Cimrman v Adelaide

Adelaide aneb Cimrmanův protiklokánový exodus

Psal se rok 1908 a Jára Cimrman, tehdy již věhlasný světoběžník a myslitel, zavítal do australského města Adelaide. To si okamžitě zamiloval pro jeho klidné ulice, blahodárné podnebí a, jak sám poznamenal, „nápadně nedostatečný výskyt klokanů“. Tento fakt jej nadchl natolik, že se rozhodl ve městě zakotvit na několik měsíců a svým způsobem přispět k jeho rozkvětu.

Jako první zaklepal na dveře městské rady, kam přinesl návrh zavést kolem městských parků takzvané „protiklokánové zábrany“. Chtěl tím předejít hypotetickým nájezdům klokanů na květinové záhony, které by dle jeho výpočtů mohly nastat během příštího století. Tento návrh byl však s díky odmítnut – ne snad proto, že by se radní nesetkali s pochopením pro Cimrmanovu geniální vizi, ale jednoduše proto, že klokani se v Adelaide nevyskytovali. Jára se ovšem nevzdával. Připravil záložní plán, jenž spočíval v izolaci klokanů na nedalekém ostrůvku. Ostrov, který navrhl pojmenovat „Kangaroo Island“, by byl dle jeho slov „dostatečně vzdálený, aby tamní klokani mohli zůstat, aniž by z dlouhé chvíle skákali zpět do města“. Tento plán byl rovněž zamítnut, ale jak už to u Cimrmanových nápadů bývá, čas mu dal za pravdu. Po přemnožení klokanů byl plán realizován a na ostrově byla zřízena ZOO, která vybírala vstupné. Cimrman ovšem tuto poctu již nespatřil, neboť jej mezitím z města odvanul jiný vítr.

Dalším Cimrmanovým působištěm byla místní škola, kde se ujal výuky fyziky, chemie a filozofie. Žáci byli jeho výkladem nadšeni – jak by také ne, když Cimrman dokázal například vysvětlit chemické reakce na příkladu přípravy nehořlavého bumerangu. Ředitel školy zpočátku sdílel nadšení svých žáků, dokud nezjistil, že v rámci třídnických hodin podávali studenti žaloby na patentové úřady po celém světě. Jejich cílem bylo vynutit uznání Cimrmanových patentů. „Nešlo o nic jiného než o praktické studium anglo-saského práva!“ hájil se Cimrman. Tato obrana však neuspěla, zejména poté, co vyzval ředitele na souboj v Koloseu, aby mu demonstroval své znalosti římského práva.

Nejvýraznější stopu v Adelaide však Cimrman zanechal na poli divadelním. Založil ochotnický soubor, který nesl název Koala Theatre. Jeho první (a zároveň poslední) inscenací byla hra „Není země jako země“, kterou sám napsal. Hra pojednávala o sváru českého sedláka a australského farmáře, kteří se nemohli dohodnout, zda je lepší chovat ovce, nebo klokany. Jazyková pestrost dialogů – české, německé a anglické repliky se prolínaly bez zjevného řádu – způsobila, že publikum bylo zmateno a policie, která hru považovala za nelegální cirkus, celé představení přerušila.

A tak byl Cimrman opět nucen opustit scénu, tentokrát za přispění „Vichru z hor“, jenž ho odnesl až do Sydney. Zde, jak vyplývá z později nalezených zápisků, pokusil se zřídit první plovoucí univerzitu na světě, což skončilo podobně neslavně jako jeho předchozí projekty – univerzita se potopila ještě před zahájením prvního semestru, neboť Cimrman podcenil vztlakové zákony při návrhu lodního trupu. Nicméně legenda o „univerzitě, která šla ke dnu“ se uchytila, a tak Cimrmanova stopa opět nezmizela beze zbytku. I v Sydney se tedy potvrdilo, že ať už se Cimrman objeví kdekoli, zanechá za sebou směsici fascinace, chaosu a nenaplněných vizí.