Tchajwanské volby 101: Základní průvodce politikou Formosy

V prezidentských volbách byly tři kandidátní listiny. Na každé z nich byl na prvním místě uveden kandidát na prezidenta a za ním pak kandidát na viceprezidenta.

Za Demokratickou pokrokovou stranu kandidovali William Laj (Laj Čching-te; 賴清德), dosavadní viceprezident Tchaj-wanu, bývalý premiér a bývalý starosta Tchaj-nanu, a Siao Mej-čchin, (蕭美琴), bývalá poslankyně a de facto velvyslankyně ve Spojených státech. Společně získali 40,05 % hlasů.

Chou Jou-i (侯友宜), současný starosta města Nová Tchaj-pej a bývalý vysoký policejní důstojník, a Čao Šao-kchang (趙少康), významná mediální osobnost, bývalý poslanec a ministr Agentury pro ochranu životního prostředí, kandidovali za Čínskou nacionalistickou stranu (Kuomintang). Se ziskem 33,49 % hlasů se umístili na druhém místě.

Kche Wen-če (柯文哲), bývalý starosta Tchaj-peje a lékař, a Cynthia Wu (Wu Sin-jing; 吳欣盈), úřadující poslankyně a dědička společnosti Shin Kong Group (新光集團), byli oficiálními kandidáty Tchajwanské lidové strany (TPP). Získali 26,46 % hlasů.

Přestože tchajwanskému stranickému systému dominují Demokratická pokroková strana a Čínská nacionalistická strana, v letošních parlamentních volbách se utkalo až 16 politických stran. Mezi menší strany, které kandidovaly v roce 2024, patří například Strana nové moci (New Power party), Tchajwanská strana politické rovnosti Obasang (Taiwan Obasang Political Equality Party) a strana Lidé na prvním místě (People First Party).

Více informací o hlavních politických stranách na Tchaj-wanu naleznete v části 3: „Tchajwanský stranický systém“.

V prezidentských volbách zvítězili William Laj a Siao Mej-čchin. Na rozdíl od své předchůdkyně, současné spolu stranické prezidentky Cchaj Jing-wen (蔡英文), však bude Laj menšinovým prezidentem, což znamená, že těch, kteří ho volili, je méně než těch, kteří volili jeho protikandidáty. To podkopává sílu jeho mandátu. V roce 2020 získala dosavadní prezidentka Cchaj druhé funkční období, a to drtivým vítězstvím 57,13 %.

Navzdory Lajově statutu menšinového prezidenta bylo jeho volební vítězství historické. Své Demokratické pokrokové straně zajistil třetí prezidentské období, což je od roku 1996, kdy se na Tchaj-wanu začaly konat svobodné a přímé prezidentské volby, naprosto bezprecedentní.

Co se týče parlamentních voleb, je obtížnější určit jasné „vítěze“ a „poražené“.

Žádná strana nezískala absolutní většinu 57 nebo více křesel. Čínská nacionalistická strana (Kuomintang, KMT) získala 52 křesel, Demokratická pokroková strana (DPP) si zajistila 51 křesel (počet křesel DPP a její koalice v zákonodárném sboru se snížil z 68) a relativně nová Tchajwanská lidová strana (TPP) dosáhla zisku osmi křesel. Zbývající dvě křesla získali nezávislí kandidáti, u nichž se však očekává úzká spolupráce s Kuomintangem (KMT). Vzhledem k tomu, že ani jedna ze dvou hlavních tchajwanských politických stran nezískala v jednokomorovém zákonodárném sboru absolutní většinu, dostala se relativně nová Tchajwanská lidová strana (TPP) do role „kritické menšiny“ (關鍵少數).

Na rozdíl od České republiky, která je typickým příkladem parlamentního systému, lze tchajwanský politický systém označit za poloprezidentský. To znamená, že hlavou státu je zvolený prezident, který jednostranně jmenuje vládu a premiéra, a to bez souhlasu zákonodárného sboru. Zároveň však potřebuje podporu Legislativního Jüanu pro iniciativy svého kabinetu, a to především proto, že tento legislativní orgán schvaluje rozpočet. Spolupráce s Kche Wen-čeho Tchajwanskou lidovou stranou bude nezbytná zejména proto, aby se zabránilo patové situaci.

