Článek
Vyostření napětí v Tchajwanském průlivu – ať už by se projevilo námořní blokádou nebo kinetickým útokem – by mělo katastrofální sociální a hospodářské důsledky. Vzhledem k významu Tchajwanského průlivu pro mezinárodní námořní obchod a kritické roli Tchaj-wanu v dodavatelských řetězcích strategických technologií, včetně polovodičů, se krizové scénáře zabývají hned několika možnými závažnými důsledky. Patří mezi ně okamžité narušení celosvětové hospodářské činnosti o hodnotě více než dvou bilionů dolarů, ohrožení energetické bezpečnosti Japonska a nedostatky v EU, což by prohloubilo hospodářskou nerovnost, chudobu a fungování kritických odvětví.
Ve scénářích, které se zabývají nepředvídatelnými událostmi spojenými s bezpečnostní Tchaj-wanu však existuje klíčová skupina aktérů, která je v nich často opomíjená, ale která je za ekonomickou prosperitu Tchaj-wanu přímo zodpovědná: více než 829 tisíc pracovních migrantů z jihovýchodní Asie, z nichž více než polovina pracuje ve výrobním sektoru. Tito kvalifikovaní pracovníci, kteří pocházejí především z Vietnamu, Filipín, Indonésie a Thajska, by byli eskalací situace v Tchajwanském průlivu přímo zasaženi, ať už v důsledku narušení dodavatelských řetězců omezujících provoz na jejich pracovištích, nebo nutnosti evakuace z hlavního ostrova. Humanitární otázky by v případě mimořádné události byly prioritou pro vlády klíčových zemí sdružení ASEANu a neměly by být ignorovány ani politickými analytiky v Bruselu, Washingtonu či Tokiu.
Z těchto čtyř zemí jsou to Filipíny, které se nejviditelněji zabývají přípravami na ochranu svých občanů v případě eskalace v Tchajwanském průlivu. Ve svém projevu z 1. dubna u příležitosti 38. výročí založení velitelství Severní Luzon náčelník generálního štábu filipínských ozbrojených sil (AFP) generál Romeo Brawner řekl: „Pokud se něco stane Tchaj-wanu, nevyhnutelně se nás to bude týkat. Na Tchaj-wanu pracuje 250 000 filipínských pracovníků a my je budeme muset zachránit.“ Manila, která čelí námořním hrozbám ze strany Číny v Západofilipínském moři, nedávno zmírnila omezení ohledně oficiálních styků s Tchaj-wanem a existují jasné náznaky, že obě strany pracují na institucionalizaci obranné spolupráce. Zatímco nově objevenou otevřenost Filipín vůči jejich severnímu sousedovi lze chápat v kontextu spojenectví obou zemí se Spojenými státy, stejně důležitým faktorem jsou humanitární důsledky případné mimořádné události pro jejich občany.
Zatímco ostatní země jihovýchodní Asie zůstávají v komunikaci o možných důsledcích nepředvídaných událostí v Tchajwanském průlivu zdrženlivější, všechny na ochranu svých občanů kladou důraz. Judha Nugraha, ředitel odboru ochrany indonéských občanů v zahraničí při ministerstvu zahraničních věcí v Jakartě, zdůrazňuje význam připravenosti na evakuaci indonéských občanů, a to především migrujících pracovníků na Tchaj-wanu.
Stále agresivnější chování Číny v Tchajwanském průlivu může mít přímé důsledky pro fyzickou bezpečnost a mentální zdraví migrujících pracovníků. Tchajwanský rybolovný průmysl je kromě výroby a pečovatelských prací odvětvím, které je na zahraničních pracovnících nejvíce závislé – přibližně dvě třetiny zahraničních rybářů zaměstnaných na tchajwanských plavidlech pocházejí z Indonésie. Stále militarizovanější čínská pobřežní stráž zároveň hraje větší a větší roli v čínských taktikách tzv. šedé zóny soustředěných na Tchaj-wan – například při zastrašování posádek tchajwanských lodí. Varovným příkladem je incident z listopadu 2024, kdy čínská pobřežní stráž zadržela posádku tchajwanské rybářské lodi Tachinman 88, jejímiž členy byli i tři Indonésané. Toto plavidlo registrované na ostrově Penghu bylo sice zadrženo z důvodu nezákonného rybolovu, daný incident však ukazuje, že rybáři-migranti se mohou v podmínkách rostoucího napětí mezi Tchaj-wanem a Čínou snadno stát obětí politické manipulace.
V září 2023 se konalo historicky první společné vojenské cvičení omezené pouze na země ASEANu. Toto „Cvičení solidarity ASEAN v souostroví Natuna“ (ASEX-01N), které hostila Indonésie, ukazuje, jak aktuální je posilovat spolupráci v otázkách námořní bezpečnosti uvnitř této skupiny, a to přesto, že ASEAN není vojenskou aliancí. Důvodem, proč se ASEAN rozhodl cvičení uspořádat, je zřejmě přetrvávající napětí v Jihočínském moři. Nicméně, vzhledem k tomu, že Indonésie zdůrazňuje nebojovou povahu cvičení, které zahrnovalo nácvik humanitární pomocia pomoci při katastrofách, je zásadní zvážit, jak by takovéto koordinační plány mohly být uvedeny do praxe v době, kdy by země jihovýchodní Asie potřebovaly evakuovat své občany z Tchaj-wanu.
Vyhýbavá politika mnoha zemí jihovýchodní Asie známá také jako „bambusová diplomacie“ může Bangkok, Hanoj a Jakartu přimět ke zklidnění komunikace o plánech na případnou tchajwanskou krizi. Nicméně, vzhledem k lidským ztrátám, které by případná eskalace způsobila, a k ekonomickým důsledkům přerušení toku plateb od migrujících pracovníků z Tchaj-wanu věnují vlády zemí ASEAN vývoji v Tchajwanském průlivu velkou pozornost. Taková událost by zasáhla celou jihovýchodní Asii a je proto nejvyšší čas, aby tyto dosud přehlížené státy získaly v debatě o účinném odrazení čínské agrese proti demokratickému Tchaj-wanu svůj hlas.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
