Článek
Košík pokládám doleva a rovnou markuji. Když jsem to dělal poprvé, tak rychlé to nebylo. Nevěděl jsem, jak pokladna funguje. A ona mi to neusnadňovala. Šlo o starší model, který si pořád na něco stěžoval a volal prodavačku. Stresovala mě zablokovaná pokladna — a nakonec i ta prodavačka, která po chvíli přitančila, znalecky si prohlédla displej, beze slov cosi naťukala a cupitala k dalšímu zákazníkovi. Připadal jsem si jako blbec, který potřebuje pomoct s naprostou banalitou.
Po pár návštěvách jsem si ale začal dávat pozor na nástrahy. Ukázalo se to jako velmi jednoduché. Zvykl jsem si markovat sám a docela mě to baví. Podobně jako skoro každý, i já si v dětství hrával na obchod. A přesně to mi umožňuje i samoobslužná pokladna. Na chvíli se vracím do dětství a beru na sebe roli prodavače i zákazníka. Hraju si sám se sebou. Je to náramná legrace.
Už jsem skoro zapomněl, proč mi původně použití samoobslužné pokladny připadalo obtížné. Je to jednoduché. Jasně, že košík patří na jednu stranu a taška na druhou. Čárový kód už na zboží nehledám — vím, že stačí zboží přiblížit ke čtečce a ona už si kód najde sama.
Nejsem ale sám, kdo se v markování zlepšuje. Díky hromadnému nasazení pokladen do provozu jejich majitelé získali data o tom, co dělá uživatelům největší potíže. Zbytečné překážky mizí. Zásahy dozorující prodavačky jsou stále zřídkavější. Práce s pokladnou je tak jednoduchá, že ji zvládne i malé dítě. Doslova.
Děti samoobslužné pokladny milují. Mají radost z užívání „složitého“ přístroje i hry na paní pokladní. Navíc se učí chápat vztah velikosti nákupu k jeho ceně. Objevují svět výměny zboží za peníze.
Anketa
Nedokážu pochopit, že by někdo chtěl raději platit živé pokladní — leda by šlo o dobro známou, se kterou si chce popovídat. Práce v obchodě je totiž nevděčná a na náladě zaměstnanců se to projevuje. Chci zaplatit svůj nákup a jít. Jenže při návštěvě klasické pokladny se často dozvím názor prodavačky na cenu potravin nebo její osobní záležitosti. Třeba jak dlouho už ji vedoucí nepustil na záchod. Někdy dokonce poslouchám, jak o těch věcech vypráví lidem, kteří stojí ve frontě přede mnou.
Na samoobslužné pokladny fronta není skoro nikdy. A když už je, často pouze na pokladny s platbou v hotovosti. Překvapivě velká část zákazníků supermarketů totiž nepoužívá platební kartu. I to může být důvodem, proč se samoobslužným pokladnám vyhýbají.
Nám příznivcům pokrokových samoobslužných pokladen ale může být jedno, proč preferuje pomalejší klasické pokladny. Díky nim předbíháme fronty a šetříme čas. Jsme vlastně zákazníci vyšší kategorie.
