Článek
Brisbane bylo, přátelé, malé a bezvýznamné městečko na severozápadě Austrálie. A zůstalo by jím dodnes, kdyby se tam na podzim roku 1903 nezjevil náš génius, Jára Cimrman, který připlul přímo z Los Angeles. Samozřejmě nikoli náhodou. Jára nikdy nic nenechal na náhodě.
Navštívil jsem Commissariat Store Muzeum – bývalý obilný sklad, dnes ovšem památník dějin Queenslandu. A jak to tak dělávám, dělal jsem si čárky, kolikrát se tam objeví jméno Járy Cimrmana. Ani jednou, přátelé! Neuvěřitelné. A přitom to byl právě Cimrman, kdo položil základy dnešního věhlasu Brisbane. Především se podílel na stavbě místního Parlamentu. Zde se projevila jeho touha po kráse a umění – vyzdobil ho vitrážemi s motivem královny Viktorie. Nutno dodat, že původně tam měl být portrét jeho starší sestry Lousy, avšak došlo k drobné záměně skic. Inu, i mistr tesař se někdy utne. Tento parlament však dodnes slouží svému účelu, což je v Austrálii rarita.
Zajímavým místem byla tehdejší trestanecká kolonie. Cimrmana zde fascinovaly stromy eukalyptu rostoucí v zelinářské zahradě, kde pracovali vězni. Z lístků eukalyptu vynalezl zelenkavou barvu, která měla dvě jedinečné vlastnosti: jednak dokonale držela na všech površích, a jednak svou vůní odpuzovala hmyz i kolemjdoucí, což mosty chránilo před opotřebením. Vzhledem k očekávané poptávce Cimrman rozšířil zelinářskou zahradu o několik dalších eukalyptů. Bohužel – a zde se ukázalo Cimrmanovo občasné opomenutí detailů – mezi sazeničkami se ocitly i jiné rostliny. Namísto plánovaného sadu vyrostla botanická zahrada.
A teď přichází ona cimrmanovská otázka: co se stalo s receptem na tuto zázračnou zelenkavou barvu? Byl ukraden? Sežrala ho koala? Nebo ho Cimrman zapomněl někde v botanické zahradě? To se již nikdy nedozvíme. Jisté však je, že z Brisbane se právě tehdy začala šířit eukalyptová mast, kterou si patologové dodnes mažou pod mosty. A botanická zahrada se ukázala být jakousi vábničkou na koaly. Těch tam bylo tolik, že nezbylo nic jiného než založit první „zoologickou zahradu pro koaly“.
A tak, přátelé, opět vidíme, jak hlubokou stopu zanechal Jára Cimrman i na opačné straně zeměkoule. Škoda jen, že ji mnozí dodnes nevidí. Ale my víme. My víme.
