Most u Remagenu, tedy vlastně u Davle. Američany a Němce tam překvapili Rusové

Mám rád místa, která na první pohled nic nekřičí. Žádné velké parkoviště plné autobusů, pokladny ani stánky s čínskými suvenýry. Prostě jen starý most, řeka a lidé, kteří jdou na vlak nebo na procházku. Takovým místem je i Davle.

Starý most přes Vltavu dnes slouží pěším. Pokud neznáte jeho příběh, nejspíš vás nenapadne, že se tady kdysi bojovalo o jeden z posledních mostů přes Rýn. Samozřejmě pouze před filmovou kamerou. V létě roku 1968 se totiž Davle proměnila v německý Remagen.

Američtí filmaři tehdy připravovali válečný velkofilm Most u Remagenu. Snímek vypráví o skutečné události z března 1945, kdy americká armáda obsadila Ludendorffův most přes Rýn dříve, než ho Němci stačili zničit.

Skutečný most už ale filmařům posloužit nemohl. Deset dní po svém obsazení se zřítil a po válce nebyl obnoven. Bylo tedy potřeba najít náhradní. A filmaři ho našli u Davle.

Tamní železný most měl vhodný tvar i okolí a nedaleko se nacházelo zázemí barrandovských studií. Stačilo několik drobných úprav. Tedy pokud za drobnou úpravu považujete dostavění mostních věží, proražení tunelu do skály a postavení falešného kostela nad městečkem.

Davle se změnila k nepoznání. Obchody dostaly německé nápisy, po ulicích se pohybovali vojáci Wehrmachtu i americké armády a kolem domů projížděla vojenská technika. Na malou obec u Vltavy to byl poměrně slušný mezinárodní provoz.

Část válečných scén vznikala také ve starém Mostě, který byl právě bourán kvůli těžbě uhlí. Filmaři tam dostali kulisy zničeného německého města prakticky připravené. Další záběry se natáčely na Barrandově.

Velkou část komparzu tvořili místní obyvatelé a vojáci Československé lidové armády. Ti se podle potřeby převlékali za americké nebo německé vojáky.

Československý voják tak mohl ráno nastoupit do služby, převléknout se za Američana, odpoledne bojovat proti Němcům a večer si v davelské hospodě dát pivo s kolegou z Wehrmachtu. Oba přitom samozřejmě mluvili česky.

Ve filmu se objevili také čeští herci, například Vít Olmer, Rudolf Jelínek nebo Jan Schánilec. Hlavní role připadly hollywoodským hvězdám Georgi Segalovi, Robertu Vaughnovi a Benu Gazzarovi. Podle České televize se film natáčel v Davli, na Barrandově a ve starém Mostě.

Pro místní muselo jít o pořádné zpestření. Po Davli se procházeli hollywoodští herci, vybuchovaly nálože a mezi domy projížděly tanky. Někteří obyvatelé si ve filmu zahráli a děti se podle obecní kroniky objevily dokonce v uniformách Hitlerjugend.

Jenže vojenská technika s bílými hvězdami nevzbudila pozornost pouze mezi místními.

Východoněmecký list Berliner Zeitung přinesl 9. května 1968 senzační zprávu. V Československu se údajně nacházeli američtí a západoněmečtí vojáci a agenti CIA.

Ve skutečnosti šlo o filmový štáb, herce a československé komparzisty. Fotografie vojenské techniky z natáčení ve starém Mostě však vypadaly dostatečně přesvědčivě. Československý státní film musel dokonce vydat oficiální dementi a vysvětlovat, že nás Američané opravdu neobsadili.

Bylo to absurdní nedorozumění. Jenže o tři měsíce později už Československo cizí vojska skutečně obsadila. Pouze přijela z opačné strany.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 překročila československé hranice vojska Varšavské smlouvy vedená Sovětským svazem. Natáčení se zastavilo a zahraniční členové štábu začali zemi opouštět. A tady přichází nejslavnější část celého příběhu.

Podle jedné verze dorazily sovětské tanky až k Davli a jejich posádky tam spatřily vojenskou techniku s bílými americkými hvězdami, německé kulisy a vojáky v nepřátelských uniformách. Musel to být zvláštní okamžik pro obě strany.

Tuto verzi popisuje například ČT24. Herec Jan Přeučil později vzpomínal, že pohled na techniku s americkými znaky způsobil mezi sovětskými vojáky pořádný šok. K žádnému střetu naštěstí nedošlo a vše se podařilo vysvětlit.

Jiní pamětníci ale tvrdí, že jde o legendu.

Československý voják Ivan Pergler, který měl při natáčení na starosti vojenskou techniku, řekl Českému rozhlasu, že sovětské tanky projely Davlí až 26. srpna. Filmový prostor už měl být v té době vyklizený. Přímé setkání amerických filmových tanků se sovětskými proto podle něj nenastalo.

Kde přesně končí skutečná vzpomínka a začíná dobře vyprávěná legenda, už asi s jistotou nezjistíme. Jisté ale je, že okupace natáčení přerušila a že filmová technika posloužila sovětské propagandě jako údajný důkaz americké vojenské přítomnosti. Připomíná to také Vojenský historický ústav.

Američtí filmaři nakonec Československo opustili a zbývající scény dokončili v západním Německu a Itálii. Film měl premiéru v roce 1969.

Když se dnes člověk postaví k mostu v Davli, těžko si představí všechen ten ruch. Pryč jsou kamenné věže, německé nápisy, tanky i falešný kostel. Vltava je zase Vltavou a Remagen se vrátil do Německa.

Most však zůstal. A s ním i příběh, ve kterém se během několika měsíců propojila druhá světová válka, hollywoodský velkofilm, pražské jaro, komunistická propaganda a okupace Československa.

Možná se filmoví Američané a skuteční sovětští vojáci tváří v tvář nikdy nepotkali. Přesto se jejich příběhy v Davli protnuly způsobem, který by ve filmovém scénáři mohl působit až příliš přitažený za vlasy.