Článek
Co se děje?
Poprvé po šesti letech navštívil Polsko ministr zahraničních věcí Čínské lidové republiky. Dne 15. září se Wang I (王毅) připojil ke svému polskému protějšku Radosławu Sikorskému, aby společně předsedali čtvrtému zasedání polsko-čínského mezivládního výboru. Tříhodinové jednání se týkalo bilaterálního obchodu a investic, agenda zahrnovala zemědělství, elektromobilitu, logistiku, polskou kandidaturu do G20, jakož i globální a regionální geopolitické otázky. Wang se také setkal s polským prezidentem Karolem Nawrockim.
Návštěva se konala v době rostoucích polských obav o národní bezpečnost, které výrazně zesílily v důsledku vpádu ruských dronů do polského vzdušného prostoru, k němuž došlo jen několik dní předtím. Vzhledem k tomu, že Čína je „rozhodujícím faktorem“ umožňujícím ruskou válku proti Ukrajině, Sikorski s Wangem projednal i otázku tohoto vpádu dronů.
Jaké jsou širší souvislosti?
Přístup Varšavy k Číně se mění. Pod vedením nově inaugurovaného prezidenta Karola Nawrockého by se Varšava mohla přiklonit k „pragmatismu bez principů“, tedy k transakční politice vůči Číně, která upřednostňuje dohody před hodnotami. V rámci polské vládní koalice ale zatím zůstává takový krok sporný. Wangova návštěva tedy přichází v důležitém okamžiku geopolitických změn, které mají pro Polsko, pevného zastánce silných transatlantických vztahů a jedné ze zemí EU nejskeptičtějších vůči Kremlu, obzvláště závažné důsledky.
Během návštěvy se nejasnost polských postojů setkala s napjatou bezpečnostní situací. Několik dní před Wangovým příjezdem vyslalo Rusko do polského vzdušného prostoru drony, což pro Severoatlantickou alianci znamenalo bezprecedentní výzvu. NATO muselo proti dronům zasáhnout a země v regionu konzultovaly aktivaci článku 4. Wangova návštěva byla naplánována s dostatečným předstihem, takže by bylo přehnané interpretovat ji jako reakci na agresivní chování Moskvy. Tyto incidenty nicméně nepochybně zvýšily politickou kontroverzi ohledně jakéhokoli prohlubování styků mezi Varšavou a Pekingem.
Seznam hostů pozvaných na čínské oslavy 80. výročí konce druhé světové války – Rusko, Severní Korea, Írán, Bělorusko – poukazuje na užší vazby v rámci vznikajícího protizápadního bloku a na ambice Pekingu přetvořit mezinárodní řád. Dokud na sousední Ukrajině zuří válka, mohl by takovýto kontext omezit prostor pro významnější prohloubení polsko-čínských vztahů.
Druhá zkouška čeká Polsko na jeho východní hranici. Varšava uzavřela hranici s Běloruskem v souvislosti s rusko-běloruskými cvičeními Zapad-2025, čímž zastavila tok zboží koridorem, jímž prochází podstatná část železniční nákladní dopravy mezi Čínou a EU. Toto rozhodnutí odpovídá tvrdému bezpečnostnímu postoji Polska, ale zároveň okamžitě mění obchodní logistiku na geostrategii – a dává Pekingu, zatímco se snaží Varšavu získat na svou stranu, reálný důvod k nespokojenosti.
Je však nepravděpodobné, že by pro Čínu byla takováto překážka ve vyjednáváních fatální. Přepravci mohou využít alternativní trasu přes „střední koridor“ (transkaspické spojení přes Střední Asii, Kavkaz a Turecko), který Rusko a Bělorusko obchází. Ačkoli je tato trasa dražší a má omezenou kapacitu, neustále se rozšiřuje a je výslovně koncipována jako pojistka odolnosti pro euroasijský obchod. Její rozšíření je navíc jedním z klíčových bodů programu nadcházejícího druhého fóra Global Gateway Forum, což podtrhuje její význam pro EU. V praxi to znamená, že rozhodnutí Polska udržet uzavřené hranice s Běloruskem samo o sobě nemůže omezit toky mezi Čínou a Evropou. Analytici proto zdůrazňují, že navzdory rozhodnutí blokovat tok železničního nákladu z Číny do EU přes Bělorusko nemá Čína žádný důvod, aby své vztahy s Ruskem přehodnotila.
Proč je to důležité?
Hodnocení možných praktických výsledků setkání Wanga, Sikorského a Nawrockého komplikuje zejména skutečnost, že po jednáních nebylo vydáno žádné společné prohlášení. Jedna věc je však jasná: v diskusích o stále složitější dynamice polsko-ruských vztahů v kontextu rozsáhlé agresivní války Ruska na Ukrajině se obě strany spíše míjely, než aby hledaly konsensus. Peking bude zřejmě pokračovat ve svém postoji tzv. „proruské neutrality“.
Polská vláda mezitím nadále udržuje svůj poněkud naivní postoj, kdy se snaží získat podporu Číny na svou stranu. Ministr zahraničí Sikorski například vyjádřil názor, že pokud se Polsko rozhodne znovu otevřít hranice s Běloruskem, požádá Peking o pomoc při omezení migrace přes tuto hranici. Tento postoj vychází z tvrzení, že Rusko využívá nelegální migrační toky jako hybridní taktiku nátlaku na Polsko. Nicméně existuje jen minimální množství známek toho, že by Varšava měla na Peking nějaký významný vliv, ani nic nenasvědčuje tomu, že by bylo v strategickém zájmu Pekingu spojit se s členským státem EU proti Moskvě a Minsku. Ačkoli je tento přístup současné vlády v souladu s dlouhodobou politikou Polska spočívající v uměřeném vytváření pojistek v rámci soupeření velmocí, v konečném důsledku oslabuje jeho potenciál vést EU k nuancovanějšímu a principiálnějšímu přístupu k Pekingu v kontextu kritických bezpečnostních výzev, kterým Evropa čelí.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
