Článek
Co se děje?
Uvěznění Jang Č’-jüana (楊智淵), tchajwanského aktivisty a spoluzakladatele Tchajwanské národní strany – okrajové politické strany prosazující nezávislost Tchaj-wanu – vyvolalo v ostrovní zemi šok. Poté, co Peking v červnu vydal soubor pokynů o 22 bodech týkající se trestního stíhání „zarytých“ tchajwanských separatistů, stal se Jang prvním Tchajwancem, proti němuž Čína použila nástroj obvinění ze separatismu. Čína zavedla tzv. Zákon proti separatismu(Anti-Secession Law) už v roce 2005. Jeho cílem je sjednocení Tchaj-wanu buď prostřednictvím mírového vyjednávání, nebo - za zákonem nejasně definovaných podmínek – prostřednictvím násilné anexe. Před zatčením Janga však Peking využíval nástroj „obvinění ze separatismu“ spíše proti etnickým menšinám uvnitř Čínské lidové republiky (ČLR), nežli proti občanům Tchaj-wanu. Lidový soud ve Wen-čou na východě Číny Janga označil za „vůdčí osobu tchajwanských separatistických snah“ a 26. srpna mu udělil devítiletý trest odnětí svobody. Jangův případ tak ukazuje, že Čína stále častěji používá právní prostředky jako nástroj své mnohostranné nátlakové kampaně s cílem přinutit Tchaj-wan k poslušnosti vůči Pekingu, který usiluje o anexi jeho území.
Jaké jsou širší souvislosti?
Čínské úřady zadržely tchajwanského politického aktivistu Jang Č’-jüana ve městě Wen-čou v provincii Če-ťiang 3. srpna 2022 - den poté, co tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů Spojených států Nancy Pelosi zahájila svou návštěvu Tchaj-wanu. Nevládní organizace Safeguard Defenders, která upozorňuje, že k Jangovu zatčení došlo více než sedm měsíců po jeho příjezdu do Číny a několik let poté, co ukončil své politické aktivity, považuje jeho zatčení za „svévolné“ a „politicky motivované“.
Případ Jang Č’-jüana je význačný ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé je to první známý Tchajwanec zadržený na území ČLR na základě obvinění ze separatismu. Zatímco Komunistická strana Číny (KS Číny) má za sebou dlouhou historii pronásledování Mongolů, Tibeťanů a Ujgurů v Číně, jakožto i jejich obviňování ze separatismu, v případě Janga – coby občana jiného státu než ČLR – je takové obvinění ojedinělé. Za druhé, Jangovo zatčení ukazuje, že Čína je ochotna využívat své vnitrostátní právní předpisy, včetně Zákona proti separatismu z roku 2005 a souboru dvaceti dvou pokynů vydaných v letošním roce, ke kriminalizaci činností páchaných mimo území ČLR. Jedná se o zastrašovací taktiku, kterou KS Číny v rámci své snahy nárokovat si jurisdikci nad tchajwanskými občany vysílá obyvatelům Tchaj-wanu důrazné varování.
Lawfare, neboli vedení boje právními prostředky, představuje z hlediska ČLR klíčovou součást její doktríny politického vedení boje. Nekinetická (tj. neozbrojená) strategie „Trojího způsobu vedení boje“, formulovaná v roce 2003, předpokládá, že KS Číny by měla být schopna dosáhnout čínských národních cílů a zlomit odpor protivníka (v tomto případě Tchaj-wanu) prostřednictvím manipulace veřejného mínění i bojem psychologickými a právními prostředky. Jedním z nástrojů boje právními prostředky zaměřeného proti Tchaj-wanu jsou i výše zmíněné nové pokyny pro „trestní stíhání tchajwanských separatistů,“ které umožňují stíhat údajné separatistické aktivity prováděné v zahraničí. Toto mimo jiné účinně omezuje svobodu projevu subjektů spojených s Čínou prostřednictvím ekonomických, sociálních nebo akademických vazeb.
V reakci na Jangovo odsouzení Rada pro záležitosti pevninské Číny, tchajwanský orgán na ministerské úrovni odpovědný za vztahy mezi státy na obou stranách Tchajwanského průlivu, zdůraznila svévolnou povahu jeho zatčení a zdůraznila, že „v závislosti na libovůli KS Číny může být nyní kterýkoliv Tchajwanec označen za separatistu usilujícího o tchajwanskou nezávislost“.
Proč je to důležité?
Tchaj-wan často slouží jako laboratoř, či zkušební terén pro nové donucovací nástroje, které Čína používá k uskutečňování svých ambicí stát se regionálním hegemonem. Důležité je, že Tchaj-wan není pro KS Číny zdaleka jediným cílem jejího „vedení boje politickými prostředky“, které zahrnuje i prostředky právní. Zatímco domácí legislativa, včetně Zákona proti separatismu z roku 2005, je využívána jako nástroj zastrašování i jako právní základ pro potenciální zahájení ozbrojené války – s cílem anexe Tchaj-wanu silou – čínské vedení boje právními prostředky (lawfare) zahrnuje také manipulaci s mezinárodním právem. Jedním z příkladů jsou soustavné pokusy Pekingu překroutit význam rezoluce OSN č. 2758. Tyto revizionistické snahy mají za cíl uvést mezinárodní společenství v omyl tak, aby dokument považovalo za právní základ Pekingem prosazovaného „principu jedné Číny“, zatímco ve skutečnosti status Tchaj-wanu tento dokument vůbec neupravuje. Z těchto důvodů je nezbytné, aby demokratické společenství pozorně sledovalo snahy Číny využívat právní prostředky jakožto nástroj zhoubného autoritářského vlivu a tak narušovat mezinárodní řád založený na dohodnutých pravidlech.
