Článek
Na povrchu to vypadá jako obyčejné pražské náměstí - park, kostel svaté Ludmily, dědci na lavičkách řešící světové problémy. Jenže pod tímhle klidným místem se skrývá technický zázrak, který v celé EU nemá konkurenci. Zatímco turisti fotí kostel a místní venčí psy, málokdo tuší, že stojí nad nejhlubší stanicí metra v Evropské unii.
A aby toho nebylo málo, čeká tu na vás 87 metrů dlouhý eskalátor - šampión mezi pohyblivými schody. Cesta dolů zabere dvě a půl minuty, což je dost času na to, abyste si stihli rozmyslet, jestli jste vypnuli sporák.
Když inženýři dostali volnou ruku
Stanice Náměstí Míru vznikla v roce 1978, kdy socíci budovali metro jako o život. Problém byl v tom, že náměstí leží na kopci a tunely musely vést hluboko pod zemí. Normální člověk by dal výtah, ale to by nebylo dost socialistické. Tak postavili eskalátorový maratón. Geniální, nebo šílené? Možná obojí. Ještě před revolucí tu měli i pravé umělecké dílo - světelný objekt od Václava Cíglera, který reagoval na pohyb lidí.
Představte si to: jedete dvě minuty do hlubin země a kolem vás tančí světla jako ve sci-fi filmu. Dnes? Místo futuristické instalace tam máte trafiku s cigárama a Bleskem. Pokrok nezastavíš. To nejlepší je, že většina Pražáků vůbec netuší, že denně používají evropský unikát. Nadávají na dlouhou jízdu, kontrolují mobily, zívají. Přitom se svezou na něčem, za čím by jinde jezdili busloady turistů. Klasická česká skromnost - máme světový rekord a kašleme na něj.
Budoucnost? Ještě větší chaos
V okolí to žije: pár kroků a jste na náměstí I. P. Pavlova, kousek dál Jiřák. Národní muzeum, Václavák, Grébovka - všechno na dosah. Jenže kdo by řešil památky, když může jet dvě minuty eskalátorem do pekel? Město plánuje vézt tudy novou linku D. To znamená další stanici, tentokrát blíž k povrchu. Ta současná rekordmanka zůstane, takže budeme mít dvě stanice na jednom místě.
Protože proč dělat věci jednoduše, když to jde komplikovaně? Až příště pojedete tím nekonečným eskalátorem a budete nadávat, že to trvá věčnost, vzpomeňte si - nejste v obyčejném metru. Jste na evropském rekordu. A to je přece důvod k hrdosti, ne? Nebo aspoň k tomu, abyste měli o čem mluvit, až se zasekne.
Poznámka redakce: Při testování jsme změřili, že průměrný Čech během jízdy zkontroluje mobil 47krát, zívne 3krát a zanadává minimálně jednou. Rekord v nadávání drží důchodkyně s 11 různými výrazy během jedné jízdy.