Zatím není zřejmé, zda se vytvoří formální koalice mezi TPP a KMT nebo TPP a DPP. Během prezidentské kampaně KMT a TPP uvažovaly o společné prezidentské kandidátce. Jejich vyjednávání však dramatickým způsobem ztroskotala. Je možné, že namísto stálé koalice budou KMT a DPP ad hoc usilovat o podporu TPP v dílčích otázkách. Důležitý test pro budoucí spolupráci mezi TPP a oběma hlavními stranami přijde 1. února, kdy bude 11. Legislativní Jüan volit svého předsedu.

Tchaj-wan je systémem více stran, který se vyznačuje dominancí zejména dvou hlavních politických stran: Čínské nacionalistické strany (KMT) a Demokratické pokrokové strany (DPP). V posledních volbách se však jako významný aktér objevila Tchajwanská lidová strana (TPP). Následuje stručný přehled hlavních politických stran na Tchaj-wanu:

Demokratická pokroková strana (DPP): DPP je hlavní opoziční stranou na Tchaj-wanu, jejíž kořeny sahají až do prodemokratického hnutí. Vznikla koncem 80. let jako reakce na autoritářskou vládu KMT. DPP prosazuje suverenitu Tchaj-wanu a zřetelnější tchajwanskou identitu. Označovat ji jako stranu bojující „za nezávislost“ je však nesprávné. DPP prosazuje zachování statu quo a prosazuje stanovisko, že formální vyhlášení nezávislosti není nutné, neboť Čínskou republiku na Tchaj-wanu považuje za již de facto nezávislou. Strana zaznamenala významné volební úspěchy v několika prezidentských volbách a volbách do zákonodárného sboru. DPP prosazuje diverzifikaci politických a hospodářských vztahů Tchaj-wanu s cílem snížit závislost země na pevninské Číně.

Kuomintang (KMT): KMT je jednou z nejstarších politických stran na Tchaj-wanu a v historii země hrála klíčovou roli. V minulosti byla KMT vládnoucí stranou v pevninské Číně, než se v roce 1949 po prohrané občanské válce s Komunistickou stranou Číny stáhla na Tchaj-wan. Po druhé světové válce byla Kuomintang autoritářskou stranou odpovědnou za brutální éru „bílého teroru“. I když není snadné určit přesný počet lidí, kteří se stali obětí těchto perzekucí, je všeobecně známo, že v tomto období byly zatčeny, uvězněny a popraveny tisíce lidí. KMT se na Tchaj-wanu držela u moci po mnoho let až do počátku nového tisíciletí. Tradičně se zasazuje o užší vztahy na obou stranách úžiny a zastává konsensus z roku 1992.

Tchajwanská lidová strana (TPP): TPP je relativním nováčkem na tchajwanské politické scéně. Založil ji bývalý starosta města Tchaj-pej Kche Wen-če (柯文哲), který se však zpočátku prosazoval jako nezávislý kandidát. Strana se prezentuje jako středováa pragmatická a prosazuje politiku, která upřednostňuje blaho a zájmy lidu. Strana si velmi zakládá na osobním appealu svých členů a soustředí se zejména kolem svého předsedy Kche Wen-čeho.

K 31. prosinci 2023 bylo na Tchaj-wanu oficiálně registrováno 92 politických stran. Posledních parlamentních voleb se zúčastnilo 16 z nich. Následuje přehled některých z těchto menších politických subjektů:

Strana nové moci (NPP): NPP je stranou sociálního hnutí, která se zrodila z událostí Slunečnicového hnutí (2015). (Slunečnicové hnutí byla série protestů vedených studenty, kteří se zasazovali o větší transparentnost a za účast veřejnosti na jednáních o obchodní dohodě mezi pevninskou Čínou a Tchaj-wanem). NPP, která výslovně podporuje nezávislost, se zaměřuje na otázky sociální spravedlnosti, lepšího postavení mládeže ve společnosti, ochrany životního prostředí, pracovního práva a na další politické reformy. V 10. Legislativním Jüanu (2020-2024) měla tři křesla, ale v posledních volbách o parlamentní zastoupení přišla, protože nedosáhla 5% hranice. Ve volbách se umístila na 4. místě.

