Článek
Dnes je přelom června a července svátkem filmových fanoušků, kteří se sjíždí do Karlových Varů na mezinárodní filmový festival, jehož tváří je v současnosti Jiří Bartoška. V propadlišti dějin se ztratilo, že základní kameny tohoto festivalu před rovnými sto jedna lety položil právě Jára Cimrman.
Jedna z posledních stop Járy Cimrmana vede do Mariánských lázní, kde se v létě roku 1918 léčil se svými játry. Aby si zpříjemnil nudnou léčbu a zkrátil dlouhou chvíli sobě a ostatním pacientům, uspořádal filmový festival. I navzdory tomu, že filmový průmysl byl tehdy v plenkách. Pozval i bratry Lumièry, aby s ním soutěžili o lepší filmové dílo. Festival měl začít v zapamatovatelné datum 1. 8. 1918. Naneštěstí pošta kvůli končící válce Cimrmanovy pozvánky nedoručila včas, a tak Cimrman soutěžil sám. Čímž se poprvé stal vítězem.
Cimrman k zaclonění projektoru, aby oddělil film a titulky, začal používat oplatky, které kopírovaly kulatý tvar čoček. Oplatky ovšem měly tu vadu, že byly průsvitné, takže přes titulky byl vidět film. Proto Cimrman oplatky používal dvě a slepované krémem. Později si všiml, že oplatky jsou díky velkému výkonu projektoru teplé. A tak je začal během projekce divákům prodávat jako občerstvení. Výkon projektoru způsobil i druhý efekt. Na oplatku se vypálil i aktuální snímek. A tím vznikly typické karlovarské oplatky.
Do konce roku 1918 se Jára Cimrman věnuje přípravám dalšího ročníku filmového festivalu. Začal zlepšením svého kinematografu. Své pokusné verze zkouší ve sklepě uprostřed Václavského náměstí, kde pro své pokusy zakládá tehdy první veřejné kino. V té době nikdo neměl vůbec ani tušení o tom, že po více jak sto letech zde bude stále v provozu kino, které bude svým jménem „Světozor“ připomínat českého světoběžníka Járu Cimrmana. Natož že zde vznikne i proslulá stejnojmenná cukrárna.
Během zkoušek svého nového kinematografu, kdy na něm pouští další a další filmy dalším a dalším dobrovolným divákům v úkrytu pod Václavským náměstím Cimrman přemýšlí jak nad dopravou svých vrstevníků do Karlových Varů, tak i po rozvozech diváků po filmu do ubytování. A právě druhý důvod inspiroval Cimrmana, aby aspoň část dopravy byla podzemní, aby filmový diváci nebyli rozhozeni rychlým přechodem ze tmy na ostré, letní slunce. Cimrman si vzal mapu Karlových Varů a přilehlého okolí, přiložil průklepový papír a začal na něj črtat první linky vlakových spojení s centrem u dnešního hotelu Thermal. Do Vánoc měl již hotový plánek spojující Karlovy Vary s okolím i s názvy zastávek. Nevýhodou Cimrmanových plánů bylo, že je nekreslil na průhledné papíry, které přikládal na mapy v různých měřítkách, takže ze samotných plánů nebylo na první pohled zřejmé, v jakém jsou měřítku, záleželo na podkladové mapě.
Další rok, když již bylo dávno po válce a dny nenáviděného Rakouska-Uherska byly sečteny, se Cimrman rozhodl nic neponechat náhodě a pozvánky rozeslal s předstihem. Bratry Lumièry pozval s tím, že zdokonalil jejich kinematograf. Avšak jeho pozvání se setkalo s neporozuměním. Dnes se můžeme jen dohadovat, jestli za to mohla jejich uražená ješitnost či fakt, že dopis byl psaný v češtině, kterou bratři Lumièrové neovládali.
Na další snahy o filmový festival si Češi museli počkat až po skončení druhé světové války. První ročník MFF, který známe dnes, se konal 1. 8. 1946 v Mariánských Lázních. Což je přesně po 28 letech na témže místě, kde se o to pokoušel i Jára Cimrman.
Je jen otázkou času, kdy se ukáže, že skutečným autorem Hvězdných válek není George Lucas, ale náš Jára Cimrman.
K dalšímu úspěchu nečekaně přispěla francouzská pošta. Jeden z dopisů, ve kterém Cimrman zval na svůj festival, byl doručen francouzskému ministrovi národního školství za dlouhých 14 let. Ten byl nápadem natolik fascinován, že chtěl filmový festival zorganizovat společně s Járou Cimrmanem.
Naneštěstí kvůli velmi zpožděnému doručení dopisu se ministr Jean Zay s Cimrmanem již nespojil. Kvůli tomuto nepříjemnému zjištění se musel spokojit s historikem Philippem Erlangerem. I a tak se přípravné práce na prvním ročníku protáhly na pár let. A i navzdory tomu, že spolupracoval s Brity a Američany.
Začátek festivalu byl naplánován na rok 1939. Ale stejně jako v Čechách byl první ročník poznamenán Cimrmanovým odkazem, financování a organizace byla příliš pomalá a kvůli začínající válce si Francouzi museli na svůj první filmový festival v Cannes počkat do roku 1946. S ohledem na památku Járy Cimrmana byl uspořádán v srpnu, jako tomu bylo v Mariánských lázních roku 1918.
Byl nalezen starý programu z prvního Cimrmanova ročníku filmového festivalu, na kterém byla následující báseň:
Hodně filmů, málo spánku,
v ruce žmoulám markytánku.
Hlouček lidí řve tam venku,
přehlušil i první znělku.
Vyběh chlápek velmi rychle,
poslal je všechny do prdele.
Film už běží, sál je zticha,
Bruce Willis hraje mnicha.
Další rvačka jménem Krista,
jednu schytal komparsista.
Že prý došlo víno mešní
barvy rudé s vůní třešní.
Když byl v roce 1956 Karlovarský festival zařazen organizací FIAPF do kategorie A, začala generální oprava budovy, která střeží Vřídlo, při které jeden dělníků objevil útlou složku, která byla zapadlá ve skladu s nářadím. Naštěstí jejím nálezcem byl syn jednoho z účastníků Cimrmanova filmového festivalu, tak mu bylo hned jasné, že se jedná o plány podzemní a nadzemní dráhy, kterou se zde Cimrman pokoušel vykopat. Jeden plán zahrnoval podzemní dopravu po Karlových Varech a druhý plán popisoval nadzemní spojení z nejbližšího okolí do Varů. Svým nalezen se pochlubil svému kamarádovi a poslal mu je společně s pozvánkou na filmový festival, dopis směřoval jemu do práce na stavební úřad hlavního města Prahy, který byl v této době ovšem zavalen jinými a důležitějšími dopisy a návrhy. Proto se k němu dostal v roce 1960, kdy probíhala soutěž o výstavbu pražského metra. Nenapadlo ho nic lepšího než Cimrmanovy plány na průklepových papírech přilepit na mapu Prahy, změnit jména zastávek a odeslat. Hořkou ironií historie je, že tento návrh vyhrál. Je proto je jen otázkou času, kdy se jedna ze zastávek metra bude jmenovat „Cimrmanova“.
