Snaží se „neomarxisté“ zničit civilizaci? Konspirační teorii šíří i čeští politici

Konspirační teorie vznikla v 90. letech v USA. K nám ji poprvé zanesl neonacistický web White Media,1) podle kterého bylo cílem neomarxismu „podkopávání a postupná likvidace tradičních evropských národů, jejich vnitřní jednoty, identity, hrdosti, etnické a kulturní homogenity a tradičních hodnot;“ mělo jít o „rakovinu národa.“ To nápadně připomíná propagandistickou teorii německého nacistického režimu o „kulturním bolševismu,“ který měl stát za rozkladem Německa i celé západní společnosti a podíleli se na něm ti, kdo smýšleli příliš levicově nebo progresivně.

Obě teorie mají antisemitský základ — původci údajné rozvratné ideologie mají být Židé. Obě jsou také absurdní a průkazně lživé: žádné spiknutí myslitelů za účelem rozbourání naší civilizace neexistuje.

To ovšem nebrání některým serióznějším krajně pravicovým médiím, politikům a myslitelům, aby o hrozbě zničení společnosti „neomarxismem,“2) respektive „kulturním marxismem“ (jak se nazývá v zahraničí) hovořili jako o vážné a prokázané věci.

- rozbourat tradiční rodinu, zejména výukou o sexu a homosexualitě nebo hnutím Me too

- zlikvidovat národní identitu podporou imigrace, mulitkulturalismu a členstvím v EU

- ohrožovat vývoj dětí zejména výukou o problematice LGBT a zákazem fyzických trestů

- budovat závislost na státu podporou principů sociálního státu

- zvyšovat kriminalitu podporou migrace a snižováním spolehlivosti právního systému

- ovládnout média, tím ohlupovat obyvatelstvo, krýt a podporovat svou činnost

- omezovat svobodu slova prosazováním přehnané politické korektnosti a cenzurou médií

- vytvářet zmatek neustálými změnami

- zničení ekonomiky zeleným aktivismem a elektromobilitou.

V USA pak jde navíc o:

- podporu konzumace alkoholu

- boření víry a vyprazdňování kostelů

- právo na potrat.

Po webu White Media se u nás konspirační teorie chytily i další weby. Nejznámějšími jsou Protiproud a Parlamentní listy. Ty prostředictvím emocemi nabitých textů s vnadnými titulky teorii dostaly mezi svou cílovou skupinu. Zlatá éra teorie však nastala v roce 2015.

Tehdy na Evropu dopadla migrační krize a před neomarxismem začali varovat také významní pravicoví politici jako Václav Klaus mladší, Alexandr Vondra, Pavel Bělobrádek, Alexandra Udženija nebo Jana Černochová. Zmínky o „neomarxismu“ se objevovaly i v komentářích mainstreamových médií a staly se běžnou součástí veřejné debaty.

Slovo se začalo používat v hospodách, v televizi je použil třeba Zdeněk Pohlreich nebo Jiří Bartoška. Tím se obavy z „neomarxismu“ rozšířily mezi pravicově smýšlející obyvatelstvo. Velmi rád se jich pak chopil Tomio Okamura, který svou politickou komunikaci na obavách a strašení zakládá. Zapojením termínu, který používali i méně populističtí politici, svému strašení dodal punc důvěryhodnosti.

V roce 2021 pak termín poprvé použil i premiér Andrej Babiš a v dalším roce další politici ANO, hejtman Ivo Vondrák a Alena Schillerová; ve všech třech případech šlo o útok na Pirátskou stranu jako „neomarxistickou.“3)

Během 12 let se tedy teorie dostala z neonacistického webu až do vyjádření nejvyšších ústavních činitelů. Ti ji pravděpodobně zmínili především proto, aby imponovali voličům, kteří jí věří (a zdiskreditovali u nich politického protivníka).

Jenže ono se zdaleka nejedná o neškodnou nebo směšnou konspirační teorii, které by představitelé státu měli dodávat na důvěryhodnosti.

Byla podstatou manifestu neonacisty a masového vraha Breivika, který v roce 2011 povraždil 77 lidí. Své zvrácené činy prohlásil za součást války proti „kulturnímu marxismu,“ který podle něj způsobil „epidemii pohlavních chorob“ a „definuje muslimy, feministky, homosexuály a některé další menšiny jako ctnostné a etnické křesťanské evropské muže považuje za zlo.“

Následně konspirační teorii přijaly i významné dezinformační weby jako Infowars nebo Breitbart. Tehdy za vůdce a sponzora údajného neomaristického spiknutí označili George Sorose.

