Hitler obsadil Žatec. Po letech znovu — ve filmu

Kdo se v létě 2018 ocitl v centru Žatce a nevěděl, co se tam děje, mohl na chvíli získat pocit, že se historie vydala nějakým hodně špatným směrem. Na domech visely nacistické prapory, výlohy dostaly německé nápisy a historickými ulicemi procházeli vojáci v uniformách. Stačilo se však podívat trochu pozorněji. Za rohem nestálo polní velitelství, ale filmová technika, osvětlovači a nejspíš také catering. Žatec se na několik týdnů proměnil v německé městečko z posledních měsíců druhé světové války. Novozélandský režisér Taika Waititi zde natáčel film Králíček Jojo. A když už si film napsal a režíroval, rovnou si v něm také zahrál Hitlera.Naštěstí pouze toho imaginárního.

Hlavním hrdinou filmu je desetiletý Johannes „Jojo“ Betzler, německý chlapec dokonale zpracovaný nacistickou propagandou. Jeho nejlepším kamarádem je Adolf Hitler, přesněji řečeno dětinská a směšná představa Hitlera vytvořená v Jojově hlavě.

Zpočátku působí film téměř jako barevná komedie. Děti v uniformách běhají po táboře Hitlerjugend, dospělí se chovají absurdně a imaginární vůdce rozdává rady, o které nikdo soudný nestojí. Postupně však dětská hra naráží na skutečnou válku. Jojo zjistí, že jeho matka, kterou hraje Scarlett Johanssonová, ukrývá doma židovskou dívku. Barevný svět propagandy se začne rozpadat a pod ním se objeví mnohem temnější realita. Právě pro tento kontrast se Žatec hodil dokonale. Jeho historické domy, podloubí a úzké ulice mohly být chvíli téměř pohádkové a vzápětí velmi nepříjemně skutečné.

Filmaři využili velkou část historického centra. Natáčelo se na náměstí Svobody, Chelčického náměstí, náměstí 5. května, Hošťálkově náměstí i v Alšově, Dlouhé, Dvořákově a dalších okolních ulicích.

Moderní prvky zmizely, výlohy se změnily a na fasádách se objevily německé nápisy. Ulice zaplnil dobový komparz, vojenská technika a válečné dekorace. Výsledkem nebylo město, které by ve filmu pouze problesklo v několika záběrech. Žatec představoval podstatnou část místa, v němž Jojo žije, roznáší povolávací rozkazy a postupně sleduje rozpad nacistického světa.

Další části filmového města vznikly v Úštěku. Natáčelo se také v Kytíně, Hoříně, Dolních Beřkovicích, u bývalého cukrovaru v Lenešicích a v pražském Petschkově paláci. Interiér Jojova domu postavili filmaři v barrandovském ateliéru.

Celý film tak sice vypráví německý příběh, ale vznikl na českých lokacích.

Králíček Jojo nebyl pouze zahraniční film, kterému Češi na pár týdnů půjčili několik hezkých náměstí. Na jeho podobě pracoval rozsáhlý český štáb. Za výrazně barevnou a téměř pohádkovou výpravou stál také tým českého architekta Radka Hanáka. Česká dekoratérka Nora Sopková byla společně s hlavním architektem Ra Vincentem nominována na Oscara za výpravu. Film získal celkem šest oscarových nominací, mimo jiné za nejlepší film, střih, kostýmy, výpravu a herecký výkon Scarlett Johanssonové. Taika Waititi si nakonec odnesl Oscara za adaptovaný scénář.

Žatec se tak nestal pouze náhradou za německé město. Stal se součástí jednoho z nejúspěšnějších filmů roku. Jenže právě tady získává celý příběh mnohem vážnější rozměr.

Žatec totiž nebyl součástí nacistického Německa pouze ve filmu. Po podepsání Mnichovské dohody připadlo město spolu s dalšími oblastmi československého pohraničí Německé říši. Dne 9. října 1938 do Žatce vjel Wehrmacht. Dobové fotografie ukazují davy převážně německých obyvatel, které vojáky vítaly na náměstí.

Pro české a židovské obyvatele však začínalo úplně jiné období. Většina Čechů město opustila a nacistické pronásledování velmi rychle zasáhlo také zdejší židovskou komunitu. V listopadu 1938 dorazila do Žatce Křišťálová noc. Místní synagoga byla napadena a zapálena. Požár se sice podařilo uhasit, ale židovské obchody a majetek byly ničeny a řada lidí byla donucena město opustit.

Nacistické symboly tedy žatecké ulice nezaplnily poprvé až kvůli filmařům. O osmdesát let dříve znamenaly skutečnou ztrátu svobody, vyhánění a pronásledování.

Právě toto spojení dává natáčení Králíčka Jojo v Žatci zvláštní sílu. V roce 1938 nacistické prapory oznamovaly, že město ovládla diktatura. V roce 2018 se objevily znovu jako součást filmu, který stejnou ideologii zesměšňuje a ukazuje její ničivé následky. Taika Waititi nevytvořil Hitlera, který by měl nahánět obdiv. Jeho imaginární vůdce je směšný, ješitný, dětinský a postupně stále odpudivější. Je jen karikaturou vytvořenou v hlavě dítěte, které ještě nedokáže rozeznat propagandu od skutečnosti.

Čím více Jojo poznává svět kolem sebe, tím méně svého vymyšleného přítele potřebuje. Film tak nacismus nezesměšňuje proto, aby zlehčoval jeho zločiny. Ukazuje, jak absurdní ideologie dokáže ovládnout člověka dříve, než vůbec pochopí její důsledky. A to všechno se natáčelo v ulicích města, které tyto důsledky samo poznalo.

Dnes už samozřejmě po filmových dekoracích nezůstalo téměř nic. Německé výlohy zmizely, prapory byly sundány a vojáky vystřídali běžní návštěvníci města. Domy, náměstí a průchody ale zůstaly.

Kdo si vezme několik záběrů z filmu do telefonu, může začít na náměstí Svobody a postupně hledat místa, kudy Jojo procházel nebo projížděl na kole. Některé úhly jsou poznatelné okamžitě, u jiných je potřeba chvíli porovnávat fasády, okna a podloubí.

Člověk přitom nehledá jen filmovou kulisu. Prochází městem, kde se na stejném místě potkaly dvě podoby historie. Ta první byla skutečná a tragická. Ta druhá filmová a vytvořená proto, aby se podobná historie neopakovala. Hitler tedy Žatec obsadil dvakrát. Poprvé za ním zůstaly skutečné oběti. Podruhé film, který se jeho ideologii vysmál.