Článek
Co se děje?
Jsme svědky dalšího kroku v institucionalizaci revizionistické autoritářské osy sahající od Moskvy po Pchjongjang. Vladimir Putin podnikl cestu do Severní Koreje, kde společně s Kim Čong-unem podepsal dohodu o posílení vztahů mezi Ruskem a KLDR a obě strany se zavázaly k vzájemné obraně. Tato nová Dohoda o komplexním strategickém partnerství, jež v článku 4 zrcadlí Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Severní Koreou a Sovětským svazem z roku 1961, stanovuje, že v případě invaze na území jednoho z partnerů poskytne druhý vojenskou a další pomoc v souladu s článkem 51 Charty OSN a jejich vnitrostátními zákony. Plnohodnotná vojenská spolupráce, kterou tato dohoda umožňuje vyhnout se mezinárodnímu sankčnímu režimu, uvalenému na tyto autokraty Západem – jakýkoli export nebo import zbraní ze strany Severní Koreje by porušil rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Před zahájením plnohodnotné ruské invaze do Ukrajiny se Moskva – jakožto stálý člen Rady bezpečnosti OSN a vlastník jaderných zbraní – účastnila mezinárodních snah zastavit Pchjongjang v rozvoji vlastních jaderných zbraní. Rostoucí spolupráce mezi Ruskem a KLDR tak zásadně podkopává globální bezpečnostní architekturu.
Jaký je širší kontext?
„Smlouva o komplexním strategickém partnerství“ má za cíl obnovit bilaterální vztahy na úroveň připomínající „Smlouvu o vzájemné obraně mezi KLDR a Sovětským svazem“ z roku 1961. Tato smlouva formálně upravuje širokou spolupráci v různých odvětvích a údajně posiluje vzájemnou vojenskou pomoc podobně jako severokorejsko-sovětský pakt. Zároveň však vyvolává obavy z usnadnění nezákonných aktivit v nových oblastech, včetně sdílení satelitních snímků a přenosu technologií pro severokorejské jaderné ponorky.
Smlouva přesahuje bezpečnostní rámec a zahrnuje i hospodářskou a technologickou výměnu. Článek 10 zmiňuje konkrétní oblasti, jako jsou obchod, investice, věda a technologie, vesmír, biologie, mírová jaderná spolupráce, umělá inteligence a informační technologie. Mnohé z těchto oblastí, které mají zásadní význam pro válečné ambice Severní Koreje, byly omezeny mezinárodními sankcemi, a jejich realizace může záviset na dodržování rezolucí Rady bezpečnosti OSN Ruskem.
Kritici naznačují, že smlouva rozšiřuje oblasti spolupráce s cílem vyhnout se sankcím, které obě země zatěžují, a v případě hladkého průběhu spolupráce umožňuje Severní Koreji potenciální pokrok v oblasti strategických a taktických zbraňových systémů. Dohoda dále zavádí rámec pro ruskou podporu v odvětvích, která mají zásadní význam pro socioekonomický rozvoj Severní Koreje, jako je zemědělství, školství, zdravotnictví, sport, kultura a cestovní ruch. Vzdělávání, kultura a cestovní ruch by rovněž mohly usnadnit nasazování severokorejských dělníků v zahraničí, což je klíčový zdroj zahraniční měny. Na druhou stranu, vyhlídky na pracovní spolupráci mezi Moskvou a Pchjongjangem odpovídají neuspokojené nabídce pracovních sil v ruském regionu Dálného východu.
Profesor Eul-Chul Lim z Institutu pro studium Dálného východu na univerzitě Kyungnam poznamenal: „Zdá se, že cílem širokého pokrytí smlouvy v oblastech, jako je obchod, ekonomika a věda a technologie, je dosáhnout relativně snadné dohody a vyhnout se přísné kontrole ze strany mezinárodního společenství.“ Dále dodal: „Pokud bude spolupráce probíhat z pohledu Severní Koreje hladce, mohla by posunout strategické a taktické zbraňové systémy nad předchozí úroveň.“
Závěrem lze říci, že Severní Korea položila základy pro získání ruské podpory v různých odvětvích nezbytných pro ekonomické a humanitární potřeby, což může zmírnit dopad mezinárodních sankcí a rozšířit možnosti nasazení zahraniční pracovní síly. Toto partnerství znamená strategický krok na pozadí geopolitických výzev, ačkoli rovněž vyvolává pozornost, pokud jde o dodržování mezinárodních norem a prosazování sankcí.
Proč je to důležité?
Od počátku ruské invaze do Ukrajiny využívá Severní Korea rostoucího napětí mezi Ruskem a kolektivním Západem a mezinárodními institucemi k posílení spolupráce s Moskvou proti jejich hlavnímu společnému nepříteli: Washingtonu.
Zaprvé, probíhající ruská válka v Ukrajině umožnila Severní Koreji přehodnotit svůj diplomatický postoj. Severní Korea zcela upustila od snahy o sblížení s Jižní Koreou a USA a místo toho se přiklonila k Rusku. Tím, že Severní Korea dodává Rusku velké množství munice, raket, starých tankových součástek a balistických střel, se stala pro Rusko uprostřed války klíčovou vojenskou zásobovací základnou. Tento krok posílil mezinárodní postavení Severní Koreje, a ta získala důvěru a podporu Ruska.
Za druhé, Severní Korea využila války v Ukrajině a zintenzivnila spolupráci s Ruskem, která vyvrcholila podpisem smlouvy o komplexním strategickém partnerství. Tato smlouva znamená oficiální potvrzení politické vůle pokračovat v rozsáhlé spolupráci ve vojenské, hospodářské a diplomatické oblasti. Pro Severní Koreu to znamená přístup k silné podpoře ze strany Ruska, v časech, kdy čelí tlaku ze strany USA a jejich spojenců, a vytvoření diplomatického a vojenského ochranného systému srovnatelného s ochranným systémem Soulu a Washingtonu.
Z pohledu Ruska návštěva prezidenta Putina v Pchjongjangu a setkání s Kim Čong-unem dále upevnily přátelské vztahy mezi oběma zeměmi. Putin daroval Kim Čong-unovi luxusní limuzínu ruské výroby navzdory sankcím OSN vůči Severní Koreji a symbolicky tak demonstroval pevnou podporu Ruska autoritářskému sousedovi. Článek 4 smlouvy navíc stanoví, že v případě napadení jedné strany poskytne druhá strana vojenskou a jinou pomoc v souladu s článkem 51 Charty OSN, což posiluje jejich vojenskou spolupráci, která se v podstatě rovná aliančnímu svazku.
Tato diplomatická strategie však čelí i budoucím výzvám a rizikům. Po skončení války v Ukrajině již Rusko možná nebude potřebovat zastaralé severokorejské zbraně, což by Pchjongjang připravilo o zásadní diplomatickou výhodu. Dále, navzdory podpisu smlouvy bude její implementace záviset na strategických rozhodnutích Ruska a zůstává předmětem Putinovy nestability.
