Opilý Jelcin dělal ostudu často. Po Washingtonu běhal v trenýrkách

V devadesátých letech byl opilý ruský prezident Boris Jelcin skoro každodenním fenoménem televizních zpráv. Motal se, kymácel, zpíval, tančil, hovořil rozjařeným tónem a vůbec dělal vše, co k opilosti patří.

Podle prohlášení ministra vnitra SSSR Bakatina v televizním přenosu z Nejvyššího sovětu přišel Jelcin 28. září 1989 celý mokrý na policejní stanici. Měl tvrdit, že neznámí útočníci mu dali pytel přes hlavu, odvezli jej na most a shodili jej do řeky. Když si pak pro něj přijely manželka s dcerou, Jelcin měl požádat policii, aby věc neřešila.

Jelcinovi během ministrova proslovu cukal koutek. Pak sám předstoupil před shromáždění a sdělil, že jej nikdo do vody neshodil a že to je jeho soukromá věc.

Policejní vyšetřovatel konstatoval, že pád z osmi metrů by Jelcinovi způsobil zranění. „Možná jsem vtipkoval a oni to nepochopili,“ bránil se Jelcin.

Tehdy byl Jelcin ještě populární jako odpůrce komunistického režimu, který kritizoval Gorbačova a veřejně vystoupil ze strany. Informace o jeho opilství proto lidé bagatelizovali jako pomlouvačnou kampaň.

V roce 1994 během oslav odjezdu posledních vojáků ruské armády z Německa Jelcin vydatně zapíjel oběd s kancléřem Helmuthem Kohlem. Takto posilněn vzal dirigentovi policejní kapely hůlku a začal „dirigovat“ sám. Přitom posílal rozesmátému publiku polibky. Dirigent se snažil získat hůlku zpět, ale hřmotný Jelcin se jí nechtěl vzdát.

Krátce poté nevystoupil v Irsku z letadla, když na něj na letišti Shannon čekal irský premiér Albert Reynolds. Povídalo se, že byl příliš opilý a jeho letadlo už předtím kroužilo nad letištěm.

Jeho dcera po Jelcinově smrti tvrdila, že tehdy ve skutečnosti prodělal infarkt. Můžeme jí to věřit, ale v Irsku se už mezitím „kroužím nad Shannon“ vžilo jako výraz pro střízlivění a kocovinu.

V roce 1995 při návštěvě USA vystoupil na tiskové konferenci. Novinářům opilým hlasem oznámil, že se mýlili, když tvrdili, že jeho návštěva bude katastrofa. V tu chvíli se Bill Clinton vedle něj smíchy zlomil v pase. A smál se i po zbylých osm minut Jelcinova vystoupení.

Největší trapas Jelcinovy návštěvy se ale odehrál později a až do jeho smrti se tutlal. V noci se totiž ruský prezident ztratil. Jeho ochranka ho nemohla najít, nevěděla o něm ani americká tajná služba.

Vypukl poplach a rozjelo se pátrání, které nebylo dlouhé. Jelcina nebylo těžké najít. Motal se totiž po čtyřproudové ulici v trenýrkách a pokoušel se zastavit taxík, aby si objednal pizzu. Nejprve toho nechtěl nechat, ale za příslib pizzy se nechal přesvědčit a odvést zpět na pokoj.

Jelcin zřejmě výrazně omezil pití v roce 1996, a to ze zdravotních důvodů. Podle Borise Němcova ale užíval léky, které zvyšovaly účinky alkoholu. Tomu odpovídá incident z roku 1997, kde měl po jedné sklence šampaňského najednou prohlásit, že mu masové kuličky připomínají obličej Björna Borga a málem spadnout z pódia.

Neurochirurg Michiel Staal pak po Jelcinově smrti tvrdil, že Jelcina v roce 1999 operoval v souvislosti s nervovým onemocněním, kvůli kterému se Jelcin potácel a padal, jako kdyby byl opilý.

I u nás se o některých prezidentech mluvilo v souvislosti s pitím. Klement Gottwald jím tišil své svědomí a Miloš Zeman býval velký propagátor alkoholu. Oproti Jelcinovi však jde v podstatě o abstinenty. Taková viróza u korunovačních klenotů by se u Jelcina nevešla ani do top 10 jeho výstupů. Ty nemají obdoby nikde na světě.

Zdroje: New York Times. The Guardian. Wikipedia.