Článek
Když v roce 1519 zemřel císař Maxmilián I., osud Evropy visel na vlásku. O uvolněný trůn Svaté říše římské se utkali dva nejmocnější panovníci kontinentu: francouzský král František I. a mladý španělský král Karel V. O tom, kdo ovládne Evropu, však nerozhodovaly pouze meče armád, ale i úpisy v kanceláři jednoho muže v bavorském Augsburgu.
Tento muž se jmenoval Jakob Fugger, který neváhal poskytnout na podplacení kurfiřtů astronomickou sumu 850 000 zlatých, z nichž téměř dvě třetiny vyplatil ze své vlastní pokladny.
Když se Karel V. zdráhal dluh splácet, Fugger mu napsal list, který by si žádný jiný poddaný v historii nedovolil: „Je známou věcí, že Vaše Císařská Majestátnost by bez mé pomoci nedosáhla římské koruny.“
A Karel zaplatil.
Fugger byl bankéřem králů, investorem, který ovládl evropský trh s mědí i stříbrem, a architektem moderního kapitálového trhu. V přepočtu na dnešní měnu dosahoval jeho majetek hodnoty přes 400 miliard dolarů – kontroloval přibližně dvě procenta tehdejšího HDP celé Evropy. Žádný člověk před ním ani po něm neshromáždil v poměru k světové ekonomice tak obrovské jmění.
Přesto dnes jeho nejznámější odkaz neležící v ruinách skvostných paláců ani v zapomenutých dluhopisech. Je zhmotněn v osmi nenápadných ulicích obehnaných zdí.
Fuggerei je čtvrť v Augsburgu a nejstarší dosud fungující sociální bydliště světa. Nebyla záchvěvem stařecké dobročinnosti, ale důmyslným dílem muže, který si dokázal spočítat absolutně všechno: obchod, moc, politiku a dokonce i vlastní spásu!
Z Benátek na trůn světového obchodu
Jak se ze studenta teologie stal chladnokrevný finanční génius? Mladý Jakob se vůbec neměl stát kupcem. Jako nejmladší z deseti dětí augsburského tkalce a obchodníka s bavlnou byl původně směřoval na duchovní dráhu. Osud však zasáhl v podobě předčasné smrti jeho starších bratrů. Čtrnáctiletý chlapec v roce 1473 poslali do Benátek, tehdejšího srdce světového obchodu.
V Benátkách, v německém obchodním domě Fondaco dei Tedeschi, prošel neúprosnou školou. Naučil se podvojnému účetnictví (tehdy horké novince, kterou zbytek Evropy sotva chápal), osvojil si složité systémy směnečného práva a pochopil klíčovou věc: peníze nejsou cílem, ale nástrojem k ovládnutí zdrojů.
Když se vrátil do Augsburgu, proměnil rodinnou firmu v dravce. Zatímco ostatní kupci obchodovali s látkami či kořením, Fugger začal obchodovat se samou podstatou tehdejší politiky – s panovnickými dluhy.
Jeho strategie byla geniálně jednoduchá a zároveň extrémně riziková. Půjčoval chronicky zadluženým panovníkům obrovské sumy, ale namísto úroků, které církev oficiálně zakazovala jako lichvu, požadoval do zástavy těžební práva.
Tímto způsobem ovládl stříbrné doly v Tyrolsku a obrovská ložiska mědi na území dnešního Slovenska (v Banské Bystrici a Banské Štiavnici). Vytvořil první vertikálně integrovaný monopol v historii. Kovy těžil, zpracovával, transportoval i prodával po celé Evropě.
Fuggerei v Augsburgu
První průmyslový špión
Fugger vytvořil zpravodajskou síť, která předběhla svou dobu. Aby mohl řídit impérium sahající od Lisabonu po Krakov a od Říma po Antverpy, musel vědět věci dříve než ostatní. Byl si toho byl vědom lépe než kdokoli jiný. Vytvořil proto první soukromou zpravodajskou službu na světě, síť takzvaných Fuggerových dopisů.
Jeho tovární pobočky a kurýři mu denně posílali podrobné zprávy o pohybech vojsk, nemocech panovníků, ztroskotáních obchodních lodí i úrodě v odlehlých provinciích. Kdykoli se někde v Evropě schylovalo k válce nebo převratu, Jakob Fugger o tom věděl o dny či týdny dříve než papež nebo císař.
