Článek
Cimrmanovu pozornost v Bostonu zaujala čerstvě založená střední škola, která se jmenovala Massachusettský technologický institut, zkráceně MIT. Byla založena na evropských modelech technologických institutů. Tento počin Cimrmana vyprovokoval k tomu, aby se ze zvědavosti na tuto školu zapsal jako student, a tak sledoval vše přímo v centru dění.
Zima v roce 1890 byla v Bostonu natolik tuhá, že zamrzla řeka Charles River. Cimrman navrhoval, aby přes tuto řeku byl postaven moderní, kamenný most s názvem „New Charles bridge“, ale nápad se u místních nechytil.
Cimrman si právě v tyto zimní dny zkracoval cestu ze školy a do školy právě přes zamrzlou řeku. A to se mu jedno prosincové ráno, kdy nejvíce pospíchal do školy, stalo osudným. Na břehu zakopl o kořen, ale Cimrman byl už tak rozeběhlý, že nelítostnému pádu již nedokázal zabránit. Ale naštěstí ho zmírnil kotoulem, díky kterému se pak na led upadl na břicho, ale v pohybu pokračoval dál, čímž umetal cestičku pro svoji brašnu.
Tímto kaskadérským kouskem nejdřív zaujal a pak rozesmál partičku záškoláků. Ti ho v následujících dnech začali napodobovat. Jejich rodiče se pak divili, od čeho mají ošoupané kabáty? Jak to, že jsou brašny do školy tak rychle obnošené? Ovšem, zákaz této zimní radovánky znamenal pro záškoláky, shodou okolností také z MIT jako Cimrman, vyloženě výzvu. Lamentování, výčitky a zákazy rodičů posloužily jako motivace ke zlepšení. Bylo jen otázkou času, kdy studenti místo svých kabátů, brašen a svých šikanových spolužáků, začnou používat k leštění ledu košťata a „speciální puky“.
Tomuto sportu se později začalo stylově v Čechách říkat „metaná“, ale ve Státech si ho nazvali jako „curling“, protože to Američanům připomínalo Cimrmanovo klení při jeho osudovém pádu. Díky tomu MIT na sebe strhla pozornost studentů a významných profesorů, kteří zde začali učit.
MIT by byla dodnes pouhou druhořadou střední školou, kdyby do Bostonu v roce 1890 nepřijel Jára Cimrman a omylem nezaložil první Curlingový klub. Stejným způsobem by Jára Cimrman zasáhl a zachránil nevydařenou Garden Party, která se do historie zapsala jako „Bostonské pití čaje“.
V roce 1915 byla na MIT otevřena knihovna, která byla na počest věnována právě Járu Cimrmanovi. Když se to Cimrman dozvěděl, tak ji celou zaplnil svými odmítnutými rukopisy.
Během studií na MIT si Cimrman přivydělával jako průvodce po Bostonu a nebránilo mu v tom ani to, že neznal historii Bostonu. A tak žádná z jeho prohlídek nebyla stejná a posluchači nikdy nevycházeli z údivu.
Památku jeho legendárních prohlídek městem si můžeme připomenout žlutými kameny v chodníkové dlažbě, které se vlečou jako zlatá nitka v klubíčku cest zvané Boston a která je
pro obyvatele Bostonu je stejně významná trasa jako pro Pražany Královská cesta. Při provázení se seznámil i s bratry Lehmany, které inspiroval k vybudování sítě železnic v USA. Tak se stal čtvrtým ze tří bratrů Lehmanů, podobně jako to bylo se třemi mušketýry. Bohužel i na ně později dopadla Cimrmanova „kletba“ neúspěchu, když o desítky let později padla jejich banka Lehman Brothers Corporation.
Jednou ze zastávek prohlídky Bostonu byl i Campus university Harvard, kde založil přípravný kroužek elektrotechniky s názvem AC⚡DC, kam Cimrman jako mimoň zapadl mezi další mimoně, později začal vyčnívat, což už muselo být, aby pak zazářil jako výborný pedagog, všichni jeho studenti se na Harvard dostali - naštěstí pro studenty, ale naneštěstí pro Cimrmana. Z tohoto studijního kroužku se stala školní kapela, která zanikla v moment, kdy její členové zdárně absolvovali Harvard. Ale o řadu let později ji oprášili bratři Young a Malcolm Young.
A už je jen pomyslnou třešničkou na dortu zjištění, že do tvrdého jádra skalních fanoušků této rockové kapely patřili Thomas Alva Edison i Nikola Tesla.
