Článek
Na začátku zimy roku 1908 se Jára Cimrman vydal za polární kruh, aby objasnil tajemství Santa Clause, jak stíhá roznést dárky za jeden večer a jak je stíhá sehnat. Po překročení 70. rovnoběžky spadla mlha jek mléko, tedy jako namrzlé mléko, což s kombinací s polární nocí nebyla ideální situace. Není se proto co divit, že Cimrman místo do finského Oulu dorazil do norského Tromsø.
Po pár dnech mlha opadla, ale když se Cimrman hodlal vyrazit na další cestu, nebesa rozšířila ona pověstná polární záře, kterou Cimrman uviděl poprvé v životě a rozhodl se jí lépe zdokumentovat a probádat. Protože polární záře netrvá věčně, musel se tu zdržet. Čekání na další záblesk si krátil vařením sushi, které znal z Japonska, když zde bylo tolik čerstvých ryb a učil ho místní. Místní děti zase naučil hrát domino a také jim vysvětlit, co je to dominový efekt. A asi vysvětlení mělo takový úspěch, že po pár desítkách letech v Tromsø vyrostlo místní muzeum připomínající padající kostky domina, ve kterém je spoustu ukázek dominového efektu v dějinách? Největším Cimrmanovým majstrštikem byla výuka češtiny, když se dostal k přechodníkům, většina žáků popadalo jako to domino. Škoda že zmínka o tom v muzeu chybí.
Při vyučené češtiny dával žákům za příklad vtípky, kterými se snažil ze vnitř rozložit Rakousko-Uhersko. Pár z nich se setkali s nepochopením a ostatní s ještě větším nepochopením i když jen zdánlivě. Postupně se podobný styl vtípků začal šířit městem ba co víc celým Norskem. Na počest Járy Cimrmana zde v Tromsø vzniklo muzeum Trolů, jejichž vzhled vychází z kreseb děti prvního stupně základní školy, kteří se Cimrmana snažili nakreslit.
Můžeme se jen dohadovat, co zde Cimrmnan vybádal, po pár týdnech zmizel neznámo kam a dokumenty zmizely. No, zmizely… Zdá se, že část z nich posloužila jako nákres pro vytěžová okna akrtickou katedrálu a část z nich jako námět na jejich design. Což se badatelskýmu týmu podařilo vybádat.
