Článek
Přestože byl nález podzemního města v Derinkuyu obrovským objevem, osoba samotného nálezce není veřejně známá. V oficiálních tureckých záznamech jeho jméno nenajdete, figuruje v nich pouze pod obecným označením „místní obyvatel“.
Tato anonymita je záměrná. Muž i jeho rodina se po náhlém přívalu vědců, vládních úředníků a médií v 60. letech snažili uchránit své soukromí.
Podle legendy vše začalo ve chvíli, kdy se zmíněný muž rozhodl pustit do rekonstrukce svého domu. Během prací si všiml divné věci, z jeho dvora a suterénu opakovaně mizela domácí drůbež. Když začal po příčině pátrat, objevil v rohu sklepní zdi nenápadnou prasklinu, do které se slepice protahovaly a už se nevracely. Zvědavost mu nedala, a tak pomocí kladiva a majzlíku otvor zvětšil. S lucernou v ruce pak prolezl za zeď a ocitl se v temném, prudce klesajícím tunelu. Slepice ho tak dovedly přímo do první úrovně obřího podzemního města.
Jakmile si uvědomil, že chodba nekončí po několika metrech, ale větví se do dalších místností a klesá hlouběji a hlouběji, neváhal a kontaktoval úřady v provincii Nevşehir. Za čas na místo dorazili první turečtí archeologové, kteří vchod zabezpečili a začali odstraňovat staleté nánosy prachu a sutě.
O pouhé dva roky později, v roce 1965, bylo Derinkuyu oficiálně zpřístupněno veřejnosti, ačkoliv průzkum hlubších pater pokračoval ještě dlouhá léta. Vše vyvrcholilo v roce 1985, kdy byl tento unikátní komplex zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO.
Případ tohoto anonymního nálezce přitom nebyl v regionu zcela ojedinělý. Obyvatelé Kapadokie stavěli své domy přímo na skalních masivech nebo u vchodů do starých jeskyní po celá století. Mnoho rodin tak běžně využívalo horní patra starověkých podzemních měst jako chladné prostory pro skladování brambor, jablek či vína, aniž by kdy tušily, že přímo pod jejich nohama se ukrývá dalších patnáct pater chodeb a sálů zasažených dávnou historií.
Podzemí Derinkuyu
Architektonický zázrak starověku
Podzemní město Derinkuyu dosahuje hloubky přibližně 85 metrů a rozkládá se v osmnácti podlažích (z nichž je dnes veřejnosti přístupných osm). Otázka, která nedává spát historikům, zní: Kdo a jak dokázal takové dílo vytvořit bez moderní techniky?
Kapadokijská krajina je tvořena takzvaným tufem – měkkým, porézním kamenem vzniklým ze ztuhlého sopečného popela. Tuf je podstatným klíčem k existenci města, v uceleném stavu je poměrně snadno opracovatelný obyčejnými dláty a krumpáči, avšak při kontaktu se vzduchem postupně tvrdne a vytváří pevné, stabilní konstrukce.
Názory na přesný původ se rozcházejí. Většina archeologů se kloní k teorii, že s prvotními pracemi začali Frýgové, starověký indoevropský národ známý svou zručností při práci s kamenem. Náboženské stopy vedou některé odborníky ještě hlouběji do minulosti, k říši Chetitů. Ať už město založil cokoliv, byli to raní křesťané v byzantském období (5.–10. století n. l.), kdo podzemní síť rozšířil do dnešní megalomanské podoby a plně ji vybavil pro dlouhodobé přežití.
Výzdoba v podzemí
Inženýrství a každodenní přežití
Strávit několik měsíců pod zemí vyžaduje zdolání mnoha překážek. Obyvatelé Derinkuyu museli vyřešit tři zásadní výzvy: vzduch, vodu a bezpečnost.
