Článek
Je rok 1944 a Němci očekávají, že se spojenci pokusí vylodit v Evropě a znovu otevřít západní frontu. Dokonce jsou si jisti, kde to bude: v nejužším místě průlivu LaManche, Calais. Nasvědčuje tomu všechno. Informace o pohybech nepřátelské armády, zprávy špionů. Armádu Němci vidí i přes moře.
Když se 6. června spojenci vyloďují v Normandii, Hitler a jeho štáb dobře vědí, že jde o lest. Nehodlají do ní padnout. Neposilují nějak výrazně obranu Normandie. Uvědomují si, že jednotky budou potřeba proti skutečné invazi v Calais. Pokud k ní nedojde dnes, tak určitě zítra, za pár dní, nebo za týden.
Všechny války jsou založeny na klamu.
Jenomže to vše je omyl. Hlavní vlna invaze už probíhá. Němečtí maršálové i se svým vůdcem skočili na špek, a právě promeškávají nejdůležitější moment celé války.
Největší lest v historii
Chyby Němců jsou pochopitelné. Na jejich zmatení pracoval obrovský tým přibližně rok. Jeho úsilí mělo dva hlavní cíle:
1. přesvědčit Němce, že k vylodění dojde jinde a jindy, než je v plánu,
2. i po vylodění udržet zdání, že informace byly správné a hlavní vlna invaze teprve přijde.
A obojí se dokonale povedlo.
Matení protivníka není ve válečnictví nic nového. Příkladů je mnoho. Řekové se do Troji dostali v dřevěném koni. V první světové válce Britové používali falešné hlavy z papíru, aby odhalili pozice nepřátelských odstřelovačů. Ovšem to, co se podaří při vylodění v Normandii, v historii války nemá obdoby.
Němci znají všechny možnosti vylodění i riziko, že spojenci použijí lest. A lest přesto vyjde.
Rok 1944 přinese invazi na západě a s ní rozhodnutí o vítězi války. Nejspíš se to stane v červnu. Nejvíc připadají v úvahu Anglický kanál, ústí Seiny a východní pobřeží Normandie. Je možné a pravděpodobné, že použijí lsti.
Úspěšné lsti ve Středomoří
Už v roce 1942 Britové pomocí falešných zpráv a falešných pohybů armád přesvědčují Němce, že místo v Itálii se chystají vylodit v Řecku. Hlavním důkazem je nastrčená mrtvola převlečená za britského důstojníka, která má u sebe „cenné dokumenty.“
Němci posilují obranu falešných cílů vylodění a oslabují se na skutečných místech invaze, ale i na východní frontě. Spojenecké velení je s operací spokojeno. Podobný postup hodlá ve větším použít i pro vylodění v západní Evropě.
Falešné britské letadlo. Je to jen model.
Operace Fortitude
V Americe už probíhá nábor mužů, kteří se pro tvorbu iluze invaze hodí. Jsou mezi nimi například umělci, zvukaři, kulisáci, architekti, designéři, tesaři, novináři, spisovatelé a kouzelníci. Ti se teď přesouvají do Afriky a Evropy a absolvují výcvik od úspěšných Britů.
V lednu 1944 se stávají základem divize, jejímž úkolem je vytvořit v Británii falešnou invazní armádu a iluzi, že dojde k vylodění v Norsku nebo v Calais. Do dějin to vejde jako operace Fortitude.
Armáda duchů
Prvním krokem je založení iluzorní armády, vlastně dokonce skupiny armád. Má ohromujících 150000 mužů. Vysoké číslo je nutné, aby Němci v průběhu invaze věřili, že má přijít ještě větší vlna.
Jako její velitel se do Británie přesouvá jeden z nejvýznamnějších spojeneckých velitelů, kterého už nacisté dobře znají a nejspíše sledují: generál George Patton. Jeho nominace odpovídá renomé, které si vydobyl úspěchy ve Středomoří.
Jeho práce v příštích měsících bude nechat se vidět.
Mravenčí práce
Tým armádních manipulátorů mezitím na všech aspektech operace Fortitude pracuje s mimořádnou pečlivostí. Všechno musí být dokonalé. Sebemenší nepřesnost může vést k prozrazení.
Iluzorní armáda má své označení a insignie, její jednotky také.
Napříč Británií má iluzorní armáda základny a tábory, ve kterých vše vypadá, jak má. Dokonce se tam na šňůrách suší prádlo. Nikoho by nenapadlo, že tam ve skutečnosti žádné vojsko netáboří.
