Článek
Když se Sex Pistols na začátku roku 1978 definitivně rozložili, neznamenalo to jen konec všem strkanicím a tlaku z postavení nejopovrhovanější hudební skupiny v britské společnosti. Byla to zároveň příležitost pro všechny, stále ještě velmi mladé členy, vydat se novým směrem a poučit se z chyb minulosti.
Zpěvák Johnny Rotten se vrátil k občanskému jménu John Lydon a společně s dalším vyděděncem Keithem Levenem vyhozeným z Clash dal dohromady skupinu Public Image Ltd. Odklonil se od dřívější ryze punkové image směrem k alternativnější nové vlně. O nastartování sólové kariéry se pokoušel i jeho kumpán Sid Vicious, zakrátko však musel řešit mnohem závažnější problémy.
Koncept je jasný
Kytarista Steve Jones a bubeník Paul Cook měli pozici zdánlivě nejpevnější. Na rozdíl od Lydona nehledal Jones žádnou změnu. Punk rock mu vyhovoval a nyní měl možnost tvořit hudbu zcela podle svých představ. Malou ochutnávkou se stalo album The Great Rock’n’Roll Swindle vydané ještě pod hlavičkou Sex Pistols. V divokém mišmaši čtyřiadvaceti skladeb se objevily i písně Lonely Boy a Silly Thing. První se velmi vydařila a druhá názorně předvedla nové směřování dvojice Jones-Cook. Charakterizují ji jednoduché melodické vyhrávky, silné riffy jako základ slok, mohutné sborové refrény a vokály s efektem ozvěny.
Na obou skladbách se podílel baskytarista Andy Allan, s nímž duo Jones-Cook v roce 1979 vytvořili skupinu The Professionals a pod svá křídla si je vzalo vydavatelství Virgin dříver vydávající hudbu Sex Pistols.
Prvním počinem Professionals se stal singl Just Another Dream. Byla to melodická skladba se silným kytarovým základem a jistým komerčním potenciálem. Vzniklo k němu i video s legračním klíčováním kapely hrající v mracích. Následoval singl 1-2-3, který muziku Professionals řádně přiostřil. Rychlá a chytlavá píseň si co do energie ničím nezadala s předcházející tvorbou Sex Pistols a nejpozději v tento moment bylo jasné, že nositelem odkazu punkové ikony bude právě Jones a spol. Jednu z vůbec nejlepších písní první sestavy Professionals ocenili i posluchači a pronikla až na 43. místo britské hitparády.
Dalším logickým krokem se mělo stát natáčení debutového alba, ale v jeho průběhu podal baskytarista Allan žalobu na Virgin Records. Vadilo mu, že na rozdíl od zbylých členů nemá s vydavatelem smlouvu. Virgin proto nemohl vydat žádnou skladbu Professionals. Jones s Cookem vyřešili situaci šalamounsky – Allana vyhodili a již natočený materiál nahráli s jinými muzikanty. Mohli si to dovolit, protože vlasatý baskytarista se autorsky podílel jen na jediné písni – Kamikaze. Ta šla logicky k ledu.
Eponymní album Professionals tak zůstalo ve fázi demosnímku. Jeho tracklist zahrnoval deset skladeb se zhruba půl hodinou hudby. Technická i umělecká kvalita jednotlivých stop kolísá od výborných k podprůměrným. Za zmínku určitě stojí Mods, Skins, Punks, Little Boys in Blue nebo Kick Down the Doors. Naopak písně All The Way, Crescendo nebo již zmíněný Kamikaze za nimi pokulhávají většinou kvůli nezajímavé melodii nebo podivné kompozici.
Po vyhazovu Allana nastoupil na místo baskytaristy Paul Myers z kapely Subway Sect a sestavu posílil Ray McVeigh coby druhý kytarista. Nově složení Professionals nahráli propagační singl Join The Professionals, nicméně kvůli potížím s hledáním producenta se vydání jinak povedené skladby dlouho odkládalo. Promo doplnil tentokrát střízlivě jednoduchý klip hrající kapely a ve stejném duchu vzniklo i video ke staršímu singlu 1-2-3, v němž Jones většinu času neúspěšně bojuje s bortícím se stojanem na mikrofon.
