Článek
Houbaření. Pro mnoho Čechů synonymum klidu, vůně mechu a tichého šustění pod nohama. Stačí pár dešťových kapek, zubaté slunce, a už se to v lesích hemží postavami s nožíky a proutěnými košíky. Tahle vášeň je nám v krvi. Jenže co u nás působí jako nevinná radost, může se za hranicemi proměnit v nepříjemný problém. A někdy až v pořádně drahý omyl.
Stále víc Čechů vyráží na dovolenou s myšlenkou, že si v lesích nasbírají pár hub „na domácí smaženici“. Málokdo ale předem zjišťuje, jestli je to vůbec legální. A ono často není. V některých zemích vás totiž za houbaření čeká nejen pokuta, ale klidně i obvinění z pytláctví. A tahle legrace se může vyšplhat na desetitisíce – v eurech.
Německo? Za špatný les i přes milion
Třeba v sousedním Německu jsou pravidla přísnější, než by člověk čekal. Každá spolková země má svá vlastní nařízení a třeba v přírodních rezervacích v Sasku můžete za sběr pár klobouků dostat pokutu až 50 000 eur. Ano, víc než 1,2 milionu korun. A ne, nejde o výjimku – Němci si na ochranu přírody opravdu potrpí.
Rakousko je o něco benevolentnější, ale i tady platí limity. Denně si můžete odnést maximálně dva kilogramy hub – a to jen ve stanovených časech. Překročíte to? Připravte se na nepříjemný rozhovor s lesní správou.
Nizozemsko je pak úplně jiný svět. Sbírat houby mimo vlastní pozemek? Automaticky se to bere jako pytláctví. Za pár hříbků vás mohou čekat nejen stovky eur pokuty, ale i problémy s policií.
Vstřícnější Itálie? Jen zdánlivě
Itálie na první pohled působí přívětivě – houby tu sbírat můžete. Ale jen s oficiálním povolením, které se vydává na konkrétní region a obvykle stojí kolem osmi eur na den. Navíc se často musí dodržovat i konkrétní dny, kdy je sběr povolen – například jen sudé.
Ve Francii zase platí omezení podle objemu. Třeba maximálně dva litry na osobu. V Chorvatsku, oblíbené destinaci českých turistů, je nutné každoroční povolení a platí tu limit tři kilogramy denně. To ale většina návštěvníků netuší – a pak se diví, když je zastaví kontrola.
Belgie, Švýcarsko a jedna drahá chyba
Belgie houby povoluje jen do deseti metrů od cesty – a ještě jen do košíku s objemem do deseti litrů. Švýcarsko? Tam má každý kanton jiná pravidla, ale běžně platí limit jednoho kila na osobu a den. A vymáhání je přísné.
Případ ze švýcarsko-německého pohraničí mluví za vše. Parta houbařů se vydala do lesa, nasbírala několik desítek kilogramů, a u města Hohentengen narazila na kontrolu. Výsledkem byla pokuta 7 200 eur – přes 180 tisíc korun. Proč? Porušili stanovený limit. A ne, nešlo o výjimečný přestupek. V takových případech nehraje roli, jestli jste turista nebo místní.
Česko: ráj houbařů (zatím)
U nás je situace stále poměrně benevolentní. Houby se smí sbírat pro vlastní potřebu a i když je komerční sběr oficiálně zakázán, málokdy se řeší. Jenže právě tohle může být kámen úrazu. Češi jsou na volný přístup zvyklí a často předpokládají, že „to nějak projde“ i v cizině. Jenže to bývá naivní představa.
V mnoha státech vám za houby hrozí opravdu vysoké sankce – a neznalost zákona neomlouvá. Může jít o poškozování přírody, komerční sběr bez povolení nebo rovnou pytláctví. Přitom by často stačilo si před cestou na chvíli sednout k internetu a zjistit si základní informace – třeba na stránkách místního úřadu nebo parku.
Košík raději s rozumem
Houbaření je krásný způsob, jak si odpočinout, zpomalit a propojit se s přírodou. A pro nás Čechy je to navíc téměř národní sport. Ale za hranicemi se pravidla mění – někde jemně, jinde tvrdě. A kdo se jimi neřídí, může zaplatit víc, než kolik by stálo pětihvězdičkové menu s lanýži.
Takže pokud vás na dovolené zláká les, ticho a vůně borovic, nezapomeňte, že s košíkem v ruce už nejste jen turista. Můžete být i někdo, kdo právě porušuje zákon. A to přitom vůbec nemusíte vědět. Proto – sbírat ano, ale jen tam, kde je to opravdu povolené. Jinak vám může smaženice pořádně zhořknout.
Zdroje:
