Článek
Od příchodu do Arles byl velmi produktivní. Denně obvykle vytvořil dva obrazy. Zachycoval na nich líbeznou krajinu, zajímavá místa a samozřejmě také podobu místních obyvatel.
V podniku U Nádraží (oficiálně café, šlo však spíše o hospodu) oslovil člověka, jehož zjev doslova volal po zvěčnění: dvoumetrového bodrého muže s mohutným plnovousem rozčesaným vedví, který na nádražní poště třídil dopisy a i po práci hrdě nosil modrou uniformu. Jmenoval se Joseph Roulin.
Stejně jako malíř měl vřelý vztah k alkoholu, a tak se rychle seznámili. Brzy jej van Gogh kreslil a maloval.
Roulin odmítl peníze, ale dohodli se, že za něj malíř uhradí útratu. Od dobrého Roulina patrně šlo o upřímnou skromnost, ovšem vzhledem k jeho splávku se tento obchodní model van Goghovi spíše prodražil.
První portrét Josepha Roulina
První portrét vznikal v café; Roulin na něm sedí. Van Gogh skvěle zachytil jeho vzhled i emoce, nebyl však spokojen. Jinak srdečný a uvolněný Roulin totiž pózoval toporně. Malíř se proto rozhodl jej portrétovat znovu, tentokrát ovšem pouze hlavu a poprsí. V sokratovské tváři zachytil spokojenost a sebevědomí, které působila radost a pýcha, že mu do rodiny před čtyřmi měsíci přibyl třetí potomek, Marcelka.
Bodrý Roulin byl portrétem nadšen a pozval jej k sobě domů. Představil mu svou ženu a děti; z van Gogha se rychle stal rodinný přítel a malíř. V následujících měsících několikrát namaloval paní Roulinovou, syny Armanda a Kamila, malou Marcelku i samotného Roulina. Za tu dobu se změnil jeho přístup k portrétování i jeho život. A Joseph Roulin u toho byl jako model, jako podporovatel i jako blízký přítel.
V průběhu portrétování Roulinových van Gogh přešel nejprve k zářivým barvám a pak ke květinovému pozadí. Portréty se rozvíjely spolu s jeho vztahem k rodině bodrého pošťáka.
Roulin mi není otcem v pravém smyslu toho slova, chová však ke mně jemnou něhu jako starší voják k mladšímu. A to jednomu prospěje.
Když si van Gogh v návalu šílenství uřízl ucho a ostatní lidé z Arles se od něj odvrátili, Roulin se ukázal být opravdu věrným, spolehlivým přítelem. Dohlížel, aby se malíř léčil na psychiatrii. Mezitím se mu staral i o dům a dokonce za něj platil nájem. Navštěvoval ho, trávil s ním vycházky. Psal jeho rodině a ujišťoval ji, že malíř bude v pořádku. V podstatě ho zachránil.
Van Gogh mu byl nesmírně vděčný. Nepsal o něm už jako o chlapovi ani jako o pošťákovi, nýbrž jako o příteli Roulinovi.
Augustine Roulinová byla pro van Gogha mateřskou postavou.
Pak se ale Roulin rozhodl přijmout lépe placenou práci v Marseille. Vídat už se nemohli, ale vyměnili si ještě několik dopisů, ve kterých van Gogha znovu a znovu pobízel, ať pokračuje v malování. A van Gogh pokračoval. Mimo jiné maloval i další portrét Roulina — z paměti.
Ten pomáhal paní Roulinové a jejím dětem zvládnout odloučení od otce živitele.
Doufejme, že jednoho dne své přátelství opět stmelíme. Jsem si jistý a plný naděje, že Tě opět spatřím.
Malíř a pošťák už se však nikdy nesetkali. Vincent van Gogh zemřel ve věku 37 let 29. června 1890.
Joseph Roulin ho přežil o patnáct let. Ještě před smrtí si mohl povšimnout prvních náznaků budoucí slávy svého kamaráda. Možná tušil, že byl oporou jednoho z největších malířů lidstva. Určitě jej ale nenapadlo, že se jeho portrét v roce 1989 prodá za 58 milionů dolarů.
Zdroje: korespondence Vincenta van Gogha. The Yellow House, Martin Gayford, 2007, Penguin Books. The Roulin Family.
