Článek
Tato situace je přímou reakcí na eskalující napětí s Čínou. Čínská obchodní odveta na sebe nenechala dlouho čekat po státem vynuceném převzetí kontroly nad nizozemskou společností Nexperia, klíčového dodavatele elektroniky pro automobilový průmysl, která je v současnosti v čínském vlastnictví. Tento incident ostře poukazuje na extrémní a potenciálně fatální závislost Evropské unie na dodavatelských řetězcích ovládaných třetími stranami, především na Číně.
Představuje to bohužel jen jeden z mnoha příkladů strategické zranitelnosti a závislosti Evropské unie na zahraničních státech. Během pandemie COVID-19 se evropští politici shodně oháněli nutností radikální změny. Bylo zcela zahanbující, jak kriticky závislou se EU stala na Číně. Tehdy nebyla EU schopna bez asijských dodavatelů zajistit ani základní ochranné pomůcky, jako jsou roušky a respirátory, natož technologicky náročnější produkty. Následovala vlna slibů o omezování závislosti na Číně, zkracování dodavatelských řetězců a přesunu klíčové výroby zpět do EU. Realita je však nyní jiná, nastal pravý opak. V důsledku ambiciózního Green Dealu a klesající globální konkurenceschopnosti dochází k dalšímu zavírání výrobních závodů v Evropě. Evropská unie se stává stále více závislou na kritických surovinách, průmyslových produktech a klíčových komponentách ze zahraničí, čímž se její strategická zranitelnost dále prohlubuje.
Strategický paradox
V oblasti energetických surovin se sice český premiér chlubil úspěšným snížením závislosti na Rusku, avšak občanům už nesdělil, že tato změna vedla pouze k nahrazení jedné závislosti na externí zemi jinou podobnou závislostí. Podobný strategický paradox se objevuje i v plánované průmyslové transformaci EU. Vlády sice masivně podporují sektor, jako je výroba baterií pro elektromobily, ale přitom si jsou vědomy kritického nedostatku potřebných surovin na našem kontinentu. Místo toho, aby vlády v EU aktivně hledaly zcela jiné cesty k zajištění surovinové soběstačnosti – například prostřednictvím vývoje a masivní výroby syntetických paliv na celém kontinentu – připravují tímto jednostranným zaměřením další, ještě větší závislost na vzácných kovech a minerálech, jejichž dodavatelské řetězce kontroluje především Čína.
Závislost na cloudových službách
Drtivá většina evropských firem i státních institucí dnes buduje své informační systémy tak, že veškerá svá klíčová data svěřuje do cloudových úložišť amerických technologických gigantů. Tento stav přináší dvojí riziko. Ekonomické riziko, kde by mohlo dojít k postupnému zdražování těchto služeb, čímž by jejich využívání ztratilo finanční smysl a zásadně ovlivnilo rozpočty firem, státních institucí, celé EU. Geopolitické riziko, kdy by mohlo dojít k politicky motivovanému vydírání ze strany USA. Pokud by EU jednala v rozporu se zájmy USA, mohlo by dojít k vypnutí těchto klíčových digitálních systémů. Takový krok by EU naprosto paralyzoval ve většině služeb, ve výrobě a do značné míry či úplně i ve fungování státní správy. Fyzické umístění cloudových dat v Evropské unii (tzv. data residency) je sice nutnou, ale zdaleka ne dostačující podmínkou pro skutečnou digitální nezávislost. Stručně řečeno, pokud americké korporace (pod tlakem své vlády) systémy vypnou, fyzická přítomnost dat v EU bude zcela irelevantní. Následoval by stav podobný celostátnímu blackoutu, s tím rozdílem, že by pravděpodobně nebylo možné ani využívat základní komunikační sítě a služby.
Příčiny problému
Proč se Evropská unie neustále propadá do nových, kritických a extrémně nebezpečných závislostí? Základní problém tkví v kultuře řízení, a to jak na politické, tak i na firemní úrovni. Rozhodující aktéři neusilují o lepší, bezpečnější nebo originálnější řešení. Místo toho se spokojí s pouhým kopírováním globálních trendů, plněním stanovených a nepříliš promyšlených cílů jen aby se co nejdříve odškrtlo jejich uskutečnění. Často převládá mentalita, kdy se rizika, která s sebou nové závislosti přinášejí, buď nedostatečně analyzují, nebo jsou zcela ignorována. Dnes platí pravidlo: „Kdo nemá cloud nebo AI od dominantních globálních dodavatelů, jako by neexistoval.“ Strach z technologického zaostávání a snaha implementovat trendy za každou cenu tak vede k bezhlavému přijímání řešení, které jsou pro EU z dlouhodobého hlediska strategicky nevýhodná a velmi nebezpečná.
Smutným výsledkem tohoto myšlení je stav, kdy jsou klíčové evropské firmy a státy extrémně závislé na externích mocnostech. Vymanit se z těchto závislostí je prakticky nemožné v krátkodobém horizontu, zejména kvůli roztříštěnosti a absenci jednotné strategie uvnitř EU. Příkladem je i již zmíněný nedávný zásah Nizozemska. Došlo k převzetí kontroly nad čínskou firmou Nexperia, kritickou pro evropský automobilový trh. Někteří zřejmě předpokládali, že převzetím získá EU kontrolu nad celým dodavatelským řetězcem. Byla však opomenuta klíčová skutečnost, že daná čínská firma je hluboce napojena na dodávky komponent přímo z Číny. Výsledkem je, že převzetí kontroly vyvolalo obchodní odvetu, která ve výsledku dopadá na celý evropský průmysl.
Jak z toho ven
Evropa je v pasti. Cestou k řešení problému je nutnost zásadní reformy EU. V kontextu prohlubující se ekonomické a technologické zranitelnosti a strategických závislostí, nemá EU již jinou efektivní možnost nápravy než zásadní restrukturalizaci. Je nutné opustit stávající, absurdní a byrokratický systém centrálního řízení a plánování, stejně jako všudypřítomný systém novodobé normalizace, který brzdí inovace, flexibilitu a jednání na základě zdravého uvažování.
Prakticky to znamená, že je třeba co nejdříve zvolit jednu ze dvou možných radikálních cest:
1. Zrušit Evropskou unii v její současné podobě.
2. Redukovat EU na základní principy fungování, které naposledy platily v 90. letech minulého století – tedy na volný obchod, společný trh a minimální byrokracii.
Musíme bohužel prozatím přijmout smutný fakt, že EU nás v aktuální podobě efektivně nechrání a nezajišťuje ekonomický růst a konkurenceschopnou budoucnost. Naopak, táhne nás ke dnu nadměrnou byrokracií, strategicky chybnými rozhodnutími a neustálým budováním extrémně nebezpečných závislostí na vnějších mocnostech.
