Článek
Jsme zavaleni informacemi o prodlužujícím dožití a tím je vyvolávána nutnost odcházet později do důchodu. Z data 55 let u žen (po dvou dětech) a u mužů v 60 letech na hranici 65 roků. Dnes jsme pod palbou dalších faktů přesvědčováni o nutnosti dalšího navyšování. Hlavním důvodem je přečerpávání důchodového „účtu“.
Čísla se na nás přímo valí. Na odchod do důchodu se podívejme v číslech, která si můžeme lehce zjistit na internetu.
Pětikoalice stále tvrdí, že jejím cílem je, aby důchodce strávil v důchodu 21,5 roku. Tak si nyní ukažme jaký je číselný přehled.
Ženy, jak jsem vzpomínal, odcházely v převážné míře v 55 letech do důchodu. Počítejme 55+21,5=76,5 roku. V roce 2003 se ženy dožívaly 78,64 tj. o 2,14 roku déle. Z tohoto pohledu je prodlužování odchodu do důchodu v pořádku, ale…
Ženy odcházející v 65 letech by se tedy měly dožívat 86,5 roku. Věk dožití. Rok 2022, kdy se věk posunul na 82,01 tenhle slib nesplňuje. Chybí 4,49 roku.
U mužů nad fakty budeme plakat od začátku až do konce. Ostatně posuďte sami: v roce 2003 doba dožití činí 72,06, rok 2022 nám dává 76,15 roku. Počítejte, jak chcete, ale 21,5 roku v důchodu z toho nevykouzlíte, a co potom, až se bude podle nového návrhu odcházet v 67, což ovšem není ještě konečná. Z 60 na 81,5 a nyní z 65 na 86,5 věku. V druhé míře se muži dožívají o 10,35 roku méně!
Nyní přijde zcela zákonitě otázka: „Zdalipak víte dobu dožití ve zdraví u žen a mužů?“.
Tohle si můžete též najít na internetu. Muži 61 let a ženy 62.
Ženy se nyní dožívají o téměř 6 let více než muži, ale ve zdraví jen o 1 rok. Pracovat tedy musíme i když jsme zlomeni zdravotně. Zdraví pryč spolu se stresem nám rozhodně nenaděluje šťastné žití. Jestliže se dříve odcházelo do důchodu v 55-60 letech, pak dnešek je zcela jasně horší včerejšku. Chceme být horší? Rozhodně ne. Musíme tedy hledat lepší řešení.
Nyní jsme totiž svědky, že se našla jen fakta, díky kterým musíme do důchodu odcházet později. Na nás všech je najít řešení problému. My všichni se musíme zamyslet nad čísly, která jsou nám předkládána, shromáždit všechna fakta a náležitě je rozebrat. Zde jsme se, myslím, dopracovali k výsledku, že 21,5 roků v důchodu nejsme. Otázka dožití ve zdraví je víc než jasná. Musíme se tedy ptát, proč je tahle hranice překročena. Jsem zvědav co nám ti, co nás posílají později a později do důchodu, odpoví. Tak se tedy ptám: „Proč odcházíme do důchodu po hranici dožití ve zdraví? Vám, co si říkáte hospodáři naší země, našich osudů, odpovězte! Opravdu není jiné řešení? Opravdu jste všechno zvážili a změřili? Na důchodové reformě bychom se měli všichni shodnout na 111 %. Předkládat jen jeden zájem a jedno řešení není přímo tím, co v demokracii chceme. Statistika je zkrátka věda, která může posloužit i lidem nečestným ke zlovolným závěrům.
Nám se předkládají jen fakta, která „vládu“ nutí prodlužovat odchod do důchodu. Nevidím však žádnou snahu k hledání faktů, jak z celé věci ven, jak najít jiné řešení. My nesmíme zkrátka rezignovat a čekat, jen co nám naši vyvolení vymyslí a na zlatém podnose předloží jako jediné spravedlivé. My máme též hlavu, která je tam proto, aby se též zamyslela, i my můžeme předkládat návrhy k řešení problémů. Naštěstí máme internet a zde můžeme zcela volně diskutovat, hledat jinou cestu, než která je nám předkládána. Tak též přemýšlejme a hledejme.
V roce 1968 (23 let po válce) se díky zvýšení produktivity práce zavedly volné soboty. Uplynulo 50 let a produktivita práce se nezvýšila?
Zamysleme se, prosím, cože nám vlastně přinesla rozvíjející se robotizace, dnešní vrchol zvýšené produktivity práce, do státní pokladny. Je evidentní, že zvýšená produktivita práce neslouží nám všem. Nenechejme si ukrást naši budoucnost.
Vytvořme spravedlivý důchod na 111 %.
