Článek
Spojené státy a Vietnam za sebou mají velmi složitou a bouřlivou historii vzájemných vztahů a v současné chvíli se ocitají na křižovatce v souvislosti se změnami ve vedení v čele obou zemí. Zejména Vietnam v nedávné době zažil mnoho politických machinací na nejvyšší úrovni. Smrtí bývalého generálního tajemníka Komunistické strany Vietnamu (CPV) Nguyễn Phú Trọnga začalo období nestability, během něhož se v kontextu kontroverzní protikorupční kampaně několikrát změnil prezident. Nakonec se však generálním tajemníkem CPV a novým prezidentem země stal bývalý ministr veřejné bezpečnosti Tô Lâm. Ten se krátce poté vzdal prezidentské funkce ve prospěch generála Lương Cườnga. Po zvolení Donalda Trumpa do Bílého domu bude pro budoucí zahraničně-politický a ekonomický vývoj v Indo-Pacifiku nanejvýš důležité, jakým směrem se budou vztahy mezi oběma novými vládami ubírat.
Jaké jsou širší souvislosti?
Vzhledem k tomu, že pro Vietnam je politická stabilita naprosto klíčovým prvkem jeho současného ekonomického úspěchu, bouřlivé změny v nejvyšších postech ve vedení státu během posledních dvou let nebyly pro Hanoj v očích zahraničních partnerů tou nejlepší vizitkou. I přesto však země v post-pandemické době zaznamenala rekordní nárůst přímých zahraničních investic a je považována za jednoho z aktérů, kteří nejvíce vydělali na tzv. strategii de-riskingu, kterou uskutečňují vysokopříjmové ekonomiky distancující se od Čínské lidové republiky. Problémem však zůstává přetrvávající korupce, kvůli níž se mnoho firem rozhodlo směřovat své další investice jinam nebo se z Vietnamu dokonce úplně stáhlo.
Tô Lâm nyní třímá otěže moci pevně ve svých rukou a zdá se, že minimálně do roku 2026, kdy se má uskutečnit zasedání sjezdu strany, aby si zvolila nové vedení, bude politická situace v zemi poměrně stabilní. Tô Lâm nicméně není pouze autoritářem, ale také pragmatikem a dobře chápe, že legitimita strany, a tudíž i bezpečnost režimu, vychází z ekonomického rozvoje země. To vytváří živnou půdu pro další vývoj vztahů se Spojenými státy jakožto klíčovým obchodním a strategicky významným partnerem Vietnamu. Země musí nadále pomoci své osobité „bambusové diplomacii“ opatrně navigovat svou zahraniční politiku přes stále rozbouřenější vody geopolitického napětí v indopacifickém regionu.
I přes některé dílčí problémy, jako bylo např. obcházení amerických sankcí uvalených na čínské zboží nebo stále se zvyšující negativní obchodní bilance v neprospěch Washingtonu, znamenala pro Vietnam Trumpova první administrativa významný posun ve vzájemných vztazích. Mezi úspěchy lze počítat např. významná setkání a společná jednání politických špiček obou států, vzájemnou pomoc v době koronavirové pandemie, rozvoj v oblasti bezpečnostní a obranné spolupráce v podobě transferu amerických kutrů a dalších zbraňových systémů Vietnamské pobřežní stráži a popř. také návštěvy dvou amerických letadlových lodí ve Vietnamských přístavech.
V souvislosti s obavami Hanoje z rostoucí čínské asertivity v regionu pomohly tyto události částečně překlenout mnohé vzájemné křivdy a antipatie z minulosti a pragmaticky tak vybudovat strategickou důvěru mezi oběma bývalými nepřáteli. Letošní pozvednutí vzájemného vztahu na ucelené strategické partnerství, které je nejvyšší možnou úrovní vztahů mezi oběma stranami, lze považovat za vrcholný bod tohoto sbližování. Washington a Hanoj tak dokonce přeskočili úroveň prostého strategického partnerství. Vietnam tímto krokem sice riskoval hněv ze strany Pekingu, avšak od Washingtonu dostal nabídku, která se neodmítá – vytvořit z Vietnamu významné centrum špičkových technologií v oblasti výroby polovodičů, jež bude integrované v dodavatelských řetězcích, které jsou přátelsky nakloněné Spojeným státům. Tato nabídka je součástí americké politiky tzv. friend-shoringu.
Zůstává nejisté, zda Washington a Hanoj udrží takto pozitivní dynamiku i s novými vedoucími představiteli v čele svých států. Vzhledem k povaze obou budoucích leaderů, kteří dávají přednost spíše transakčním vztahům před ideologickými přístupy , a také vzhledem k jejich sdílenému pohledu na čínskou hrozbu je však dobře možné, že obě země budou snadněji nacházet společná východiska v některých dosud nevyřešených otázkách. V době pokračující války na Ukrajině, kdy se ukazuje, že ruské zbraňové systémy nejsou reálně zdaleka tak účinné, jak Rusko na papíře tvrdí, se Vietnamu otevírá prostor pro další významné nákupy amerických vojenských technologií. To by mohlo v konečném důsledku snížit obchodní přebytek Vietnamu vůči Spojeným státům, který je trnem v oku Donalda Trumpa. Otázkou také zůstává, jak se bude Trumpova administrativa stavět k porušování lidských práv ve Vietnamu. Přestože je všeobecně známo, že Trump je v těchto otázkách notoricky slepý, jeho budoucí ministr zahraničí Marco Rubio má za sebou dlouhou historii boje proti porušování lidských práv právě v zemích Jihovýchodní Asie, Vietnam nevyjímaje.
Proč je to důležité?
Znovuzvolený prezident Trump má však ve Vietnamu nově také soukromé obchodní zájmy. Jeho rodinná firma Trump Organization nedávno podepsala memorandum o výstavbě luxusního golfového rezortu v hodnotě 1,5 miliardy dolarů v provincii Hung Yen – odkud pochází stranický šéf Tô Lâm – u čehož byl Trump dokonce osobně přítomen. V tomto ohledu tak není jasné, zdali bude Trump ve Vietnamu zastupovat spíše zájmy své administrativy, nebo naopak své vlastní podnikatelské zájmy. Bude proto důležité pečlivě sledovat, zda se o zemi, jejíž pozitivní mezinárodní obraz je nyní v jeho osobním zájmu, bude i nadále vyjadřovat jako o „nejhorším zneuživateli“ amerického zahraničního obchodu, jako tomu bylo v roce 2019. Důležité bude i to, jaký dopad budou mít jeho soukromé obchodní aktivity, evidentní střet zájmů a přímé napojení na vládnoucí kliku KSV na vývoj vztahů mezi oběma státy. Jisté je, že byznys bude v tomto směru hrát klíčovou roli, nehledě na to, zda se bude jednat o americké strategické investice, prodej zbraní nebo o Trumpovy soukromé obchodní aktivity.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
