Článek
Další pohyb Járy Cimrmana po americkém kontinentu jsme museli skládat z mnoha střípků, z mnoha poznámek v mnoha pramenech roztříštěných ve finančních výkazech, burzovních archivech, divadelních pozvánkách, novinových článcích, vytržených stránkách starých knih, konceptech příruček. Přestože žádný z těchto pramenů o Cimrmanovi přímo nehovoří, jejich pečlivým porovnáním jsme získali poměrně jasný a úplný pohled na působení Járy Cimrmana v samotném New Yorku.
Po neúspěšném pokusu o výstavbu prvních mrakodrapů se Cimrman chtěl pokusit o stavbu prvního kamenného divadla pro kočovný spolek Lipany, který by tak konečně měl svoje stabilní zázemí. Vysněné místo mělo být symbolicky v ulici známé jako Broadway, kde dříve stála zeď, která oddělovala americké domorodé kmeny od Britů a kolonistů z Nové Anglie. A tak by divadlo lidi zase spojovalo. Plán měl jen malý kosmetický problém: Cimrmanovi se nedostávalo dostatek peněz na stavbu. Přišel proto s neotřelým nápadem prodávat přednostní právo na koupi lístků na konkrétní sedadla na ještě nenastudované hry v ještě nepostaveném divadle. Tento předprodej se docela uchytil a vynesl nemalou částku. Postupně byl tento mechanismus prodeje odkoukán obchodníky z okolí a přesunul se o pár ulic dále, kde se podobným způsobem začaly porcovat jednotlivé podniky a obchodovat s nimi a s přednostními právy na jejich nákup či prodej. Prodej a nákup akcií a opcí se uchytil a vžil nejen na dnes již světoznámém Wall Streetu.
Během trvání sbírky na divadlo herci ze spolku Lipany cvičili novou hru v Central Parku, kde přes noc tábořili a večer si zakládali oheň, na kterém si opékali buřty či jinou večeři. Možná právě sem můžeme vystopovat základy českého trampingu a táboření. Během přípravy večeře, která byla velmi nenáročná, si herci vyprávěli příběhy, které byly strašidelné, poučné, dobrodružné, vymyšlené a někdy i všechno dohromady. Postupně se k nim přidávali i kolemjdoucí a místní, aby si poslechli povídání a někdy i přispěli vlastní historkou. Pro tuto slezinu se uchytil název „Sedni a Povídej“. Tyto večery byly časem tak populární, že jednak byli účastníci rádi, že Central Park je pro tuto akci dostatečně velký, a jednak Jára Cimrman mohl sestavovat žebříček nejpůsobivějších 500 příběhů, tzv. Sedni a Povídej 500, zkráceně S&P 500. Tato značka byla nakonec tak populární, že si ji opět „vypůjčili“ na Wall Streetu a stejně tak označují svůj index 500 nejvýznamnějších firem, který v Čechách o sto let později zpopularizoval Radovan Vávra. Díky těmto večerům, které se protáhly i do rána, si Cimrman všiml, že New York nikdy nespí.
Jeden z příběhů, který zde zazněl, vyprávěl i John Doe. Začátek nebyl veselý. Připomněl, že v jednu chvíli se Cimrmanova sbírka na nové divadlo začala zastavovat asi na 3/4 požadované částky, a tak se Cimrman rozhodl obejít významné a bohaté muže své doby a vyjednávat s nimi o příspěvku do sbírky. John Doe si postupně zapisoval a posluchačům u ohně popisoval, kterak si mistr nešťastně vedl a jaké chyby dělal při vyjednávání, což mělo za následek, že mu nikdo z boháčů nedal peníze. Sen o divadle by se rozplynul nebýt onoho incidentu s přejmenováním Washingtonu, D.C., o kterém byla řeč v předchozím semináři. Obrátil se proto na prezidenta USA s tím, že mu za „ukradení“ zkratky DC přece jenom něco málo dluží. Prezident byl Cimrmanovou drzostí a nešikovností při vyjednávání natolik překvapen, že nakonec souhlasil s částkou jednoho milionu amerických dolarů. Takovou sumu v tehdejších cenách mu zcela nepřekvapivě nemohli vyplatit v hotovosti ani ve zlatě. Jako potvrzení této dohody sloužil kovový štítek o rozměrech tři palce na šířku a dva palce na délku. Na rubové straně byla vystouplými písmeny napsána adresa účtárny Bílého domu, na lícní straně kromě jména Járy Cimrmana a data expirace byla uvedena spisová značka, pod kterou měly být platby zpracovány. Tato kovová kartička zároveň sloužila i jako razítko pro obtisk adresy na faktury a stvrzení, že Jára Cimrman má otevřený účet u prezidenta USA. Díky tomu mohla začít stavba Cimrmanova divadla. Což vlastně byla první použití kreditní karty.
John Doe si pečlivě zapisoval, co Cimrman při vyjednávání udělal, co bylo špatně, jak reagovala protistrana, a analyzoval, proč jednání selhalo. Jeho zápisky se naštěstí zachovaly a v rodině se dědily jako součást veteše až do chvíle, kdy doputovaly k jeho prasynovci Chrisu Vossovi, který díky nim vyladil metodu vyjednávání a aktivního naslouchání, s níž zabodoval na Harvardu a pak i u FBI. A tak Jára Cimrman šel špatným příkladem, jak se něco nemá dělat, a ve finále to zachránilo nespočet životů.
Než bylo divadlo konečně postaveno, divadelní spolek Lipany na Longacre Square zkoušel nelehké představení, pomocí pantomimy se pokoušel demonstrovat otáčení Země, posun dne a noci a tím podtrhnout význam časových pásem, která do té doby byla v USA neznámým pojmem. Spekuluje se, že toto představení náhodou viděl i Charlie Chaplin, který se jím pak inspiroval ve svém filmu.
Divadlo nakonec bylo postaveno a dle podmínek daru od prezidenta bylo posléze přejmenováno na Metropolitní operu, jejíž sláva sahá do nebes ještě dnes.
Tyto Cimrmanovy hrátky nebyly v New Yorku zapomenuty a 1. dubna 1904 bylo náměstí Longacre Square přejmenováno na Times Square. Zprvu měla tato změna v žertu trvat pouze jeden den, a to právě na apríla, ale s odkazem na Járu Cimrmana se nové jméno chytlo a do dnešních dob přežilo jen s jediným zjednodušením, a to vynecháním apostrofu.
Dnes víme, že po jednom z vystoupení k Cimrmanovi přišel jeho kamarád Frédéric Auguste Bartholdi, se kterým se seznámil při stavbě Suezského průplavu. Ale již se asi nedozvíme, jestli Bartholdi zvolil za předlohu pro Sochu Svobody Cimrmanovu sestru Louisu, či samotného Járu Cimrmana ještě v ženských šatech.
