Cimrman v New Yorku

Hned po příjezdu do New Yorku se Cimrman do tohoto města zamiloval a pojal ho za nejmilejší město hned po Liptákovu. Snad právě proto se Cimrman rozhodl pokračovat ve výstavbě, která mu již ve Washingtonu neprošla. Po neúspěších se stavbou prvních mrakodrapů přišlo na řadu první kamenné divadlo pro kočovný spolek Lipany, který by aspoň v NY měl stále stanoviště.

Divadlo mělo stát v široké, hlavní ulici, která se honosila jménem Broadway. Jen se Cimrmanovi nedostávalo peněz k výstavbě. Po vzoru Národního divadla v Praze se rozhodl vybrat peníze mezi obyvateli New Yorku, což se v počátku potkalo s nepochopením.

Tak symbolicky v ulici, kde dříve stala zeď, která oddělovala americkým domorodým kmenům od kolonistů z Nové Anglie a Britům, začal prodávat přednostní právo na koupi lístků na konkrétní sedadla v ještě nepostaveném divadle. Tento nápad na něco tak nehmatatelného a nehmotného se pak v této ulici uchytil u obchodníků a začali tak porcovat jednotlivé podniky a obchodovat s nimi a přednostním právem na jejich prodej či nákup. Prodej nákup akcií a opcí se uchytil a vžil nejen na dnes již světoznámé Wall Street.

Celkem se Cimrmanovi podařilo vybrat více jak tři čtvrtiny potřebné částky. Sen o divadle by se rozplynul nebýt šťastné náhody, kdy se po přejmenování Washingtonu D. C., a právě proto ozval americký prezident, nabídl Cimrmanovi neomezený účet na vrub státní pokladny až do výše 1.000.000 $ po dobu jeho pobytu v USA, nebo maximálně po dobu pěti let.

Jako potvrzení této dohody sloužil kovový štítek o rozměrech tři palce na šířku a dva palce na délku. Na rubové straně byla vystouplými písmeny napsaná adresa do účtárny Bílého domu, na lícní straně, krom jména Járy Cimrmana a data expirace, byla uvedena spisová značka, pod kterou mají být platby zpracovaný. Tato kovová kartička zároveň sloužila i jako razítko pro obtisk adresy na faktury a stvrzení, že Jára Cimrman má otevřený účet u prezidenta USA. Díky tomu mohla začít stavba Cimrmanova divadla. Což vlastně bylo první použití kreditní karty.

Na slavnostním otevření divadla se hrála Cimrmanova Novosvětská symfonie, kterou později půjčil přítomnému Antonínu Dvořákovi. Divadlo se posléze přejmenovalo na Metropolitní operu, její sláva sahá do nebes ještě dnes.

Během stavby divadla si Cimrman krátil čas vzdělávacími akcemi. Nebyl to nikdo jiný než právě Jára Cimrman, který jako první seznámil New York a vlastně celé Spojené státy s myšlenkou časových pásem, čímž si krátil čas, než bude jeho divadlo postavené. Pro názornou demonstraci, v čem časová pásma spočívají, si Cimrman vybral prostorné náměstí Longacre Square, kde během půlhodinové show kolemjdoucím ukazoval, jak se na zeměkouli pohybuje den a noc, jak se posouvá východ a západ Slunce, a tím pádem, že je na každém poledníku jindy poledne a jiný čas.

V přestávkách mezi ukázkami se v ruchu kolem něj Cimrman zaposlouchal do různých historek, klevet a různých zkazek, které si vyprávěli přihlížející. Spousta motivů se často opakovalo a tak pro zpestření Cimrman prokládal vystoupení rubriku „Sedni a povídej“, kde sestavoval žebříček 500 nejlepších příběhů, které daný týden slyšel. Mezi příznivci se našlo i pár zaměstnanců bank na Wall Street, časem se z tohoto Cimrmanova indexu, S&P 500, stal světoznámým seznamem nejlepších amerických firem, který v Čechách o sto let později zpopularizoval až Radovan Vávra.

Díky těmto ukázkám si Cimrman všiml, že New York nikdy nespí. Pokusil se Newyorčanům dopřát aspoň chvíli klidného, zaslouženého odpočinku a snad ušetřit i nějaký watt elektrické energie. Cimrman zkusil občas posunout hodiny dozadu a později dopředu. Obyvatelům New Yorku to vysvětloval tím, že se pomyslně posouvají v časových pásmech tu na západ a tu zas na východ. Ač se myšlenka časových pásem chytla velmi brzy i zásluhou Cimrmanových představení, lokální změny času ale tehdy moc nezabodovaly. Přesto neupadly v zapomnění. V roce 1916, během první světové války, byl poprvé zaveden letní čas v řadě evropských zemí i v Cimrmanově rodné zemi. Ani za více jak sto let pokroku se nepodařilo nalézt způsob, jak v nikdy nespícím Novém Yorku ušetřit za elektřinu a dopřát lidem klidnější spánek.

Tyto Cimrmanovy hrátky nebyly v New Yorku zapomenuty a 1. dubna 1904 bylo náměstí Longacre Square přejmenováno na Time's Square. Zprvu tato změna měla v žertu trvat pouze jeden den a to právě na apríla, ale s odkazem na Járu Cimrmana se nové jméno chytlo a do dnešních dob přežilo jen s jediným zjednodušením: a to vynecháním apostrofu.