Článek
Co se děje?
Indie a Mongolsko – země, jejichž strategické postoje zůstávají silně ovlivněny pokračujícím upevňováním osy Peking-Moskva – rozšiřují své strategické partnerství, jak dokládají jejich rozhovory o ochraně hranic konané počátkem února. Nové Dillí a Ulánbátar se dohodly na pořádání společných vojenských cvičení a posílení bilaterální spolupráce v oblasti ochrany hranic. K tomuto vývoji dochází v rámci širšího prohlubování spolupráce mezi Indií a Mongolskem, kam spadá také připravovaná dohoda o nákupu přírodních zdrojů – mongolská měď a koksovatelné uhlí by mohly Indii pomoci uspokojit rostoucí poptávku v odvětví energetiky, stavebnictví a výroby oceli.
Historicky spojuje obě země jakožto „duchovní sousedy“ společné buddhistické dědictví. V současné době se však stále častěji setkáváme také se strategickým rozměrem tohoto partnerství. Vzhledem k tomu, že si Dillí a Ulánbátar uvědomují komplikované vztahy se svým společným sousedem, Čínskou lidovou republikou, hrají jejich vzájemné bilaterální vazby stále důležitější roli i v jejich politikách nazvaných „Act East“ a „Third Neighbor“.
Jaké jsou širší souvislosti?
Partnerství mezi Dillí a Ulánbátarem, jež má kořeny v historických vazbách posílených strategickou spoluprací v řadě oblastí, je celkově pevné a stále se rozvíjí. Vzhledem k tomu, že se Mongolsko etablovalo jako klíčový partner v širším regionálním dosahu Indie, zvyšuje nyní tato jihoasijská země stále více své angažmá s Ulánbátarem prostřednictvím spolupráce na projektech v hospodářské, obranné a energetické oblasti.
Jedním z nejvýznamnějších aspektů těchto vztahů je role Indie v hospodářském rozvoji Mongolska, zejména prostřednictvím rozvojové pomoci. Indie poskytla úvěr ve výši přibližně 1 miliardy USD na podporu výstavby první mongolské rafinerie ropy. Jedná se o transformativní projekt, který zvýší energetickou bezpečnost Ulánbátaru a sníží jeho závislost na dovozu paliv. Tato iniciativa je v souladu s širší strategií Indie, která skrze svůj mechanismus Lines of Credit financuje strategické infrastrukturní projekty posilující obchodní a hospodářské vazby s jejími klíčovými partnery.
Dalším pilířem vztahů mezi Indií a Mongolskem je spolupráce v oblasti obrany, která je částečně utvářena složitými interakcemi obou zemí s jejich společným sousedem Čínou. Indie a Mongolsko vedou pravidelné bezpečnostní dialogy v rámci společné, každoročně se scházející pracovní skupiny India-Mongolia Joint Working Group for Defense Cooperation (poslední setkání proběhlo v Ulánbátaru v květnu 2024). Kromě toho Indie podpořila obranné schopnosti Mongolska tak, že mu pomohla zřídit Výcvikové centrum kybernetické bezpečnosti na mongolské Národní univerzitě obrany (National Defense University).
Zásadní roli při posilování vazeb mezi Indií a Mongolskem hrají rovněž přírodní zdroje. Mongolská ekonomika je do značné míry závislá na těžebním průmyslu, přičemž těžba se podílí přibližně 23 procenty na HDP země. Ve snaze o diverzifikaci svých ekonomických závislostí se Mongolsko snaží rozšířit své exportní trhy, díky čemuž jsou připravované dohody o obchodu s mědí a uhlím s Indií obzvláště cenné. Obě země se také dohodly, že se vyhnou přímější tranzitní trase přes Čínu a místo toho budou přepravovat mongolské suroviny přes ruský přístav ve Vladivostoku. Tato logistická volba podtrhuje strategickou povahu jejich partnerství a odráží společný zájem na snížení hospodářské a politické zranitelnosti spojené s asertivním postojem Číny v regionu.
Obecně tedy Indie a Mongolsko skrze hospodářské investice, obrannou spolupráci a partnerství v oblasti zdrojů pokračují v prohlubování své spolupráce za účelem budování odolných a vzájemně prospěšných vztahů.
Proč je to důležité?
Mongolský premiér Luvsannamsraj Ojun-Erdene v obavách nad rodící se dynamikou „nové studené války“ přirovnalrostoucí rozpory mezi „kolektivním Západem“ a osou Peking-Moskva k rozvodu: „Když se rozvádějí rodiče, nejvíce to odnesou děti.“ Vzhledem k tomu, že Ulánbátar sám sebe vnímá jako dítě dvou rodičů, kteří se od sebe stále více vzdalují, projevuje se jeho zahraniční politika jemným vyvažováním vztahů vůči Pekingu a Moskvě. To se doplňuje s indickým balancováním vůči Číně, což pak poskytuje úrodnou půdu pro spolupráci mezi oběma zeměmi.
Ve světle rostoucí regionální nestability tak můžeme očekávat další, podstatné rozšiřování vztahů mezi Dillí a Ulánbátarem v oblastech překračujících tradiční vazby spojující tyto „duchovní sousedy“ skrze jejich společné buddhistické dědictví. Zejména spolupráce v oblasti obranného průmyslu by se mohla ukázat pro obě strany – vzhledem ke komparativní výhodě Indie v této doméně a stávajícím rámcům obranné spolupráce – jako obzvláště lukrativní.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
