Článek
Dana Edita Fischerová, později známá jako Dana de Teffé, je příkladem fascinujícího životního příběhu, který se proměnil v detektivní román s otevřeným koncem – a ten dodnes přetrvává v povědomí brazilské veřejnosti. V červnu 1961 nasedla do auta s právníkem Leopoldem Heitorem, a od té chvíle o ní místní noviny přestaly psát.
Dana se narodila 4. května 1921 v Praze do židovské rodiny, která vlastnila značný majetek. Když do jejího života zasáhla válka, uprchla do Itálie. Tam se uplatnila jako baletka a intenzivně se zapojila do společenského života – dokonce se provdala za italského fašistického politika Ettorea Mutiho. Její život ale nezůstal v jedné zemi: přes Španělsko, kde se provdala za zubaře, se dostala do Mexika, kde si vzala slavného novináře Carlosa Denegrieho.
Zajímavé je, že jakmile vstoupila do brazilské společnosti, rychle se stala hvězdou. Hovořila šesti jazyky, vyzařovala šarm, eleganci a měla výjimečnou schopnost okouzlit své okolí – nejen vzhledem, ale i vystupováním mezi společenskou elitou. V říjnu 1951 potkala muže, který měl její jméno zapsat do latinskoamerických dějin: Manuela de Teffé, pilota, diplomata a dědice šlechtického rodu. Společně se stali ikonami brazilské smetánky.
Po rozvodu si Dana udržela přízeň médií i část svého majetku, a pohybovala se mezi nejbohatšími Brazilci. V zákulisí se však začal rodit nový vztah – v roce 1956 si najala právníka Leopolda Heitora, přezdívaného „ďáblův advokát“. Šlo o muže s pochybnou pověstí, stíhaného za finanční machinace, přesto si Dana získala k němu důvěru.
Vše se změnilo v červnu 1961. Dana a Heitor vyjeli z Ria do São Paula – netuše, že tím započali příběh, který se stane legendou. Heitor se vrátil s prostřelenou nohou a vzbudil senzaci – předložil hned tři různé verze jejího zmizení: že Dana odletěla do Evropy s falešnými doklady; že byla zabita při přepadení a její tělo pohřbeno; nebo že se stala obětí politické čistky – unesli ji prý komunisté, nacisté nebo jiní neznámí aktéři…
Novináři všechny hypotézy prověřovali. Zjistilo se, že neexistují žádné záznamy o jejím odletu, firma Olivetti nepotvrdila její pracovní přijetí a v pasu nebyl žádný výjezd zaznamenán. Dobrodružní reportéři začali publikovat její údajný deník – ten byl ve skutečnosti napsán Heitorem a publikován čtyřikrát týdně během soudního procesu, jako by šlo o napínavý román na pokračování.
Jakmile policie zjistila, že neexistuje žádný záznam o jejím odjezdu ze země, pochybnosti sílily.
Heitor si přesto budoval kariéru – do případu dokonce zahrnul vykopané ostatky neznámé černé ženy, ale ty jeho verzi nijak neprospěly. Navzdory všem podezřením se mu podařilo získat Danin majetek: prodal její apartmán v Botafogu a převedením minimálně 25 milionů cruzeirů získal statisíce reálů.
Soudní proces trval od roku 1962 až do roku 1971 – během něj byl několikrát odsouzen, pak zproštěn viny. Jeho verze přežila díky právnímu triku: „bez těla není vražda“.
Brazilský novinář Carlos Heitor Cony, sarkastický komentátor absurdností, dokázal udržet obraz Dany v povědomí veřejnosti. V opakujících se glosách se ptal: „Kde jsou kosti Dany de Teffé?“ Připomínal, že případy, kdy zločin zůstane bez důkazů, nejsou jen selháním kriminalistiky – jsou symbolem zvláštního charakteru brazilské justice.
Dnes, více než 60 let po jejím zmizení, zůstává Dana ztělesněním paradoxu: žena mnoha tváří – aristokratka, elegánka, snad i špiónka – a její případ zůstává právně nevyřešen.
Zdroje:
