Článek
Co se děje?
Existuje právo, ale právo není totéž, co spravedlnost. A málokterý příklad z reálného života to ilustruje jasněji než nedávný nárůst čínských aktivit při využívaní lawfare, tedy užití práva k dosažení vojenských operačních cílů, proti Tchaj-wanu.
Lawfare, neboli právní válka, se stává stále častějším nástrojem politické války Komunistické strany Číny (KS Číny) zaměřené proti Tchaj-wanu, de facto suverénnímu státu, který KS Číny nadále prohlašuje za součást svého území, přestože jej nikdy neovládala.
21. června Peking oznámil nová znepokojivá doporučující stanoviska v rámci zákona proti odloučení z roku 2005 (Anti-Secession Law). Tyto nové právní pokyny zahrnují trest smrti za nejasně definované aktivity podporující „nezávislost Tchaj-wanu“, a to s okamžitou platností. Jen o několik dní dříve, 15. června, vstoupilo v platnost nařízení čínské pobřežní stráže (CCG) č. 3, které opravňuje velitele CCG zadržet zahraniční plavidla a jejich posádky, které byly zajištěny ve vodách pod čínskou jurisdikcí nebo na které si Čína činí nárok, a to až na dobu 60 dní. Tento krok vyvolal značné obavy ohledně právní platnosti nových předpisů a následně se ukázal jako hrozba pro regionální stabilitu a mezinárodní námořní právní režim.
Jaké jsou širší souvislosti?
Spolu s veřejným míněním a psychologickou válkou představuje boj proti právu hlavní princip Tří válečných směrů (三種戰法), klíčové strategie politického boje Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA), která byla v roce 2003 stanovena v novelizovaných Pravidlech politické práce ČLOA. Konkrétní a vzájemně propojené cíle Tří válečných směrů ilustrují snahu Pekingu manipulovat vnímání a psychologii lidí, aby podmínil operační prostředí ve svůj prospěch. Lawfare slouží jako důležitá část čínského úsilí „snížit politickou podporu protivníka a dále prosazovat, informovat a strukturovat územní nároky a nároky na zdroje“.
Nedávný vývoj ukazuje praktické důsledky neustálé snahy Pekingu o politickou válku, a zejména tu právní, jako nástroje realizace svých hegemonistických ambicí.
Nejvyšší lidová prokuratura Čínské lidové republiky, ministerstvo veřejné bezpečnosti, ministerstvo státní bezpečnosti a ministerstvo spravedlnosti společně vydaly „Stanoviska k právnímu postihu zastánců „nezávislosti Tchaj-wanu“ za podněcování k rozdělení země a odtržení“. Tyto nové pokyny se zaměřují na zastánce nezávislosti Tchaj-wanu a umožňují vykonávání soudních procesů v nepřítomnosti. Hlavním pachatelům hrozí doživotí nebo tresty přesahující deset let. Těm, kteří budou považováni za osoby způsobující vážné škody ČLR a jejímu lidu, může hrozit trest smrti. Aktivním účastníkům „secesionistických aktivit“ (ačkoli tyto aktivity nemají jasnou právní definici) může rovněž hrozit zbavení politických práv. Tyto nové předpisy, známé také jako „22 stanovisek“, jsou vnímány jako zdokonalení zákona proti odloučení z roku 2005. V důsledku toho tchajwanská Rada pro záležitosti pevninské Číny (Mainland Affairs Council, MAC) zvýšila stupeň výstrahy pro tchajwanské cestovatele do Číny, Macaa a Hongkongu na oranžový, což je druhý nejvyšší stupeň výstrahy v rámci tchajwanského čtyřstupňového systému, a doporučila občanům, aby zrušili cesty, které nejsou nezbytné. Nové nařízení se rovněž setkalo se znepokojením tchajwanských vládnoucích i opozičních stran a ministerstva zahraničí USA.
Dalším odvážným krokem čínských úřadů bylo zavedení nařízení č. 3 o čínské pobřežní stráži, které jí uděluje širokou škálu operačních pravomocí, včetně nalodění a zadržení zahraničních plavidel ve sporných vodách, pokud jsou podezřelá z porušení čínských předpisů o vstupu a výstupu. Podle tchajwanského ministerstva zahraničních věcí (MOFA) nové nařízení zhoršuje přetrvávající geopolitické napětí v regionu, zejména pokud se jedná o překrývající se územní nároky v Jihočínském moři. MOFA proto obvinilo ČLR z porušování mezinárodního práva a Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS). Tchajwanské orgány proto považují zadržení rybářské lodi Ta Ťin Man (大進滿) č. 88, registrované na Pescadorských ostrovech, ze dne 4. července za přímý důsledek nového nařízení CCG.
Proč je to důležité?
Uvedení „22 stanovisek“ poměrně krátce po inauguraci Laje Čching-teho (賴清德) novým prezidentem Tchaj-wanu 20. května může být strategickým tahem ČLR, jehož cílem je další zastrašování samosprávného ostrovního státu. Panují obavy, zda se tato nařízení budou týkat běžných tchajwanských občanů a cizinců, kteří se zasazují o nezávislost Tchaj-wanu, nebo budou cílit především na politiky. Klíčovou otázkou navíc zůstává, zda Čína využije Smlouvu o vzájemné právní pomoci (Mutual Legal Assistance Treaty, MLAT) ke stíhání těchto osob. Čína rozšiřuje své smlouvy o vydávání osob (v současné době je uzavřeno přibližně 60 dvoustranných smluv o vydávání osob, z nichž 45 bylo ratifikováno), což vyvolává obavy o dodržování lidských práv, neboť čínská vláda je obviňována z manipulace s těmito smlouvami za účelem uplatňování globálního vlivu a stíhání osob z politických důvodů. Toto rozšíření je považováno za součást širší strategie nadnárodní represe.
Operace související s nařízením č. 3 čínské pobřežní stráže by navíc mohly eskalovat regionální napětí týkající se suverénních práv pobřežních států, včetně práv na rybolov v pobřežních oblastech. Rostoucí obtěžování zahraničních plavidel ze strany Číny je patrné z narušování filipínské výlučné ekonomické zóny (Philippines Exclusive Economic Zone, EEZ), jako byl například střet u Druhé Thomasovy mělčiny ze 17. června. Nedávná nařízení Číny by proto měla být předmětem mezinárodního znepokojení, neboť by mohla ovlivnit mír a bezpečnost v regionu.
