Článek
Seznam zahrnuje také desítky typů zařízení a materiálů používaných při těžbě a v rafinériích, ale i související technologie – zejména magnety, zpracovatelské stroje a materiály s civilním i vojenským využitím.
Podle nových pravidel musí vývozci před odesláním vzácných zemin do zahraničí získat licence od čínské vlády. Peking také poprvé požaduje, aby zahraniční výrobci, kteří používají vzácné zeminy nebo rafinační zařízení pocházející z Číny, před vývozem svých vlastních produktů požádali o schválení.
Tento krok navazuje na restrikce z dubna 2025. Nejnovější omezení, která se vztahují na další prvky a zpracovatelská zařízení, vstoupí v platnost 8. listopadu, těsně před vypršením 90denního obchodního příměří mezi Washingtonem a Pekingem. Nová globální pravidla pro udělování licencí zahraničním společnostem, které používají čínské vzácné zeminy nebo strojní techniku, vstoupí v platnost 1. prosince.
Jaké jsou širší souvislosti?
Čína dominuje mezi všemi producenty v globálním dodavatelském řetězci vzácných zemin a představuje přibližně 70 % globální těžby a 90 % rafinérské kapacity. V praxi musí i země jako Spojené státy nebo Austrálie, které rudy vzácných zemin těží, často posílat suroviny do Číny ke zpracování, než je lze dále využít. Toto téměř monopolní postavení dává Pekingu obrovskou výhodu. Rafinační proces je technicky složitý, energeticky náročný a vysoce škodlivý z hlediska životního prostředí. Čína díky včasným investicím, nižším environmentálním standardům a vládním dotacím dokázala své konkurenty porazit. V důsledku toho v posledních třech desetiletích země jako Spojené státy postupně uzavřely své domácí rafinérské závody a staly se, co se týče vysoce čistých produktů vzácných zemin, závislými na čínském vývozu.
Vzhledem k této rostoucí závislosti začaly některé země obnovovat a diverzifikovat své dodavatelské řetězce. Opatření ke snížení závislosti na čínských vzácných zeminách zavedly USA, EU, Japonsko i Austrálie.
Za těmito překotnými snahami se však skrývají hlubší obavy: dominance jediného dodavatele vede nejen k ekonomické zranitelnosti, ale představuje také strategická a politická rizika. Čína díky své kontrole nad vzácnými zeminami disponuje mocným geopolitickým nástrojem. Jak již v roce 1992 poznamenal tehdejší de facto vůdce Číny Teng Siao-pching (鄧小平): „Blízký východ má ropu, Čína zase vzácné kovy.“ Tato věta vystihuje dlouhodobý pohled Pekingu na vzácné zeminy, které nevnímá pouze jako průmyslovou surovinu, ale i jako strategický zdroj, který je z hlediska globálního vlivu srovnatelný s ropou. Ochotu využít svou dominanci jako zbraň Peking ostatně již prokázal. V roce 2010, během diplomatického sporu s Japonskem o ostrovy Senkaku, dočasně vývoz vzácných zemin zastavil, což vedlo k prudkému nárůstu globálních cen a odhalilo, jak závislé jsou na čínských dodávkách vyspělé ekonomiky.
Zdá se, že o patnáct let později se historie opakuje. S tím, jak Peking opět zpřísňuje kontroly vývozu, jsou na globálním trhu ozvěny této události patrné. Poté, co Čína 9. října rozhodla o rozšíření vývozních kontrol klíčových minerálů vzácných zemin, americký prezident Donald Trump ostře kritizoval Si Ťin-pchinga (習近平) na sociálních médiích. Rozhořčen tímto čínským krokem, oznámil Trump dodatečné 100% clo na čínské zboží, které má vstoupit v platnost 1. listopadu.
Proč je to důležité?
Dopady nových čínských vývozních omezení sahají daleko za hranice samotného trhu se vzácnými zeminami a dotýkají se jádra globální průmyslové a energetické transformace.
Pro Evropu, která usiluje o zelenou transformaci a technologickou suverenitu, je krok Pekingu tvrdou připomínkou toho, jak hluboce jsou vyspělé ekonomiky stále závislé na čínských dodavatelských řetězcích. EU v současné době dováží více než 90 % svých vzácných zemin z Číny. Navzdory snahám o diverzifikaci prostřednictvím Zákona o kritických surovinách (CRMA) Evropa stále postrádá rozsáhlé rafinérské kapacity. Vzácné zeminy jsou nezbytné pro výrobu motorů elektrických vozidel, větrných turbín a obranných technologií, které jsou základem jak Green Dealu, tak evropských cílů strategické autonomie. Pokud Peking zpřísní vývoz nebo zpozdí vydávání licencí, evropští výrobci by mohli čelit zpomalení výroby a rostoucím nákladům.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
