Článek
Montreal by byl malým, bezvýznamným a zapadlým přístavem kdesi na východním pobřeží Severní Ameriky, nebýt legendy o bájné tramvaji, kterou nejspíš sestrojil Jára Cimrman.
Všechno to začalo v době, kdy v Montrealu teprve nesměle vznikala MHD a první tramvaje vyjížděly na své první, spíše zkušební než pravidelné trasy. Cimrman, který se v té době v Kanadě ještě zdržoval z důvodů dodnes ne zcela objasněných, nejspíš za to mohla špatně čitelná jízdenka do Liptákova. A tak v Montrealu neodolal a na koleje postavil vlastní parní tramvaj. Ta při rozjezdu vypouštěla tak mohutné oblaky páry, že v kombinaci s podzimními mlhami docházelo k jevu, kdy tramvaj nebyla vidět, nýbrž pouze slyšet. Tak vznikla legenda o bájné „Bludné tramvaji“, která podle svědků projížděla ulicemi, aniž by ji kdo spatřil, a naopak se zjevovala tam, kde žádné koleje nevedly. Cimrman pověsti nijak nevyvracel, ba naopak. Když byla tramvaj jednou omylem navedena do rozestavěného podzemního tunelu, rozhodl se situace využít a prohlásil ji za první pokus o metro na severoamerickém kontinentu.
Tím byl položen základ rozsáhlé sítě podzemních chodeb, které se postupně rozrůstaly, větvily, křížily a občas i samovolně vracely zpět. Vzniklo tak podzemní město, dnes známé jako RESO. Původní význam této zkratky označoval účel prostor, který byl pro Rychlou Evakuaci Severského Obyvatelstva, oficiální název pak zněl Underground City, hovorový výraz byl „Townside Down“. V zimě sloužilo obyvatelům jako útočiště před zimou, v létě před deštěm a po zbytek roku vůbec před realitou.
Cimrmanův zásah do stavby však měl ještě jeden, zpočátku nenápadný důsledek. Při elektrifikaci totiž použil stejnosměrný proud, ale nedbalý dělníci občas prohodili pólu na různých částech trati, takže lokomotivy občas jela kupředu a občas jakoby z ničeho nic couvala. Postupem času se tyto jevy začaly vršit. Někdy byla zastávka označena za depo a někdy depo za zastávku, někdy dělníci přidali zbytečnou odbočku a jindy zase křížení tratí, které nikam nevedly. A tak se z původně praktického RESO stalo cosi, co místní začali s opatrností označovat jako „Creepy town“.
Teprve po Cimrmanově odchodu z Kanady se začaly jednotlivé nedostatky a provozní zvláštnosti postupně odstraňovat. Některé slepé chodby byly zaslepeny, křížení tratí narovnána a zastávky znovu označeny tak, aby alespoň přibližně odpovídaly svému účelu. Část podzemních prostor si i nadále zachovávala podivuhodné atmosféru, kterou nešlo od prostor odpoutat.
Z archivních materiálů, které se dochovaly jen torzovitě, vyplývá, že si těchto jevů byl vědom i sám Jára Cimrman. Na okraji jednoho z plánů RESO se nachází stručná a docela obtížně čítelná poznámka psaná jeho rukou: „Při zkratu září VĚČNÁ záře! Vyřešit!“ Zatím přesně nevíme, co tím Mistr přesně myslel, ale jisté je však jenom to, že zprávy o nevysvětlitelných úkazech se mezi obyvateli Montréalu šířily ještě dlouho poté a s každým dalším vyprávěním nabývaly na barvitosti. Není proto překvapivé, že o celé záležitosti později projevili zájem i tvůrci seriálu Stranger Things, kteří v ní nalezli inspiraci pro své vlastní zpracování podzemního světa. A filmaři v honbě za každou senzací si ze zbytku tohoto textu vyzobli jen slovo „VECNA“ a pojmenovali podle toho hlavní postavu seriálu zřejmě na počest našeho Járy Cimrmana. A ona pověstná bludná tramvaj? Dostala se až na poštovní razítka a tak každý hrdý postní úředník vykládá turistovi, čím mu praží pohled domů.