Teorie se pak stala součástí úspěšné kampaně Nigela Farage a dalších radikálů za vystoupení Spojeného království z Evropské unie. V menší míře se vyskytla i v okruhu Donalda Trumpa nebo Jaira Bolsonara, je součástí rétoriky pravicových radikálů mj. v Austrálii.

Asi nejvýznamnějším šiřitelem konspirační teorie je ovšem kanadský spisovatel a guru Jordan Peterson, který ji zaštítil svou autoritou a pasoval se do role vůdce tažení proti „kulturnímu marxismu“ a jeho „woke agendě.“ Své publikum, převážně mladé muže, uvádí do kulturní války proti oněm představám. A tomu všemu dodává punc důvěryhodnosti (často zavádějícími) tvrzeními o vědeckých důkazech. Podle kanadského premiéra jeho činnost finančně podporuje Rusko.

K nám se Petersonovy myšlenky dostávají prostřednictvím jeho přednášek a vystoupení v médiích i knižních bestsellerů, které se zaměřují především na mladé.

Tuto cílovou skupinu má s Petersonem společnou Filip Turek, který své příznivce rovněž dlouhodobě sbíral na YouTube prostřednictvím rétoriky proti „neomarxismu“ Evropské unie a klimatických aktivistů.

Propagátoři teorie v čele s Petersonem nebo u nás Okamurou se paradoxně dopouštějí přesně toho, před čím varují: rozvracení civilizace. Vytvářejí zdání „kulturní války“ a obracejí pozornost svých příznivců k smyšleným nebo okrajovým tématům; tím rozdělují společnost. Když své odpůrce nazývají „neomarxisty,“ označují je ve svém vidění světa za nepřátele lidstva.4)

Prohlašují se za konzervativce, ale ve skutečnosti (aniž by si to nutně uvědomovali) vycházejí z nacistické propagandy a neonacistické, antisemitské konspirační teorie. Své příznivce fašizují a vymývají. A úspěšně.

Stále více lidí věří nesmyslům, že Evropská unie se snaží ničit naši identitu a ekonomiku, že dochází k jakési indoktrinaci dětí „homosexualismem,“ že děti bez tělesných trestů rostou jako dříví v lese, že dětem bude násilím měněno pohlaví, že klimatickou změnu není potřeba řešit nebo že žijeme v cenzuře a média ovládá jakási světovláda v čele s čtyřiadevadesátiletým miliardářem Sorosem. Sebepravicověji smýšlející člověk kvůli dílčímu názoru riskuje označení za „neomarxistu“ a následně i „komunistu.“

V roce 2011 bylo zřejmé, že slova teroristy Breivika o „kulturním marxismu“ jsou nesmyslná a zvrácená; působila jako z jiného světa. Dnes, o pouhých 13 let později, je pro významnou část našich obyvatel existence „neomarxismu“ a kulturní války proti němu hotovou věcí.

Poznámky:

1) Web zveřejňoval seznamy údajných „neomarxistů“ i s fotkami a kontakty, což vedlo k jejich obtěžování a napadání čtenáři webu.

2) Do devadesátých let 20. století byl „neomarxismus“ označením skutečného myšlenkového směru. Ono označení se však vzhledem k rozmachu konspirační teorie zcela vytratilo.

3) Schillerová se přitom ke konspirační teorii přihlásila paradoxně ve stejném vyjádření, ve kterém označila za nepřijatelné vystoupení z Evropské unie.

4) Přitom skoro vždy jde o lidi a strany, které jsou ve skutečnosti marxismu ideovými oponenty.

Zdroje:

Kulturní marxismus. Cultural Marxism conspiracy theory. Archiv autora. Spolupráce s Piráty je nepřijatelná, jsou to neomarxisté, říká Schillerová. Jewish groups and MPs condemn Nigel Farage over antisemitic ‚dog whistles‘. Kulturní válka. Přednáška J. Petersona o kulturním marxismu. Rozhodnutí soudu: SPD Tomia Okamury lze označovat jako parlamentní fašistické hnutí. Další odkazy v textu.