Proč za komunismu nebyl toaletní papír

V socialistickém Československu nefungovala tržní ekonomika, ale centrálně plánované hospodářství podle vzoru Sovětského svazu. Soudruzi připravovali prognózy, kolik jakého zboží bude potřeba. A také rozhodovali, za kolik se bude prodávat.

V odhadu potřeb společnosti se samozřejmě někdy pletli, takže vznikal nadbytek nebo nedostatek zboží. To byl případ toaletního papíru, který rychle docházel už v druhé polovině šedesátých let. Tehdy se ještě prodával skládaný. Tedy pokud se prodával.

Komunistický režim tehdy pořídil novou výrobní linku pro papírenskou továrnu ve slovenském Harmanci. Tam začali vyrábět první československý ruličkový papír s logem labutě.

Kapacita harmanecké papírny vystačila až do osmdesátých let, kdy začala pokulhávat za spotřebou. Toho si plánovači zřejmě nevšimli. Papír se opět stával nedostatkovým zbožím, stály se na něj fronty.

Pak se stalo něco nepředstavitelného. Harmanecká papírna vyhořela. Najednou toaletní papír na trhu chyběl úplně. Centrálně plánované hospodářství na potřebu trhu reagovalo velmi pomalu.

Pokud se toaletní papír v obchodě objevil, okamžitě na něj vznikala nekonečná fronta. Dostalo se pouze na ty nejšťastnější.

Prodávaly se i role lesklého nesavého papíru, jehož používání ale bylo spíše kontraproduktivní. I tím ale lidé brali za vděk. A problém sami řešili, jak mohli. Nejčastěji používali nastříhané noviny.

Komunisté toaletní papír nesehnali ani u ostatních sovětských satelitů. Kupovali jej od Rakouska a Číny. Tím zčásti pokryli nedostatek. Mezitím pracovali na obnovení a navýšení výrobní kapacity, aby se roční spotřeba na obyvatele opět „přiblížila evropskému průměru.“

Komunistický režim už ale zachránit nemohli. Stížností obyvatel už bylo tolik, že by se jejich seznam nevešel ani na roli toaletního papíru.

Zdroje: Režim zralý na spláchnutí. Před 30 lety musela strana řešit velkou toaletní krizi, Požár papírny v Harmanci, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International