Nejúžasnějším inženýrským počinem je větrací systém. Městem prochází hlavní ventilační šachta o hloubce přes 55 metrů, od níž se odpojuje více než 15 000 menších průduchů. Ty zajišťovaly neustálou cirkulaci čerstvého vzduchu i v těch nejnižších patrech.
Stejně důmyslné bylo zásobování vodou. Spodní patra obsahovala studny napojené na podzemní prameny. Zajímavostí je, že některé studny nebyly propojeny s povrchem, což zabraňovalo nepříteli, aby mohl otrávit vodní zdroj zvenčí.
Zvonice byzantského kostela v Derinkuyu
Derinkuyu bylo vytvořeno pro ochranu. Chodby byly záměrně úzké a nízké, což nutilo útočníky postupovat po jednom a v předklonu. Pokud se nepříteli podařilo proniknout dovnitř, uvízl v pasti. Jednotlivá patra mohla být hermeticky uzavřena masivními kruhovými kamennými dveřmi o hmotnosti až 500 kg. Tyto kamenné bloky měly uprostřed malý otvor (sloužící k pozorování nebo k prostrčení kopí) a mohly být zavřeny pouze ze vnitřní strany. Zvenčí bylo nemožné je odvalit.
Všechny kuchyně byly vybudovány tak, aby kouř z ohnišť vycházel do větracích šacht velmi pomalu a rozptyloval se. Na povrchu tak nevznikal žádný viditelný kouřový signál, který by vyzradil úkryt procházejícím armádám.
Proč se tamní lidé rozhodlí přesunout svůj život pod zem? Odpovědí je poloha Kapadokie. Tato oblast byla po staletí křižovatkou obchodních cest, ale také bojištěm velkých říší.
Největšího rozmachu dosáhlo Derinkuyu během arabsko-byzantských válek v 8. až 12. století. Když se na obzoru objevila nepřátelská vojska, obyvatelé vesnic sbalili cennosti, zahnali dobytek do podzemí a doslova zmizeli z povrchu zemského. Nahoře zůstala jen prázdná pole a opuštěná stavení. Nepřátelé narazili na liduprázdnou krajinu, zatímco pod jejich nohama žily tisíce lidí.
V podzemí vznikly nejen příbytky, ale i duchovní centrum. V 5. patře se nachází rozsáhlá kaple ve tvaru kříže s vynikající akustikou, kde se věřící shromažďovali k bohoslužbám.
Letecký pohled na oblast Kappadokie
Ztracený svět a dnešní Cappadokie
Jak mohlo tak monumentální dílo upadnout v zapomnění? S postupným zklidněním regionu a úpadkem hrozeb se potřeba ukrývat se pod zem vytrácela. Obyvatelé tyto prostory využívali už jen jako chladné sklady potravin.
Definitivní tečku za využitím podzemního města udělal rok 1923 a výměna obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem. Kapadokijští Řekové, kteří znalosti o podzemním městě předávali z generace na generaci, museli oblast opustit. Tajemství Derinkuyu tak usnulo na dalších čtyřicet let.
Dnes je toto místo zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Vědci odhadují, že bylo prozkoumáno pouhých 10 až 15 % celého podzemního komplexu. Je tedy pravděpodobné, že největší překvapení na svá odhalení teprve čekají.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Derinkuyu_underground_city?hl=cs-CZ
https://madeinturkeytours.com/cappadocia/derinkuyu-underground-city/?hl=cs-CZ
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/kapadocie-podzemni-mesto-turecko-derinkuyu-elengubu-ortodox.A240314_114347_kolem-sveta_dohr
https://www.stoplusjednicka.cz/historie/podzemni-mesto-derinkuyu-poskytovalo-po-staleti-utociste-pred-valkami-najezdniky-az-pro-20
https://www.muzivcesku.cz/turecke-podzemni-mesto-derinkuyu-objevil-nahodou-domaci-kutil-mohlo-nem-zit-20-000-lidi-i-se-svym-dobytkem/
