Článek
Co se děje?
Peking klade důraz na vztahy se Srbskem s cílem učinit z této země balkánskou základnu pro rozšiřování čínského vlivu – zejména v technologickém sektoru. Bělehrad se snaží rozšířit svůj vlastní regionální vliv, zároveň však rozšiřuje působnost čínských technologických firem a po desítky let pomáhá propojit region s čínskou digitální infrastrukturou.
Jaký je širší kontext?
Vliv čínských technologických firem z Bělehradu se šíří po celém Balkáně prostřednictvím regionálních ekonomických vazeb Srbska. Bělehrad od podpisu dohody v roce 2017 rozšířil své partnerství s firmou Huawei v rámci projektu „Bezpečné město“ (angl. „Safe City“) a v hlavním městě jsou nyní nainstalovány tisíce kamer. Cílem programu je poskytnout rozpoznávání obličejů a státních poznávacích značek a další nástroje pro sledování v rámci jednotného systému pokrývajícího celé město. Nicméně, o celém programu bylo zveřejněno jen málo podrobností.
Srbské úřady se snažily udržet zavádění této technologie mimo pozornost veřejnosti, zatímco jej provázely právních spory a protesty, zejména ohledně biometrického rozpoznávání obličejů. Tato otázka je kontroverzní, protože podle srbského práva pro používání takové technologie neexistuje žádné opodstatnění. Úřady tvrdí, že software pro rozpoznávání obličejů zatím nebyl nasazen. Srbské ministerstvo vnitra se však pokusilo vypracovat legislativu pro biometrický dohled, včetně návrhu zvláštních policejních opatření z roku 2021, který byl pod tlakem veřejnosti stažen.
Investigace RFE/RL z roku 2022 odhalila, že srbští úředníci již dříve používali čínskou technologii ke sledování aktivistů a demonstrantů, což vyvolalo obavy, že by mohlo dojít ke zneužívání i pokročilejších nástrojů, jako je rozpoznávání obličeje s podporou umělé inteligence. Uniklé dokumenty, které RFE/RL získala, také ukazují, že úřady pokračují v rozšiřování projektu o nový software a nové služby od společnosti Huawei, často za výrazné slevy.
Šíření této technologie má dlouhodobé důsledky – a to nejen pro Srbsko. Složitá historie regionu způsobila, že existují silné obchodní vazby mezi Srbskem a jeho sousedy, zejména se zeměmi s etnickým srbským obyvatelstvem. Republika srbská, samosprávná entita v rámci Bosny a Hercegoviny s převahou srbského obyvatelstva, se snaží srbské přijetí čínské technologie napodobit. Díky blízkým obchodním vazbám se srbský import může volně pohybovat do sousedních regionů a zařízení a software není vždy evidován jako vývoz. Převážně srbské úřady v některých částech Kosova rovněž mimo pravomoc ústřední vlády podepsaly dohody o nákupu čínského sledovacího zařízení. Čínské výzkumné vazby se srbskými univerzitami – často zaměřené na high-tech obory – pomáhají posilovat vztahy s Bosnou a Hercegovinou dalšími zeměmi západního Balkánu jako jsou Černá Hora nebo Severní Makedonie.
Proč je to důležité?
Tento vývoj je podstatný vzhledem k tomu, že ukazuje, jak lze sledovací technologie využít k potlačení disentu a posílení autoritářské vlády, ale také z hlediska integrace Balkánu do širšího technologického ekosystému Číny.
Členské státy Evropské unie se nyní potýkají s otázkou, jak vyvážit svou závislost na čínské digitální infrastruktuře, částečně podníceny snahami o odklon od čínských 5G společností a kamerových sítí vedenými USA.
Vzhledem k tomu, že EU hledá své místo uprostřed globální rivality mezi Pekingem a Washingtonem, bude muset počítat s tím, že se sousední země budou stále více integrovat do čínského digitálního ekosystému.
Reid Standish je korespondentem RFE/RL se sídlem v Praze a autorem zpravodajského přehledu „China In Eurasia“. Zaměřuje se na čínskou zahraniční politiku ve východní Evropě a Střední Asii a rozsáhle informoval o čínské iniciativě „Pás a stezka“ a o pekingských internačních táborech v Sin-ťiangu. Než nastoupil do RFE/RL, působil Reid jako redaktor časopisu Foreign Policy a jako jeho moskevský korespondent. Psal také pro časopisy The Atlantic a The Washington Post.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