Tchajwanská strana politické rovnosti Obasang: Strana, kterou v roce 2017 založila skupina aktivistek, se zaměřuje na práva dětí a na další otázky týkající se rodiny a genderu. Ve volbách se umístila na 5.  místě.

Strana Lidé na prvním místě (PFP) sama sebe označuje za středopravicovou stranu, která se v roce 2000 odštěpila od Kuomintangu. Její zakladatel a současný předseda James Soong (Sung Čchu-jü; 宋楚瑜) se v minulosti zasazoval o sjednocení Číny a Tchaj-wanu. Nyní strana zaujímá pragmatičtější postoj k řízení vztahů mezi oběma stranami průlivu a výslovně odmítá formuli „jedna země, dva systémy“. Strana Lidé na prvním místě se v letošních volbách umístila až na 8. místě.

Na Tchaj-wanu obdrží každý volič tři hlasovací lístky. Na jednom z nich si může vybrat svého preferovaného kandidáta na prezidenta a viceprezidenta. Druhý hlasovací lístek slouží k volbě zástupců jednomandátových obvodů nebo zástupců původních obyvatel, kteří obsazují vyhrazená místa v parlamentu. Třetí hlasovací lístek je určen pro stranickou kandidátní listinu. Tento způsob hlasování se nazývá „paralelní hlasování“.

Prezident je volen přímou volbou každé čtyři roky. Každý prezident může vykonávat funkci maximálně po dvě funkční období. Prezidentské volby na Tchaj-wanu mají následující specifika:

1) Přímá volba: Prezidenta a viceprezidenta Tchaj-wanu volí občané v přímé volbě. Každý volič odevzdá jeden hlas pro jím preferovaného kandidáta na prezidenta a viceprezidenta na daném hlasovacím lístku.

2) Prostý pluralitní systém: Kandidát, který ve volbách získá nejvyšší počet hlasů, je prohlášen za vítěze. Na Tchaj-wanu se pro prezidentské volby používá prostý pluralitní systém, kde vítězí kandidát s největším počtem hlasů, i když nezíská absolutní většinu (více než 50 %).

3) Absence druhého kola: Na rozdíl od některých volebních systémů, které zahrnují druhé kolo voleb v případě, že žádný z kandidátů nezíská absolutní většinu, prezidentské volby na Tchaj-wanu nemají samostatné druhé kolo. Vítězem je vyhlášen kandidát s nejvyšším počtem získaných hlasů v prvním kole.

V parlamentních volbách, které se konají každé čtyři roky současně s prezidentskými volbami, je na Tchaj-wanu zaveden smíšený většinový volební systém, který kombinuje prvky sytému relativní většiny, poměrného zastoupení a systému jednoho nepřenosného hlasu. Tento volební systém se používá pro volbu členů Legislativního Jüanu, 113členného jednokomorového zákonodárného sboru Tchaj-wanu.

Specifika parlamentního volebního systému:

1) Jednomandátové obvody: Na Tchaj-wanu je 73 jednomandátových obvodů. V každém z těchto obvodů kandidáti soutěží systémem relativní většiny, kdy mandát získává kandidát s nejvyšším počtem hlasů.

2) Poměrné zastoupení: Kromě jednomandátových obvodů je zde také 34 mandátů přidělovaných systémem poměrného zastoupení. Politické strany navrhují kandidátní listiny pro tato křesla a přidělení je založeno na procentuálním podílu na celkovém počtu hlasů, který každá strana získá. Cílem je zajistit, aby celkové složení zákonodárného sboru odráželo poměr hlasů, které získala každá strana. To má také pomoci menším stranám dostat se do Legislativního Jüanu.

3) Volební klauzule: Aby se strana mohla ucházet o křesla v systému poměrného zastoupení, musí překročit volební hranici 5 % odevzdaných hlasů. Strany, které této hranice nedosáhnou, nezískají v poměrném zastoupení žádná křesla, a to ani v případě, že získají křesla v jednomandátových obvodech.

