde sleduje videa o lidech, kteří sledují videa o lidech, což je filozofická hloubka, do které nechci pronikat; Martin za svou hrou, z níž se linuly zvuky vesmírné katastrofy nebo středověké bitvy. Z venku to jde těžko poznat. Honza byl na gauči s dozvuky zápasu a pivem číslo dvě.
Uvařila jsem si čaj. Zelený, s medem, protože jsem četla, že zelený čaj s medem pomáhá. Čemu přesně, to jsem zapomněla, ale přišlo mi, že člověk, který pije zelený čaj s medem, dělá něco pro sebe, a to mi stačilo.
Sáhla jsem po telefonu.
Instagram. Aplikace, jejíž hlavní funkcí je ukázat vám, že všichni ostatní žijí barevnější, uspořádanější a fotogeničtější život než vy, a zároveň vám prodat krém, cvičební program nebo kurz osobního rozvoje, díky němuž se váš život stane stejně barevným, uspořádaným a fotogenickým. Scrollovala jsem-jídlo, které nikdo nesnědl, protože by bylo škoda ho zničit vidličkou, dovolená u moře, kde je vždy bezoblačno. Dítě na houpačce se záběrem, který vyžadoval minimálně dvacet pokusů. Motivační citát přes fotku horské krajiny, která byla pravděpodobně stažena z fotobanky, reklama na boty, které chci, ale nepotřebuji. A pak jsem narazila na fotografii, která mě zastavila.
Muž vařil večeři.
Ne jako Honza. Honza vaří večeři způsobem, který lze popsat jako funkční. Výsledek je jedlý, proces je bez zbytečností, emoce jsou minimální. Tento muž však vařil jinak. Stál u sporáku v čisté košili. Světle modré, rozepnuté přesně o jeden knoflík. Ne o dva, protože to by bylo moc, ne o žádný, protože to by bylo málo. Přesně o jeden- a v jeho tváři bylo něco, čemu bych, kdybych měla být upřímná, řekla vědomí vlastní přítomnosti. Vařil s takovým klidem a přehledem, jako by vaření nebyla nutnost, ale meditace.
Za ním bylo okno, za oknem město. Celé to bylo zalité tím zlatým světlem pozdního odpoledne, které se ve skutečnosti vyskytuje přibližně šestkrát do roka a vždy jen na dvacet minut, ale na fotografiích ho potkáváte neustále, protože fotografové vědí, kdy čekat. My ostatní ne. Na lince vedle něj stálo víno. Sklenička, ne lahev. Přesně tak, jak to vypadá v reklamách na životní styl, jehož součástí je sklenička vína u vaření. Ne proto, že byste potřebovali alkohol k přípravě těstovin, ale protože to tak prostě patří.
Pod fotkou bylo: Protože záleží na tom, kdo ti vaří. A záleží na tom, jak se při tom cítí. #vztahy #partnerství #jakubprocházka
Jakub Procházka.
Klikla jsem na profil.
Jakub Procházka. Kouč. Průvodce vztahy. Pomáhám mužům stát se partnery, které si ženy zaslouží. Odkaz na web. A pak: 247 000 odběratelů.
Dvě stě čtyřicet sedm tisíc lidí sleduje tohoto muže. To je skoro třikrát obyvatelstvo našeho města. Představila jsem si naše město třikrát naplněné lidmi, kteří se dívají na Jakuba Procházku, jak vaří ve světle modré košili, a říkám si: to je hodně lidí. To je opravdu hodně lidí.
Zapnula jsem první video.
Pokračování příště.
Seznam dosud vydaných dílů:
