Článek
Po úspěšné misi v Helsinkách Jára Cimrman nastoupil na loď toulavých námořníku, co obeplouvání přístavy s další várkou čerstvých ryb, se kterými strávil zatím neurčený časový úsek. Jediným záchytným bodem je přibližně rok 1880, kdy se s rybáři loučí a vystupuje v norském Oslu, tehdy známém jako Christianie.
Po vylodění byl Cimrman stržen hlouček na průvod ke královskému paláci, kde probíhaly jednání o nezávislosti Norska na Švédsku a tvořila se zde první norská ústava. Během průvodu si Cimrman potřeboval odskočit na toaletu, kterou začal hledat právě v paláci. K velkému překvapení norských a švédských vyjednavačů k nim vtrhl už trochu poskakující Cimrman se vzhledem Jacka Sparrowa, kterého tehdy ještě nemohli znát, proto jim byli velmi vyděšení. S ujištěním, že se zdrží jenom chvíli, se Cimrman zeptal, kde mají toaletu, a po nasměrování k ní odběhl. Po tomto incidentu se jednání ke spokojenosti všech velmi urychlily.
Za několik dní Cimrman poprvé v životě spatřil onu pověstnou polární záři, která ho inspirovala k experimentování s bezdrátovým přenosem energie, čímž předběhl svého známějšího kamaráda Nikolu Teslu. Kdyby Cimrman s touto technologií prorazil více, možná by se jednotka magnetická indukce nejmenovala Tesla ale Cimrman. A možná o více než sto let později by si jistý Jihoafričan pro svůj elektroautomobil vybral jinou značku.
Svojí návštěvou Osla Cimrman inspiroval Henrika Ibsena, aby se vrátil ze zahraničí domů. K jejich opětovnému setkáním došlo na nádraží, kde Cimrmana zalil údiv a překvapení, že se po tak dlouhé době znovu vidí. Na památku tohoto okamžiku zachytil Edvard Munch Cimrmanův výraz, bohužel byl tento obraz veřejností špatně pojmenován jako výkřik.
Tento pokrok na poli politickém a fyzikálním do Osla přitáhl dosud nevýdaný počet lidí. Pro srovnání populace města před příchodem Cimrmana v roce 1875 činila 76900 a v roce 1900, tj. po příchodu Cimrmana, již 227700, jedná se o trojnásobnou populaci. Díky těmto politickým a sociálním změnám, které Cimrman nepochybně zapříčinil, se mu Nobelovská komise rozhodla v roce 1901 udělit první Nobelovu cenu za mír, leč Cimrman tou dobou dávno nebyl v Oslu a nebyl k zastižení na místech komisi známých, tak pro Cimrmana bohužel první cenu dostali Jean Henry Dunant a Frédéric Passy, které se podařilo kontaktovat a byli další v pořadí.
Dnes se již nejspíš nedozvíme, kdy Cimrman přijel do Osla s vzezřením Jacka Sparrowa a kdy Cimrman odjel z Osla v tichostí Jamese Bonda, pro něhož byl předlohou. Ve filmovém zpracování se tak často mění představitelé titulní role, protože se režiséři snaží najít největší podobu s Járou Cimrmanem. Jisté je jen to, že se obyvatelé Osla si svého Járu nenechali vzít a stále věří, že někde v Oslu stále žije. Navíc mu ještě připisují vynález mobilních, plovoucích saun, ze kterých se po saunění skáče do moře.