Čekání se vyplácí
Stejně jako se táhlo vydání singlu, zpožďovalo se i vydání prvního skutečného alba. Po dlouhém hledání producenta vyšlo nakonec až v závěru roku 1981. Dostalo název I Didn’t See It Coming a úderný obal s boxerem inkasujícím ránu. Jakkoliv nebyla vizuální stránka úplně nejpřesvědčivější, z hudebního hlediska se deska jednoznačně podařila. V prvé řadě jí pomohla větší péče, kvalita zvuku je neporovnatelně lepší a vokály konečně nezní jako z rádia, které dvakrát spadlo na podlahu.
Z předchozího nevydaného alba vzali Professionals pět skladeb a znovu je nahráli. Tato změna jim jen prospěla a všechny nové verze předčí své předlohy z roku 1980. Písně jako Kick Down The Doors nebo Little Boy In Blue získaly sebejistotu a zařadily se do popředí profesionálské diskografie. Kapela však netěžila pouze ze staršího materiálu, ale vyrukovala i s novými svěžími kousky. Úvodní The Magnificent a hlavně Payola představují tvůrčí vrchol Stevea Jonese a Paul Cooka.
Plusem alba je jeho žánrová kompaktnost, skladby jsou velmi ucelené a nerozbíhají se do různých žánrů. Recept na úspěch se od dob Silly Thing nezměnil – silné kytarové riffy, melodické vyhrávky, sborové refrény a znatelný odkaz Sex Pistols v civilnějším podání. Odpůrci by mohli namítnout, že jsou možná až příliš uniformní, ale taková kritika není úplně fér vůči kapele vydávající teprve první album.
Svou roli dobře zvládl i frontman Steve Jones, který se vedle kytary a pera realizoval i jako zpěvák. Zpíval už v Sex Pistols před příchodem Johnnyho Rottena a v Professionals se ke zpěvu vrátil. Jeho hlas sice není dvakrát zajímavý, ale jako autor si mohl písně ušít přiměřeně svým schopnostem. V textech se mísí Jonesovo ústřední téma – ženy – se starou sexpistolskou kritikou, ať už je to policie v Little Boys in Blue nebo payola ve stejnojmenné písni (tedy podplácení rádiových stanic, aby určité skladby zařadily na čelní místo hitparády).
Náhlý konec a epilog
Ještě před vydáním alba křižovali Professionals Velkou Británií při prvním pořádném turné. Následovat měla šňůra po Spojených státech, ale ve stejném týdnu, kdy vyšla deska, měla trojice Cook, Myers a McVeigh vážnou nehodu v autě. Během noční jízdy městem se čelně srazili s autem jedoucím v protisměru. Jeho řidič zemřel a muzikanti skončili v nemocnici. Několikaměsíční pauza si vybrala daň na všech členech, zmizela vzájemná chemie a museli v podstatě začínat znovu.
Situaci komplikovala i Jonesova a Myersova drogová závislost. Po extempore na festivalu v Leedsu, z něhož oba utekli, vyjeli Professionals na druhé turné po Americe. Na něm se Jonesovi jeho závislost vymkla z rukou a vyhrotily se vztahy s ostatními členy. Ti už neměli chuť s labilním frontmanem spolupracovat. Když turné skončilo, odletěli zpátky do Anglie a Jones se měl vrátit „za pár dní“. K opravdovému návratu však už nedošlo. To byl faktický konec krátké existence Professionals. Nadějné kapely, která se mohla poučit z osudu Sex Pistols, ale nakonec ji dohnaly a zastavily podobné problémy.
K opětovnému setkání došlo až po více než třiceti letech. V roce 2015 se Professionals podařilo několika koncerty nastartovat svůj comeback. Jones ale ze sedla brzy sesadily jeho zdravotní problémy a tak jediným původním členem zůstal Paul Cook. Nová inkarnace kapely vydala dvě studiová alba, poslední před dvěma roky. Navzdory očekávané skepsi dávných příznivců se jim podařilo dobře navázat na starou tvorbu. Nové písně představují jejich typický melodický a energický punk s příjemným retro nádechem. Staly se důstojným nástupcem původní éry Professionals.