4) Vyhrazená místa pro původní obyvatele: Na Tchaj-wanu existuje 16 oficiálně uznaných domorodých skupin. Aby bylo zajištěno jejich zastoupení v zákonodárném sboru, je 6 ze 113 křesel v zákonodárném sboru vyhrazených pro domorodé obyvatelstvo. Tři křesla jsou vyhrazena pro domorodé obyvatele z nížin (平地原住民) a další tři křesla jsou vyhrazena pro domorodé obyvatele z hor (山地原住民). Nejméně deset dalších komunit v současné době bojuje o právní uznání.

William Laj a nově zvolená viceprezidentka Siao Mej-čchin budou pravděpodobně pokračovat v zahraničně-politickém směřování, které nastavila odcházející prezidentka Cchaj Jing-wen. Tato strategie klade důraz na diverzifikaci zahraničních vztahů Tchaj-wanu skrze posilování neformálních, ale významných vazeb s partnery, jako jsou Spojené státy, Japonsko, ale také Evropská unie a jednotlivé členské státy, například Česko. Výsledky parlamentních voleb však naznačují některé možné výzvy na cestě k prohloubení vazeb mezi Tchaj-wanem a Evropou. Zaprvé, možná patová situace vyplývající z rozdělené vlády by mohla zastavit zahájení nových bilaterálních iniciativ. Kromě toho otázkou stále zůstává volba příštího předsedy zákonodárného sboru a jeho postoj k mezinárodním závazkům. Špatné výsledky progresivistických kandidátů v parlamentních volbách navíc vyvolávají otázky ohledně budoucnosti agendy lidských práv v Legislativním Jüanu, což je záležitost, kterou Brusel bedlivě sleduje.

Navzdory těmto možným překážkám stojí vztahy mezi Tchaj-wanem a Evropou na pevných základech. Za současné vlády prezidentky Cchaj vynaložily obě strany značné úsilí na posílení vzájemných vazeb. V Tchaj-peji tlak na snížení závislosti ostrova na Číně a rozšíření jeho mezinárodního prostoru značně posílil zájem zákonodárců, vládních úředníků, podnikatelů a vůdců občanské společnosti o Evropu. V Bruselu a v několika členských státech je Tchaj-wan stále více vnímán jako podobně smýšlející partner, spíše než jako překážka ve vztazích mezi Čínou a Evropou. Lajova administrativa bude mít dobrý základ pro další prohlubování svých závazků směřujících právě do Evropy.

Pokrok však bude vyžadovat úsilí z obou stran. Tchaj-pej musí zvýšit transparentnost své strategie směrem k Evropské unii, zejména v hospodářské oblasti a upřednostňovat pragmatické dohody v daných oblastech. Pro rozvoj vztahů mezi Tchaj-wanem a EU je rovněž klíčový závazek řešit vzájemné obchodní překážky. „Nová politika k jihu“ (New Southbound Policy) je cenným rámcem pro vztahy s Evropou, který umožňuje pragmatickou spolupráci a který zároveň zohledňuje politickou citlivost těchto záležitostí. Ucelený celovládní přístup k Evropě by mohl Lajově administrativě pomoci překonat potenciální legislativní výzvy v rámci vztahů Tchaj-wanu a Evropy.

Evropa si také musí lépe uvědomit hlubokou provázanost svých zájmů se současnou situací v Tchajwanském průlivu a naučit se orientovat v komplexnosti své „politiky jedné Číny“. Aby ochránila své zájmy a přispěla tak k celkové stabilitě, měla by posilovat své vazby s Tchaj-wanem tak, že bude alokovat další zdroje za účelem hlubšího pochopení tchajwanské vnitrostátní politiky, vztahů mezi zeměmi na obou stranách průlivu a dopadu případné blokády Tchaj-wanu na jednotlivé evropské aktéry. Navzdory možným výzvám a problémům má nyní EU vhodnou příležitost zaměřit se na Tchaj-wan a připravit se na produktivní spolupráci s nastupující administrativou a novým zákonodárným sborem.