Článek
Cimrman ve Stockholmu
Dělal jsem čárky, kolikrát jsem při svém pobytu ve Stockholmu narazil na jméno Járy Cimrmana. Ani jednou, přátelé, ani jednou. A to se zde mistr zastavil při cestě na Severní pól.
Dne 10. prosince roku 1896 tak kolem poledne Cimrman přepadl švédského krále Oskara II. na jeho hradě a vyrušil ho tím u oběda, což u dvora způsobilo nemalý rozruch. Dle tehdejší královské etikety měl nově příchozí host dostat taktéž jednu porci, ale v tento až zimní den byl nedostatek personálu z důvodu nemoci. Takže nebylo uvařeno dostatek porcí i pro případného hosta.
Cimrman tím ovšem nebyl zaskočen, a aby kuchaře nepřivedl do nepříjemné situace, poradil si po svém. Od přítomných strávníků si vybral, co vypadalo nejlépe, a trochu si uždíbl. Tím se sám najedl a nikdo nepřišel o značnou část své porce. Tento novátorský uchvátil jak kuchaře, tak i krále. A od této chvíle se po dobu života a vlády krále Oskara II. veškeré významnější hostiny pořádaly tak, aby si každý z hostů vybral to, na co má chuť.
A právě zahraničí návštěvy tento způsob stolování roznesly nejen po celé Evropě, ale i po celém světě. Později se uchytil v hotelích a dodnes je turisty vyhledán. Původní označení „Cimrmanovy stoly“, které zavedl sám král Oskar II., se postupem času vytratilo a zůstalo jen pojmenování dle původu, tj. dnes dobře známé „Švédské stoly“.
Důvodem Cimrmanovy zastávky u švédského krále bylo zanechání ceny pro Alfréda Nobela jako ocenění, že ho předběhl s vynálezem dynamitu. Bohužel se o pár dní později ke švédskému králi dostala zpráva o smrti Alfréda Nobela. Ale Cimrman byl již daleko za polárním kruhem.
Po necelých pěti letech marného snažení vrátit cenu pro Alfréda Nobela se Oskar II. rozhodl na výroční památného dne, kdy se seznámil s českým světoběžníkem světového významu, a dne, kdy zemřel Alfréd Nobel, udělovat tuto Nobelovu cenu lidem, kteří vynikali ve fyzice, chemii, medicíně, tvorbě míru a ekonomii, což jsou obory, ve kterých Cimrman bezpochyby vynikal.
Ne snad náhodou na 50. výročí objevu truhly zapomenutého génia nobelovský výbor udělil Nobelovu cenu vnukovi Járy Cimrmana Bobu Dylanovi, vlastním jménem Robert Allan Zimmermann. A nikoho již nepřekvapí tradice udělování Nobelových cen, oceněné práce z ekonomie jsou protichůdné, ceny míru jsou rozporuplné, viz Jásir Arafat, cena za literaturu je diskriminující, např. jazyková bariéra při překladu básní, a ceny za fyziku, chemii a lékařství jsou nespravedlivé.
I učebnice psychologie o Cimrmanovi mlčí. Oskar II. byl mistrovou improvizovanou ukázkou pár jeho her, teorií, experimentů a vynálezů natolik unesen, že celých 36 hodin neopustili místnost, která byla pro jistotu stejně uzamčená. Během těchto pár hodin se mezi Oskarem II. a Cimrmanem vytvořilo natolik silné pouto, že i přes protesty ozbrojených složek a policejního velitele nebyl Cimrman stíhán. Odtud pochází dnes nazývaný Stockholmský syndrom.
Cimrman v Helsinkách
Když Cimrman v Petrohradské Ermitáži neuspěl s prodejem své sochy mořské panny, která popudila pár konzervativních umělců, vydává se přes Baltské moře do blízkých Helsinek na člunu vlastní konstrukce.
Plavba probíhala dle předpokladu až do nešťastného manévru před příjezdem do přístavu, kdy se vyhýbal větší lodi, až vypadl z lodi společně se svojí sochou. Naštěstí byla blízko třída ze střední školy, která šla z hodiny plavání. A vyloučením sochy, vytažením Cimrmana i jeho kulichu i s bambulkou, které ještě nebyly v módě, získali na vysvědčení výbornou.
Kvůli této události se Cimrman musel se žáky zúčastnit závodu se sobím spřežením v komickém obleku. Do nich Cimrman věnoval se jako výhru svoji sochu. Ani tato událost nezůstala bez incidentu, když se Cimrmanovi jako jedinému splašila smečka a doběhli daleko až za polární kruh. Což překazilo Cimrmanovu výhru. A tak socha zůstala studentům, nakonec byla na fontáně v přístavu slavnostně odhalena až v roce 1908. Tato příhoda inspirovala Cimrmana od uvedení živého obrazu Češi na Severním pólu až k výpravě Karla Němce, o které podal svědectví pouze Varel zavřený v Kosmonosích.
Dnes se můžeme jen těžko dohadovat, jestli právě tyto události zapříčinily vznik studentského zvyku každoročně na Valpuržinu noc 30. dubna v 18 hodin omýt sochu nahé, mořské panny a nasadit jí čepici se střapečkem a zahájit tím studentský majáles nebo jestli za vznikem Santa Clause a jeho sobího spřežení stojí Jára Cimrman či reklamní kampaň firmy Coca-Cola. Možná původní reklamní slogan zněl „Cimrman je tady, Cimrman je tady, Vánoce si vychutnej.“ Nebo jestli za konspirační teorií, že Finsko neexistuje, nestojí pouhý Cimrmanův stud přiznat, že by se kdy ve Finsku nacházel.