Tato informační převaha mu umožňovala provádět neuvěřitelné spekulace. Když se všichni obávali osmanské invaze do Uherska a cenově odepisovali tamní doly, Fugger nakupoval. Koupil práva na těžbu za zlomkovou cenu a pohádkově zbohatnul, když se turecký postup dočasně zastavil.
Byl však také chladným pragmatikem, který věděl, že obrovská koncentrace moci vyvolává nenávist. Lidé ho začínali vnímat jako lichváře, který vyšponoval ceny základních surovin. V Německu se dokonce zrodil nový výraz pro bezohledný monopolismus: Fuggerei.
Jakob pochopil, že pokud má jeho impérium a rodina přežít, musí čelit hrozbě sociální exploze.
Obchod s papežem
Fugger nechtěně zažehl protestantskou reformaci, když neúprosně zasahoval do největších náboženských a myšlenkových zlomů lidstva. Málo se ví, že právě jeho finanční operace byly bezprostředním spouštěčem reformace.
Když se mladý šlechtic Albrecht Braniborský chtěl stát arcibiskupem v Mohuči, potřeboval obrovskou sumu peněz, aby uplatil papežskou kurii v Římě. Peníze mu půjčil Jakob Fugger. Aby mohla banka své peníze dostat zpět, dojednal Fugger s papežem Lvem X. dohodu: papež vyhlásil prodej takzvaných odpustků.
Výnos z prodeje odpustků se dělil přesně napůl. Polovina šla na stavbu baziliky sv. Petra v Římě a druhá polovina putovala přímo na účet Jakoba Fuggera k umoření Albrechtova dluhu. U pokladny dokonce seděl přímo Fuggerův zástupce, který přebíral vybrané mince.
Tento hanebný obchod s věčnou spásou doháněl k šílenství jednoho německého mnicha ve Wittenbergu. Mnich se jmenoval Martin Luther. V roce 1517 přibil na vrata kostela svých 95 tezí, v nichž ostře napadl prodej odpustků i sám augsburský bankovní dům. Jakob Fugger, skalní katolík, tak paradoxně financoval událost, která rozštěpila křesťanský svět.
Věčný nájem a kalkul se spásou duše
Atmosféra náboženského kvasu, rostoucí napětí mezi bohatými a chudými a vlastní pokročilý věk přivedly Jakoba Fuggera k rozhodnutí, které v roce 1521 navždy změnilo tvář jeho rodného města. Dne 23. srpna 1521 podepsal zakládací listinu nadace Fuggerei.
Do nadace vložil výchozí kapitál 10 000 zlatých a jasně definoval její účel: vytvořit trvalé útočiště pro poctivé, ale chudé augsburské řemeslníky a dělníky. Nájemné stanovil na 1 rýnský zlatý ročně, neboli částku, která tehdy odpovídala zhruba týdenní mzdě běžného dělníka.
Domy ve Fuggerei
Proč to Fugger udělal? Někdo v tom může vidět osvícenou sociální politiku, skutečnost však byla mnohem prostší. V jeho mysli zafungovala chladná logika. Fugger byl přesvědčený katolík a hluboce věřil v existenci očistce. Věděl, že jako nejbohatší muž světa, který nahromadil majetek na hraně tehdejší morálky, bude mít před Bohem co vysvětlovat.
Proto do smlouvy o bydlení vložil klíčovou klauzuli: každý nájemník se musel pod hrozbou výpovědi denně pomodlit tři modlitby zа spásu duše Jakoba Fuggera a jeho rodiny. Půjčka chudým na zemi se tak v jeho očích stala investicí do jistoty na onom světě. Fugger si prakticky najal armádu modlitebníků, která za něj měla v nebi vyjednat omilostnění.
Pravidla sociální utopie
Jakob Fugger nebyl naivní idealista. Při návrhu Fuggerei uplatnil stejné manažerské principy, jaké používal při řízení svých dolů a bank. Čtvrť navrhl jako přísně organizovanou komunitu s jasnými pravidly.
Nechtěl vytvořit anonymní noclehárnu pro žebráky. Byt mohl získat jen ten, kdo byl chudý bez vlastní viny; tedy člověk, který pracoval, ale zchudnul v důsledku nemoci, úrazu nebo věku. Lidé neschopní práce z lenosti, opilci nebo kriminálníci měli dveře zavřené. Žadatel musel být obyvatelem Augsburgu a musel být katolického vyznání.
