Článek
Co se děje?
Ve dnech 29. a 30. prosince 2025 uspořádala Čínská lidová republika (ČLR) pod názvem Mise spravedlnosti 2025 (Justice Mission 2025, 正義使命) další rozsáhlé námořní vojenské cvičení v okolí Tchaj-wanu. Jedná se již o osmé cvičení tohoto typu. Jeho deklarovaným cílem byla simulace námořní blokády ostrova a jeho klíčové přístavní infrastruktury. Manévry však současně sloužily k systematické přípravě Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA) a Čínské pobřežní stráže (ČPS) na útočné a obojživelné operace pro případ čínské invaze na Tchaj-wan. Z hlediska rozsahu i komplexnosti patří tyto manévry k největším vojenským a námořním operacím, které Peking dosud uskutečnil. ČLR tak svými kroky dále eskaluje napětí v Tchajwanské úžině a zvyšuje riziko vypuknutí konfliktu v regionu, jehož stabilita má přímé dopady na globální mír. Tchaj-wan se v tomto kontextu stále zřetelněji ocitá v samotném epicentru strategického soupeření velmocí.
Jaké jsou širší souvislosti?
Ačkoliv Peking cvičení oficiálně rámuje jako nácvik námořní karantény v rámci území, které popisuje jako svou odpadlickou provincii, součástí manévrů byla také ostrá střelba, přičemž vícero čínských lodí a projektilů – historicky vůbec poprvé – narušilo přilehlou zónu tchajwanských teritoriálních vod. Nácvik části útočných a obojživelných operací navíc nápadně připomínal přípravu na vojenské protioperace vůči vnější vojenské síle, která by se případnou čínskou námořní blokádu pokusila narušit či prolomit. Podle některých analytiků se vybrané scénáře soustředily rovněž na nácvik přímé vojenské invaze, včetně operací zaměřených na rychlou destabilizaci a dekapitaci politického vedení v Tchaj-peji.
Výrazným rysem manévrů byl také zvýšený důraz na zapojení plavidel Čínské pobřežní stráže a jejich efektivní koordinaci s námořnictvem ČLOA. V případě skutečné námořní blokády by ČPS sehrála klíčovou roli při kontrole námořní plavby a inspekcích civilních a obchodních plavidel v okolí ostrova. Skrze tento postup se Peking mj. pokouší vytvářet zdání legitimity čínských územních nároků a vojenských operací pod záminkou vymáhání čínského vnitřního práva. Prostřednictvím tohoto civilního komponentu se ČLR snaží před mezinárodním společenstvím prezentovat případný vojenský útok na Tchaj-wan – ať již formou námořní blokády či obojživelné invaze – jako svou vnitřní záležitost, a to jak z pohledu čínského, tak (údajně) i mezinárodního práva.
Řada analytiků již v uplynulých týdnech podrobně popsala technické a operační aspekty těchto manévrů. Za pozornost však stojí připomenout si širší politický kontext, který mohl Peking k daným krokům přivést právě v této době. Jedním z faktorů sice mohla být nedávná horká diplomatická roztržka mezi Tokiem a Pekingem, o níž jsme psali v jednom z předchozích vydání tohoto brífinku, historická zkušenost však ukazuje, že podobná cvičení bývají téměř výhradně reakcí na politické a diplomatické kroky na ose Washington–Tchaj-pej. Současné manévry se totiž odehrály na pozadí nově oznámeného zbrojního obchodu mezi Spojenými státy a Tchaj-wanem, který je největším zbrojním obchodem mezi oběma státy v dějinách a jehož celková hodnota dosahuje 11,1 miliardy dolarů. Ještě podstatnější, než samotná finální částka je však struktura a obsah těchto balíčků.
V jednom z minulých vydání tohoto briefingu jsme upozorňovali, že s nástupem druhé administrativy Donalda Trumpa se na Tchaj-wanu znovu otevřela debata o rozsáhlých vojenských nákupech. Nebylo však zřejmé, zda převáží konzervativní přístup založený na akvizicích velmi drahých a technologicky vyspělých zbraňových systémů, které se z hlediska kvantity nemohou rovnat čínským kapacitám, nebo zda se Tchaj-pej přikloní k dlouhodobě diskutované tzv. strategii dikobraza. Tato doktrína klade důraz na pořízení většího množství menších, vysoce mobilních, avšak neméně smrtících zbraňových systémů, jejichž cílem je způsobit invazním silám ČLOA neúměrně vysoké ztráty, případně samotnou invazi odradit či dokonce znemožnit.
Nově oznámené vojenské balíčky tuto strategickou volbu jasně potvrzují. Jejich součástí je 82 vysoce mobilních raketometů M142 HIMARS spolu s vyššími stovkami kusů chytré a přesně naváděné munice krátkého doletu. Zvláštní pozornost si však zaslouží prodej 420 raket ATACMS s doletem až 300 kilometrů, které by umožnily tchajwanským jednotkám raketového dělostřelectva zasahovat invazní síly i na území čínské pobřežní provincie Fu-ťien a výrazně tak zkomplikovat logistiku i samotné zahájení invaze. Tchaj-pej dále významně zmodernizuje a posílí své dělostřelectvo nákupem 60 amerických moderních samohybných houfnic M109A7. Součástí balíčků je rovněž nespecifikovaný počet moderních kamikadze dronů, další chytré řízené munice a pravděpodobně i stovky přenosných protitankových systémů typu Javelin aj., které lze snadno rozptýlit, obtížně detekovat a které mohou útočícím silám způsobit těžké ztráty na životech i na technice.
Proč je to důležité?
S ohledem na strukturu vojenského balíčku je zřejmé, že ve Washingtonu i v Tchaj-peji tentokrát převážil strategický pragmatismus nad obchodními zájmy a ideologickými spory. V minulosti ostny tchajwanského dikobraza systematicky brousila spíše administrativa Joea Bidena, zatímco první Trumpova administrativa se tradičněji orientovala na prodej technologicky vyspělých, avšak mimořádně nákladných a–z hlediska asymetrické obrany – diskutabilních systémů, jako jsou bojové letouny F-16 či tanky Abrams. S přihlédnutím k výrazné nerovnováze sil na obou stranách Tchajwanské úžiny je přitom zřejmé, že má-li být obrana ostrova v případě čínského útoku životaschopná, Tchaj-pej se bude muset dříve či později spolehnout na asymetrický způsob vedení boje. Skutečnost, že se oba klíčoví indopacifičtí spojenci cestou této doktríny nyní vydávají, lze proto hodnotit jako strategicky významný posun.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
