Článek
Univerzální základní příjem je pravidelná platba, která je poskytována všem členům společnosti (kteří o ni usilují), aby se vytvořila minimální příjmová hranice. Takzvaný univerzální příjem je myšlenka, která se objevuje již více než deset let. Zpočátku byla považována za radikální levicový návrh, který měl jednoduše poskytnout ekvivalent minimální mzdy každému občanovi, který to potřebuje, bez jakýchkoli závazků. Když však pandemie kovidů začala rozbíjet podniky a příjmy lidí, většina zemí dokázala najít prostředky, které by mohla rozdat co největšímu počtu občanů.
Hlavním argumentem, hlavně z pravicové části politického spektra, je, že člověk, který dostane od vlády peníze zadarmo, nebude mít potřebu hledat si práci nebo podnikat. Odpůrci většiny typů sociálních dávek se domnívají, že lidé, kteří dostávají almužnu, nakonec raději nic nedělají a přizpůsobí se nízkému, ale bezplatnému příjmu. To chtěl vědět jeden z otců umělé inteligence.
„Lidé sedí a hrají videohry,“ zeptal se ve svém blogu, „nebo vytvářejí nové věci?“ Proto financoval hloubkový výzkum, aby získal odpovědi.
Umělá inteligence se chystá lidi připravit o velké množství pracovních míst. Trh práce se během příštího desetiletí radikálně změní. Miliony lidí a spousta profesí se rázem stanou zastaralými, protože umělá inteligence učiní lidskou práci v mnoha oborech zbytečnou. Budou vlády jen přihlížet, jak lidé chudnou, jako to udělal Herbert Hoover, když čelil krachu na burze v roce 1929 v domnění, že pouze lidská podnikavost dostane Američany z krize? Nebo přizpůsobí své pokladny tak, aby se do nich vešly miliony lidí, kteří ztratí schopnost vytvářet příjem?
Výsledky pojmenované studie nepodmíněného příjmu zjistily, že poskytování 1 000 dolarů měsíčně lidem v Illinois a Texasu „zlepšilo finanční flexibilitu, aniž by demotivovalo k účasti na pracovním trhu,“ uvádí se v závěru studie.
Zlepšily se vyhlídky na zaměstnání: po roce účasti na iniciativě zaručeného příjmu v kalifornském Stocktonu stoupl počet účastníků, kteří byli zaměstnáni na plný úvazek, z 28 % na 40 %. Zprávy o programu naznačují, že účastníci byli schopni omezit práci na dohodu a částečné úvazky, aby mohli usilovat o lepší pozice, přičemž se uvádí, že snížení finančního nedostatku snížilo i nedostatek času.
Stejně jako 25 tisíc korun není velká částka, ale může člověku stačit na zaplacení nájmu, jídla, dopravy, kosmetiky a zdravotních potřeb, tisíc dolarů může uspokojit základní potřeby Američana, ale neumožní mu jít nad rámec toho nejnutnějšího. Spokojí se tedy lidé s částkou, kterou dostanou zdarma, a pak se vzdají hledání nebo udržení práce? Nebo využijí peníze navíc ke zlepšení svého života a pořídí si věci, které by si dříve nemohli koupit? Investují dodatečnou částku do získání lepšího vzdělání, aby dosáhli vyšších cílů, nebo ji utratí za zábavu a jiné zbytečnosti?
Výzkum poukázal na to, že příjemci peněz „častěji navštěvují nemocnici, navštěvují specialisty, chodí k zubaři a omezují nadměrné užívání alkoholu a drog.“ A účastníci si také o 10 % častěji aktivně hledali práci než lidé, kteří univerzální základní příjem nedostávali. To je dobrá zpráva. Špatná zpráva, alespoň pro zaměstnavatele: U příjemců peněz „byla menší pravděpodobnost, že se budou ucházet o práci, o kterou nestojí“.
Nicméně nejen Altman se zabýval touto problematikou. Ve finské studii, které se zúčastnilo 2 000 osob, byly vypláceny dávky v nezaměstnanosti a mnoho účastníků si našlo práci i v průběhu studie a také uváděli větší pocit pohody. Lidé, kteří pobírali základní příjem, uváděli menší psychické vypětí, deprese, smutek a osamělost a také pozitivnější vnímání své schopnosti učit se a soustředit se.
Jiný pokus v Kanadě tvrdil, že při poskytování základního příjmu lidem, kteří jsou bez domova, došlo k neuvěřitelným výsledkům. Charitativní organizace Foundations for Social Change poskytla 50 bezdomovcům ve Vancouveru jednorázový převod hotovosti ve výši 7 500 dolarů - a také jim zdarma zřídila bankovní účet a mobilní telefon.
V rámci studie bylo zjištěno, že 50 osob, které dostaly hotovost, uvolnilo místa v útulcích a ušetřilo vancouverskému útulkovému systému během roku 8 100 dolarů na osobu, což představuje celkovou úsporu 405 000 dolarů.
V Brazílii dával prezident Lula během svých prvních dvou funkčních období peníze matkám, aby jejich děti musely chodit do školy. Pro získání příspěvku bylo nutné každý měsíc předložit doklad ze školy, který potvrzoval, že ji dítě navštěvovalo. To vedlo k překvapivému zvýšení moci a nezávislosti žen. A přimělo miliony dětí zůstat ve škole. Tyto peníze se vrátily zpět do ekonomiky a miliony zákazníků přibyly v supermarketech, drogeriích, obchodech s oblečením atd. Což znamená, že almužny nejsou ztracené peníze. Chudí lidé si nenechávají peníze na spořicím účtu, protože nutně potřebují spoustu věcí denní potřeby.
Pokud vlády dostanou část svého rozpočtu na podporu všech, kteří to potřebují, tyto peníze se prostě okamžitě vrátí zpět k podnikatelům a do daňového systému. Část z nich se vrací vládě.
Umělá inteligence by zvýšila produktivitu a bohatství, peníze by šly bohatým, a ne lidem, kteří přijdou o práci, pokud vlády nebudou jednat. Je třeba rozbít to superbohatství, které má na planetě jen hromada lidí, a použít část peněz, které obohatí ty, kdo nahradí lidi UI, má.
Myšlenka, že lidé jsou od přírody líní a spokojí se s méně ideálním životem, pokud dostanou almužnu, se kříží s další lidskou vlastností, která tento teorém umocňuje: s ambicemi. Jak se snažil poučit Václav Havel v dopise Gustávu Husákovi, komunismus se zhroutí, protože lidé, kteří jsou vystaveni režimu, v němž osobní ambice nemají prostor k rozkvětu, končí odtrženi od své práce, neboť není důvod věnovat se něčemu, co vám nepřinese užitek.
I když někteří lidé skutečně setrvají u nějakých drobků na přežití, většina lidí má tendenci chtít víc. Potřeba vývoje je nám vlastní, takže je tendence, že volné peníze poslouží jako dodavatel základních věcí, které člověk potřebuje, a ten se pak bude snažit o další strategie, jak získat další prostředky k naplnění svého života.