K invazní armádě samozřejmě patří i vyloďovací plavidla, tanky a letadla. I ty lze vidět po celé Británii. Jde však o dřevěné a nafukovací modely. Operativci jimi denně pohybují, prkny a plaňkami vytvářejí stopy.
Největší část „Pattonovy armády“ se soustředí v jihovýchodní Anglii. Přesně tak, jako by se chystala přeplavit do Calais.
Na pobřeží u Doveru a na falešných letištích dnem i nocí bliká soustava světel. Pouští tu také hlasité nahrávky zvuků vojenského přístavu. Z francouzského Calais to působí, že se na druhé straně pořád něco děje.
Falešné jednotky spolu dokonce komunikují rádiem (po válce se ovšem ukáže, že Němci rádiové spojení neodposlouchávali).
Falešné transportní lodě „kotví“ na jihovýchodě Velké Británie
Špioni
Do akce se zapojí i několik dvojitých agentů, kteří Němcům dodávají právě ty informace, které spojenci potřebují a po kterých německá tajná služba nejvíce prahne.
Nejpřínosnější z nich je agent s přezdívkou Garbo, který dokonce „sestaví“ rozsáhlou síť. V té má 27 neexistujících agentů z Británie i z USA. Němce zásobuje opravdu vydatně.
Čím více je zpravodajský a informační systém nepřítele manipulován nebo omezen, tím spíše nepřítel uvěří klamu.
Falešných informací už je tolik, že je stále obtížnější je koordinovat, aby si navzájem neodporovaly a nedošlo k prozrazení.
Prolomené šifrování
S tím velmi pomáhají zprávy, které operativci získávají z nacistického vysílání díky prolomení kódu enigma a proudových šifer. Mají skvělou zpětnou vazbu a přehled o tom, co se k německému velení dostane a čemu tam věří.
Díky tomu den před Dnem D najisto vědí, že iluze je dokonalá.
Mapa postavení jednotek v červnu 1944, těsně před invazí. Pokud by mapu kreslili Němci, bylo by v Británii o dost více vojáků.
Fortitude 2
Ve druhé fázi má operace Fortitude udržet dojem, že v Normandii dochází pouze k menšímu vylodění na odlákání pozornosti a hlavní vlna invaze přijde u Calais, aby Němci na poloostrově u Calais a dalších místech nechali své nejsilnější zálohy.
Spolupráce s odbojem
Tomu nahrává, že Němci k přepravě vojska používají především vlaky. V průběhu roku před invazí spojenecké bombardéry a francouzští partyzáni poškodili dohromady na 1800 německých lokomotiv a 8000 nákladních vozidel, mnoho dalších zničili. Bombardování se přitom soustředilo i na další cíle, aby si Němci neuvědomili jeho hlavní účel: ochromení dopravní infrastruktury okolo Normandie.
Letecké operace
V období před invazí i během ní spojenecká letadla podnikají u pobřeží Norska a Francie takové akce, jako by se tam chystalo vylodění.
Matení radarů
Den před invazí spojenecké letectvo připravuje zařízení, které bude rušit německé radary. Se začátkem invaze pak do kanálu La Manche vypouští válce, které na radaru působí jako plavidla. Na německých radarech to vypadá, že se ke Calais blíží lodě. Nejenže to Němce mate. Také to zatěžuje jejich komunikační síť a řetězec velení.
Němci nemají dobrý přehled o tom, co se děje. Musí spoléhat na informace, které nashromáždili v uplynulých měsících.
Propagandistický plakát varující před vyzrazením tajemství. Pro operaci Fortitude bylo utajení klíčové. A trvalo ještě dlouho po válce.
Zmatený Hitler
Spojenci vědí, že vyloděním nemají vyhráno. Potřebují se v Normandii udržet, aby tam mohli dostat další vojska. Je to závod s časem a s Hitlerem, do kterého ale Hitler nenastupuje.
Je snazší nepřítele přimět, aby zůstal u toho, čemu věří než jej přimět, aby víru změnil.
Stále čeká invaze dalších desítek divizí. V Norsku, kde spojenci žádné vylodění neplánují, ponechává na obranu 10 divizí. U Calais ponechá celou armádu ještě několik týdnů. Přitom by bitvu s invazní armádou v Normandii mohla rozhodnout.
A tak se podaří otevřít západní frontu. Konec války už je pouze otázkou času.
