Článek
Výbor pro první dodatek (Committee for the First Amendment) je zpět a má jasný cíl: chránit svobodu projevu před vládním tlakem a cenzurou, která se v USA opět šíří.
K nové iniciativě se okamžitě připojila hvězdná elita, čítající přes 550 osobností z Hollywoodu, včetně jmen jako Natalie Portman, Viola Davis, Pedro Pascal, Ben Stiller nebo Barbra Streisand. Tato obrovská podpora ukazuje, že ve filmovém a televizním průmyslu opět sílí pocit ohrožení základních občanských práv.
Abychom pochopili Fondinu naléhavost, musíme se vrátit do 40. a 50. let 20. století, do doby tzv. McCarthyho éry neboli „Rudého strachu“ (Red Scare). Tehdy Sněmovní výbor pro neamerickou činnost (HUAC), jehož jméno se stalo synonymem pro udávání a strach, zahájil hon na čarodějnice v Hollywoodu. Cílem byli všichni podezřelí ze sympatií ke komunismu.
Henry Fonda spoluzakládal Výbor pro první dodatek právě jako vzdor proti tomuto tlaku. Studioví magnáti se v obavě před bojkoty a vládním postihem uchýlili k vytvoření černé listiny (Hollywood Blacklist). Stovky talentovaných umělců – scenáristů, režisérů i herců – ztratily ze dne na den práci, zničily si kariéru, a musely psát pod pseudonymy nebo se dokonce uchýlit k udávání přátel, aby se mohly „očistit“. Byl to traumatizující mechanismus, který v celé zemi nastolil atmosféru autocenzury.
Jak Fonda ve svém prohlášení uvedla, „Tyto síly represe se vrátily. A je na nás, abychom se sjednotili na obranu našich ústavních práv.
Dnešní vlna tlaku, kterou Fonda a její kolegové pociťují, je podobná, ačkoliv se nevede kvůli ideologii, ale kvůli politické kritice. Přímým impulsem pro znovuzaložení výboru byla kauza populárního moderátora Jimmyho Kimmela.
Po kritických komentářích, které Kimmel pronesl na adresu politizace střelby v USA, přišla rychlá reakce. Brendan Carr, předseda Federální komunikační komise (FCC) jmenovaný Trumpem, pohrozil televizní stanici ABC, že by mohla přijít o své vysílací licence. Mateřská společnost Disney podlehla a Kimmelova show byla dočasně pozastavena. I když se Kimmel po vlně nevole vrátil, incident jasně ukázal, jak snadno se politická moc dokáže dotknout velkých mediálních subjektů.
Tento jev je v USA označován jako „mrazivý účinek“ (chilling effect). Největší hrozbou není jen přímá vládní cenzura, ale spíše autocenzura pramenící ze strachu z ekonomických a právních důsledků. Politický tlak sílí i na univerzitách, kde vláda omezuje financování výzkumu a diskuzí na témata, která nepovažuje za „vlastenecká“.
„Jsem si jistá, že i teď se filmaři a novináři zdráhají pustit se do určitých témat, aby se vyhnuli vládní kontrole a problémům,“ uvádí Fonda.
Jane Fonda v 87 letech připomíná, že jediná věc, která kdy proti represím zabrala, je solidarita.
„Viděla jsem válku, represi, protesty i odvetu. Byla jsem oslavovaná i označovaná za nepřítelkyni státu,“ napsala Fonda. „Ale mohu vám říci toto: toto je nejděsivější okamžik mého života. Jediná věc, která kdy fungovala, je solidarita: semknout se, najít odvahu v počtu, který je příliš velký, aby ho bylo možné ignorovat, a postavit se jeden za druhého.“
Nová herecká „černá listina“ kritiků moci se tak mění v bílou listinu těch, kteří jsou připraveni riskovat své pohodlí pro svobodu projevu, která je dle prvního dodatku Ústavy nezcizitelným právem každého Američana.
