Článek
V mohutné diskuzi pod článkem, který měl vyvrátit existenci fotky Havla s Heydrichem, se ukázalo, že čtenáři na vlastní oči viděli celé desítky fotografií a filmových záběrů malého Václava Havla s různými nacisty (nejen Heydrichem!) . Ony fotografie vyšly v nejrůznějších spolehlivých médiích, ale bohužel už nejdou dohledat, leda já autor bych si dal tu práci.
Bylo to prý zejména v Rudém Právu, v časopise Republika, v dokumentu BBC z 80. let, v Hledání ztraceného času s Karlem Čáslavským a v jednom dalším dokumentu Československé televize, který tehdy museli po dvaceti minutách vypnout. A také v jedné knize o Havlovi, kterou už čtenář bohužel nemá.
Další množství lidí kdysi potkalo pamětníka, který na focení Havla s Heydrichem vzpomínal. Pamětníkem byl například jejich dědeček nebo instalatér.
Podle velké části čtenářů o existenci oněch fotek vím a na příkaz cenzorů jsem napsal vědomě manipulativní článek, abych existenci fotek Havla s nacisty popřel. Když jsem viděl, jak moc jsem veřejnost pobouřil, pohnulo se ve mně svědomí. Rozhodl jsem se učinit úplné doznání:
Houpal jsem vás. Cenzoři chtějí před vámi utajit, že pětiletý budoucí prezident Havel se fotil s každým nacistou, který se mu namanul, nejčastěji ale se zastupujícím říšským protektorem Heydrichem, se státním ministrem K. H. Frankem, s místodržícím Henleinem a s šéfem pražského gestapa Geschkem.
Historici vám obvykle tvrdí, že přední nacisté po příjezdu do Prahy nejprve směřovali na Pražský hrad. Jenže kdepak! Nejprve jeli k Havlovým vyfotit se s malým Vašíkem Havlem.
Usazovali si jej na koleno nebo na klín, chovali jej v náručí. Fotili se s ním na spoustě míst, nejčastěji ale u Havlů doma nad bábovkou a kávou, během pitek ve vile u strýce Miloše a samozřejmě v Lucerně.
Bylo úmorné pořád se fotit, ale co měl malý Vašík dělat? Jak spousta čtenářů moudře podotkla: kdyby focení odmítl, nejspíš šel ke zdi.
Dnes to před námi cenzoři chtějí utajit. Ale marně se ti Goebbelsovi pohrobci snaží. Jak vidíme v diskuzi pod článkem, spolehlivé vzpomínky čtenářů nevymažou.
Moment…
Na schodech slyším kroky. Už pro mě jdou cenzoři. Jsou horší než gestapo. Věděl jsem, že přijdou, ale stálo mi za to konečně napsat pravdu.
Lidé bděte.
A sdílejte, než to smažou.
