Článek
Než náš milý Jára Cimrman opustil slunné Miláno, setkal se s dávným přítelem Guglielmem Marconim. Ten, jak známo, byl již tehdy fascinován myšlenkou bezdrátové komunikace, ale protože jeho telegraf tehdy ještě dráty vyžadoval, požádal Cimrmana o pomoc při natažení kabelu přes Středozemní moře. A protože Jára Cimrman se nikdy nebránil dobré technické výzvě, přijal.
Druhého dne nastoupil do vlaku směřujícího do Janova, kde se na molu snažil vybrat správnou loď. Bohužel, jak už to u něj bývalo, jeho volba nebyla šťastná. Důvod? Šroubek, který držel označení mola, se uvolnil, a tak z čísla šest vznikla devítka. Jára se tedy nalodil s přesvědčením, že míří do Egypta, jen aby po třech týdnech plavby zjistil, že místo Alexandrie míří do daleké Austrálie. V duchu si povzdechl: „No co, aspoň se podívám, jestli by se v trestanecké kolonii nedal uspořádat Den otevřených dveří.“
Na dlouhé plavbě se Cimrman nenudil. Zatímco jiní cestující hráli šachy nebo zvraceli přes zábradlí, Jára si povšiml, jak se s postupem na jih mění hvězdná obloha. Malý vůz, Velký vůz i Malá medvědice mizeli za obzorem a jejich místo zaujal Jižní kříž. To Cimrmana inspirovalo k rekonstrukci plánů dalekohledu Leonarda da Vinciho, které si – jak říkal – „vypůjčil“ při návštěvě Milána. Zda plány někdy vrátil, je předmětem spekulací, ovšem Cimrmanovi badatelé to považují za vysoce nepravděpodobné.
Po přistání v Melbourne byl Cimrman zklamán, že Austrálie již není trestaneckou kolonií. Jeho koncept Dne otevřených dveří ve vězení tak nemohl být realizován. Zato se pustil do sestavování dalekohledu, který postavil na kopci poblíž botanické zahrady královny Viktorie, tehdy ještě v raném stadiu vývoje. Cimrmanův dalekohled, stejně jako zahrada, přispěl k rozvoji místní vědy. Bohužel při jedné větrné bouři se vzorky afrických bylin, které vezl pro přítele Vojtu Náprstka, rozletěly po okolí a botanická zahrada díky tomu nabyla na rozmanitosti.
Když už byl Cimrman v Austrálii, všiml si tamější ekologické katastrofy: přemnožených lišek, které byly vysazeny na likvidaci králíků. Ty se ale množily s podobnou vervou jako králíci sami. Cimrman tedy navrhl řešení: vycvičit k hubení lišek krokodýly, kteří byli na kontinentu přirozenými predátory. Trénink probíhal úspěšně, i když občas musel některý z krokodýlů být usměrněn pomocí vesty, kterou Jára ušil ze svého vlastnoručně uloveného krokodýla.
Na otázku, zda slavný film Krokodýl Dundee čerpal inspiraci z Cimrmanova australského dobrodružství, odpovídají Cimrmanologové neurčitě. Stejně tak není jisté, zda scéna z Červeného trpaslíka, kde Eso Rimmer přilétá na krokodýlovi, není vlastně nečekanou poctou Járovi. Jisté je jen to, že Cimrman opustil Austrálii s pocitem dobře vykonané práce. A že jeho myšlenka Dne otevřených dveří, byť v jiném kontextu, byla o sto let později uskutečněna Václavem Havlem, když vyhlásil rozsáhlou amnestii.
