Článek
Hobart by byl jen zapadlým hlavním městem Van Diemenova země, neblaze proslulé trestanecké kolonie pro ty nejhorší, pokud by do něj konečně nepřijel Jára Cimrman, aby uklidnil bouřlivou situaci s trestanci, kterou se rozhodl nečekanou cestou. Na tomto ostrově, které bylo jedním velkým vězením, už nepomohly fyzické tresty a ani nátlakové metody. Proto se Cimrman rozhodl připomenout vězňům domov, kde jim bylo dobře, vybral si, že jim uvaří pivo, aby jim připomněl chuť domova. Protože se blížil svátek svatého Patrika, chtěl, aby pivo mělo zelenou barvu. Smíchal tedy chmel, ječmen, eukalyptus a kapku dešťové vody z Mount Wellingtonu, ale při prvních pokusech mu nevycházelo nic jiného než silná lihová kapalina s výrazným aroma, která byla vhodná jen jako dezinfekce. Při druhém pokusu, kdy již do procesu přidal více vody, to přehnal s množstvím cukru, což znamenalo posun od účinné dezinfekce k nám známé Zelené. Hosté Cimrmanovy hospody se bavili hrou, která se rozšířila i do Čech, kde získala jméno „Magické oko“, kdy se panák zelené hodí do sklenice piva.
Až při třetím pokusu se Cimrmanovi nepodařilo varnou aparaturu a poměry surovin vyladit natolik, že vzniklo skutečně zelené pivo s lehkou příchutí eukalyptu, čímž nechtěně vynalezl první australský ležák Tasmanian Breeze, a mělo tak osvěžující účinek, že se používalo k léčení rýmy. Dnes už nevíme, co přesně vedlo k uklidní situace, jestli to bylo pivo samotné nebo zábava při pozorování Cimrmanových pokusů o vaření piva, ale úspěch to zajisté byl.
Dnes je pro nás zelené pivo v tento den naprostou samozřejmostí, a zvláště Irové si bez něj už nedokáží představit oslavy svého patrona, ale někde někdy musela tato tradice začít, shodou okolností byl u toho Jára Cimrman. Později se tato tradice rozšířila po Austrálii a jako bumerang, který Cimrman teprve vynalezne, se vrátí do staré Anglie.
Stejně jako námořníci bojí, že se na moři potkají s Bludným Holanďanem, který zvěstuje, že se beznadějně zatoulají, tak se v Hobartu obávají, že zapadnou do takzvaného Cimrmanovu domu. Již více jak sto let kolují dvě verze této legendy. V té první se jedná o legendární pivovar Cascade Brewery, ve kterém Cimrman uvařil první várku českého piva, a kdo do něj zavítal, měl pak problém z něj odejít a trefit zpátky domů. Druhá legenda vypráví o domě, ve kterém Cimrman pobýval během své zastávky v Hobartu, ale jedná se o bludný dům, protože není jasné, o který dům se jednalo, každý druhý Hobarťan si chce přivlastnit kus památky na Járu Cimrmana a s naprostou samozřejmostí označuje právě svůj dům za místo, kde Cimrman alespoň jednou složil hlavu. Tato neurčitá lokalizace Cimrmanova domu rozmazaná do určité oblasti města Hobart přímo vybízí k založení čtvrti se jménem Cimrmanville. Možná už jenom zbývá ke zvážení, aby aspoň hlavní ulici této oblasti přejmenovali na třídu Járy Cimrmana. Doufejme, že jim to nebude trvat dalších sto let.
