Článek
Musíme tvrdě odmítnout jak samotný atentát, tak obviňování toho nebo onoho politického směru. Je jedno, zda s Kirkovými názory souhlasíme, nebo ne. Je jedno, čemu věříme. Vražda nepatří do politiky. Je protikladem absolutní svobody slova, již Kirk razil, žil a respektoval.
Atentátník ho chtěl umlčet, jenže to se mu nepodařilo. Víc než kdy dřív platí, že zabít můžete člověka, ale myšlenky jsou neprůstřelné. Kirk bude dál promlouvat z tisíců různých videí, na nichž jimiž více než dekádu plnil internet. Jeho myšlenky se rozšíří víc než dřív, stane se ikonou — a jeho vražda středobodem konspiračních teorií.
Tak funguje Amerika: s odolnou demokracií a obrovskými svobodami kontrastuje otřesná politická kultura prohnilá násilím. Vraždění veřejných osob je jakousi tradicí. Cílem jsou ti nejviditelnější a nejkontroverznější.
Loňská vražda ředitele nenáviděné zdravotní pojišťovny vyvolala vlnu sympatií a nadšení. Tentokrát je situace jiná. Kirk se těšil vysoké popularitě a byl blízký prezidentu Trumpovi. V extrémně rozhádané americké společnosti se jeho smrt může stát rozbuškou nepokojů nebo záminkou k potlačování demokracie.
Přitom jen hlupák může tvrdit, že atentát způsobili političtí odpůrci zavražděného kolektivně, nebo dokonce, že si za to mohl sám, protože vnímal vraždění jako přiměřenou cenu za svobodu nosit zbraně.
Nenamlouvejme si nic takového. Vražda není součástí politického boje. Nezapadá do liberalismu, „woke ideologie“ ani Kirkova amerického konzervativismu. Vinen je vrah, který zbaběle odpravil člověka.
