Článek
Ve snaze diverzifikovat své politické a ekonomické vztahy s okolním světem Tchaj-wan dále upírá svou pozornost na jih. Na nedávném Jüšanském fóru (Yushan Forum) předseda think-tanku Taiwan-Asia Exchange Foundation Michael Hsiao (Siao Sin-chuang, 蕭新煌) hrdě oznámil spuštění šesti nových strategických koridorů v rámci „Nové politiky zaměřené na jih“ (New Southbound Policy, NSP). Tyto koridory zahrnují vládou vedené iniciativy, které mají usnadnit spolupráci v oblastech technologií, zdravotnictví a společenské odolnosti, jakožto i koridory vedené občanskou společností v oblasti think-tanků, nevládních organizací a mládeže.
Tato aktualizace – označovaná jako „New Southbound Policy+ (NSP+)“ – zůstává věrná původnímu duchu NSP, kterou v roce 2016 zahájila bývalá prezidentka Cchaj Jing-wen (蔡英文) s cílem posílit ekonomické i mezilidské vztahy Tchaj-wanu s 18 cílovými zeměmi: s šesti v jižní Asii, s deseti členskými státy ASEAN a dále s Austrálií a Novým Zélandem. Skrze podporu investic a přesunu výroby tato politika posílila přítomnost Tchaj-wanu na rozvíjejících se trzích zemí v jeho sousedství. Co se týče snižování ekonomické závislosti na Číně (ČLR), přinesla již politika hmatatelné výsledky – v roce 2022 investice Tchaj-wanu v jižní a jihovýchodní Asii dosáhly 4,8 miliardy eur a poprvé tak překonaly 4,62 miliardy eur investovaných v ČLR. Tento trend se v roce 2023 dále prohloubil, když investice v regionu dosáhly výše 3,97 miliardy eur, zatímco v ČLR pouze 1,16 miliardy eur. Ať už však mluvíme o původní verzi NSP, nebo o nové NSP+ pod vedením Williama Laje (Laj Čching-te, 賴清德), opomíná se tato politika výslovně domáhat institucionalizace spolupráce v oblasti pracovního práva s cílovými zeměmi.
Skutečnost, že NSP nezahrnuje spolupráci v oblasti pracovního práva, je znepokojivá, protože vyspělá tchajwanská ekonomika – silně závislá na výrobě – se na přínos migrujících pracovníků významnou měrou spoléhá. Tito migranti jsou pro Tchaj-wan rovněž zásadní v oblasti péče o jeho stárnoucí populaci. K březnu 2025 bylo na Tchaj-wanu více než 829 tisíc zahraničních pracovníků převážně z Indonésie (36,9 %), Vietnamu (34,5 %), Filipín (19,8 %) a Thajska (8,9 %). Celkově tvoří pracovní migranti přibližně 7 procent pracovní síly na Tchaj-wanu, přičemž v průmyslovém sektoru toto číslo dosahuje 60 procent. Přestože jsou migrující pracovníci klíčovým motorem prosperity země, trpí nedostatečnou ochranou podle Zákona o pracovních standardech a často také otřesnými pracovními podmínkami a nucenou prací.
Tchaj-wan sice se zeměmi, odkud tolik potřebné pracovníky čerpá, určité dohody týkající se spolupráce v oblasti prácepodepsal, tato bilaterální memoranda však primárně upravují spolupráci v oblasti migrace a neobsahují ustanovení o právech migrujících pracovníků. Vykořisťování zahraničních pracovníků podkopává snahu Tchaj-wanu prezentovat se jako zářný příklad asijské demokracie – Evropská unie i Spojené státy opakovaně Tchaj-wan vyzývají, aby ochranu práv migrujících pracovníků zlepšil a zajistil jim důstojné pracovní podmínky. Tchaj-pej však nadále v kontextu NSP zavírá před pracovněprávními podmínkami oči, přestože práce je jádrem dvou hlavních pilířů této politiky – ekonomických a mezilidských vazeb.
Pozoruhodné je, že Tchaj-wan nedávno uzavřel nové memorandum o porozumění (MOU) o pracovně-právní spolupráci s Indií. Tato dohoda je však kontroverzní. Zaprvé, lidskoprávní organizace kritizují vládu za nedostatečnou transparentnost při vyjednávání této dohody, za nezahrnutí imigrujících pracovníků a občanské společnosti do procesu konzultací a za nedostatečná ustanovení k ochraně lidských práv migrujících pracovníků. Zadruhé, jak bylo uvedeno v jednom z dřívějších vydání Indo-Pacifiku aktuálně, vyhlídky na novou pracovní imigraci z Indie vyvolaly na Tchaj-wan vlnu nenávistných reakcí, včetně rasistických komentářů ze strany tehdejší ministryně práce Sü Ming-čchun (許銘春) z Demokratické pokrokové strany (DPP).
Stávající Nové mezinárodní programy pro spolupráci průmyslu a akademické sféry zaměřené na jih (新南向產學合作國際專班) rovněž vedly ke zneužívání zahraničních studentů, kteří si na Tchaj-wanu chtěli svá studia rozšířit o pracovní zkušenosti. Ačkoli vláda tvrdí, že si tyto programy zahraničních talentů cení a snaží se rozvíjet jejich potenciál, mnoho studentů nakonec skončilo u toho, že bez ohledu na pracovní právo vykonávali vyčerpávající práci v továrnách – často bez vztahu k jejich studijnímu oboru – což vyvolává vážné obavy ohledně možného obchodování s lidmi. Vyšetřování ze strany The Reporter (報導者) odhalilo případy studentů z jihovýchodní Asie, kterým byla uloženamanuální práce nesouvisející s jejich oborem, po níž jim zbyly jen dluhy a minimum času na studium.
Přestože se NSP ukázala jako úspěšný a produktivní nástroj ekonomické diplomacie Tchaj-wanu, je nejvyšší čas, aby byla revidována s větším důrazem na pracovně-právní otázky. Jako demokracie „třetí vlny“ započal Tchaj-wan svůj odklon od autoritářství koncem 80. let a současně v roce 1989 otevřel svůj pracovní trh pracovníkům z jihovýchodní Asie. Ačkoli byl proces demokratické konsolidace úspěšný, lidskoprávní bilance tohoto ostrovního státu zůstává pošramocena, pokud jde o ochranu lidí, kteří v kontextu stárnoucí populace a geopolitické nestability zajišťují jeho prosperitu. Aby mohl Tchaj-wan skutečně podporovat komplexní ekonomické a mezilidské vztahy se zeměmi ve svém sousedství, musí NSP výslovně zahrnovat ustanovení o ochraně lidských práv migrujících pracovníků.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