Architektura Fuggerei podtrhovala Jakobův smysl pro lidskou důstojnost. Zatímco tehdejší chudinská obydlí byla temnými, špinavými dírami, Fuggerei nabízela samostatné, světlé byty s vlastní kuchyní, kamny a předzahrádkou nebo půdou. Domy měly identické fasády, čímž Jakob eliminoval jakoukoli závist mezi sousedy.
Zároveň však vytvořil systém kontroly. Sídliště bylo obehnáno zdí a na noc se pět minut po desáté hodině zamykaly všechny brány. Kdo přišel pozdě, musel zaplatit nočnímu strážnému pokutu. Fugger věřil, že sociální pomoc má smysl pouze tehdy, pokud vede obyvatele ke kázni, pořádkumilovnosti a mravnému životu.
Osobní neštěstí nejbohatšího muže
Zatímco ve světě obchodu a politiky dosáhl Jakob Fugger všeho, o čem mohl smrtelník snít, v soukromém životě ho stíhala jedna rána za druhou. V roce 1498 se oženil se Sibyllou Artztovou, dcerou významného augsburského měšťana. Manželství však bylo bezdětné.
Fugger trávil většinu času nad účetními knihami, na cestách nebo na jednáních s panovníky. Jeho žena žila v osamění a po jeho smrti se dokonce dostala do ostrých právních sporů s jeho dědici. Nemít vlastního syna bylo pro muže Jakobova formátu největší osobní tragédií. Celé své impérium musel předat svým synovcům, především Antonu Fuggerovi.
Zemřel 30. prosince 1525 ve věku 66 let na rakovinu prostaty. Zanechal po sobě neuvěřitelnou sumu 2,1 milionu zlatých v čistém jmění. Nechal se pochovat v kapli sv. Anny v Augsburgu, v první renesanční stavbě v Německu, kterou sám financoval a jejíž výzdobu svěřil gigantům tehdejšího umění, jako byl Albrecht Dürer.
S jeho smrtí skončila zlatá éra prvního globálního finančního magnáta. Jeho synovci sice udrželi rodinný podnik ještě několik desetiletí, ale postupný úpadek španělského a habsburského hospodářství a zničující třicetiletá válka v 17. století nakonec velké bankovní impérium Fuggerů přivedly ke krachu. Jedna věc však bankrotu unikla.
Fuggerův odkaz přežil půl tisíciletí a funguje dodnes
To, že Fuggerei existuje i dnes, v 21. století, není náhoda ani zázrak. Je to výsledek geniální právní a finanční konstrukce, kterou Jakob vtiskl do zakládací listiny v roce 1521.
Majetek Fuggerei totiž zcela oddělil od majetku své obchodní firmy. Vytvořil autonomní rodinnou nadaci, která byla chráněna před nároky věřitelů, panovníků i samotných členů rodiny. Nadaci vložil do správy tisíce hektarů lesů a zemědělské půdy v Bavorsku. Výnosy z tohoto lesního hospodářství financují provoz a údržbu Fuggerei dodnes a díky této nezávislosti přežila úplně všechno včetně náboženských válek 16. a 17. století, zániku Svaté říše římské, napoleonských válek, hyperinflace Výmarské republiky i nacistické diktatury. Zničující nálet v roce 1944 sídliště srovnal se zemí, ale rodinná nadace ho po válce bez státních dotací znovu postavila.
Jakob Fugger zvaný „Bohatý“ díky své prohnanosti provázené pocitem viny posloužil unikátnímu sociálnímu projektu, který přetrval přes půl tisíciletí.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakob_Fugger?hl=cs-CZ
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fuggerei?hl=cs-CZ
https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/portret-kupce-jakoba-fuggera.A150816_145055_eko-zahranicni_ane
https://www.idnes.cz/xman/styl/jakob-fugger-nejbohatsi-muz-pujcka-papez-habsburkove-stribro.A251216_882755_xman-styl_vals
https://blog.nationalmuseum.ch/en/2020/03/jakob-fugger-money-and-spirit-around-1500/
https://www.denik.cz/spolecnost/jakob-fugger/
