Článek
Dvoustranná dohoda o pracovní mobilitě byla na Tchaj-wanu zdrojem kontroverzí již od konce roku 2023, kdy se jednání urychlila. Naposledy byla tchajwanská ministryně práce Sü Ming-čchun (許銘春) kritizována za své diskriminační výroky, v nichž uvedla, že administrativa dává přednost „křesťanským migrantským pracovníkům světlé pleti z indického severovýchodu s podobnými stravovacími návyky“. Debata kolem otevření tchajwanského pracovního trhu pracovníkům z Indie odhaluje širší problémy špatného zacházení s migrantskými pracovníky a rasové diskriminace na Tchaj-wanu.
Jaký je širší souvislosti?
Vzhledem ke komplementaritě klíčových nástrojů zahraniční politiky Tchaj-peje a Dillí, tedy nové politiky Tchaj-wanu zaměřené na jih (New Southbound Policy) a Politiky Act East, se spolupráce mezi Tchaj-wanem a Indií rozšiřuje, a to i přes absenci formálních diplomatických vztahů. Novou oblastí spolupráce mezi Tchaj-wanem a Indií se stala pracovní mobilita.
Vidina příchodu indických migrantských pracovníků na Tchaj-wan, kde je pracovních sil nedostatek, se stala předmětem vášnivé debaty v zemi. Hojně se objevují diskriminační poznámky a škodlivé stereotypy. Někteří obyvatelé vyjádřili obavy z vlivu migrace z Indie na bezpečnost žen s odkazem na množící se případy sexuálních útoků v Indii. V předvolební kampani došlo také k její politizaci, kdy kandidát na prezidenta za Kuomintang (KMT) Chou Jou-i (侯友宜) nepravdivě tvrdil, že Demokratická pokroková strana (DPP) podepsala neprůhlednou dohodu o příchodu až 100 tisíc indických migrantů na Tchaj-wan.
16. února podepsaly obě strany pracovní dohodu, přičemž je třeba ještě doladit podrobnosti její implementace, počínaje „menším zkušebním provozem“. Na tiskové konferenci 29. února Sü Ming-čchun z DPP řekla: „Tchaj-wan bude přijímat malé skupiny indických migrantských pracovníků z křesťanských oblastí severovýchodní Indie, kde je barva pleti a stravovací návyky podobné těm na Tchaj-wanu.“ Tyto rasistické výroky vyvolaly pobouření i v její vlastní straně. Zákonodárce DPP Čchen Kuan-tching (陳冠廷) její výroky „důrazně odsoudil“ a uvedl, že rasa nebo barva pleti nemohou být kritériem při náboru zahraničních pracovníků, protože rovnost je „jedním ze základních kamenů [Tchaj-wanu]“.
Tyto předsudky vyvolávají další otázky o situaci migrantských pracovníků na Tchaj-wanu. V roce 2023 zde bylo registrováno 745 000 migrantských pracovníků, z nichž většina pochází ze čtyř zemí jihovýchodní Asie: Indonésie, Filipín, Vietnamu a Thajska. Migrantští pracovníci, kteří často vykonávají nežádoucí „3N“ profese, tedy Nečisté, Nebezpečné a Náročné (3D: Dirty, Dangerous, and Demanding), vyplňují mezery v nabídce pracovních sil v kritických odvětvích, od stavebnictví a výroby až po domácí a institucionální péči o seniory. Pravidelně se však setkávají s diskriminačním zacházením, které se během pandemie COVID-19 ještě zintenzivnilo.
Tchaj-wan ratifikoval Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace (International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination) v roce 1966, ještě před svým vyloučením z OSN, a Tchaj-pej vydala svou první národní zprávu o implementaci úmluvy v prosinci 2022. Tchajwanské úřady se zároveň snaží zamést tchajwanský problém rasismu pod koberec. Pozoruhodné je, že v roce 2020 mluvčí ministerstva zahraničních věcí Joanne Ou (歐江安) v reakci na diskriminační výroky na adresu generálního ředitele Světové zdravotnické organizace Tedrose Adhanoma Ghebreyesuse tvrdila, že „problém rasismu na Tchaj-wanu ve skutečnosti neexistuje!“
Proč je to důležité?
Tchaj-wan se snaží rozšířit svůj mezinárodní prostor prostřednictvím normativních apelů, a to zejména díky svému silnému postavení v oblasti lidských práv. Tchaj-wan, aspirující na asijské „město na kopci“, posiluje svou mezinárodní pověst zdůrazňováním svého závazku k lidským právům, svobodě a právnímu státu, což jsou základní hodnoty pro demokratické země na celém světě. Tím se také Tchaj-pej odlišuje od Čínské lidové republiky (ČLR). ČLR, která má jednu z nejhorších bilancí dodržování lidských práv na světě, prohlašuje Tchaj-wan za „nedílnou součást“ svého území, přestože jej nikdy neovládala.
Současně stále existují nevyřešené problémy, pokud jde o lidská práva a politiku rozmanitosti, rovnosti a inkluze. Evropská unie výslovně vyjadřuje znepokojení nad zacházením s migrantskými pracovníky na Tchaj-wanu. Prosazování lepší právní ochrany migrantských rybářů a migrantských domácích pracovníků je jednou z klíčových priorit činnosti EU v oblasti lidských práv na Tchaj-wanu. Spory kolem nové dohody o pracovní mobilitě mezi Tchaj-wanem a Indií ukazují, že migrantští pracovníci jsou stále oběťmi diskriminačního zacházení, což vyžaduje mezi-sektorální reakci zahrnující více zainteresovaných subjektů.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
