Článek
Fantasy je dnes svébytným odvětvím umění a díky miliónům fanoušků je jeho pozice v současné době těžko otřesitelná. Touha vidět svět kolem sebe barevnější a magičtější je člověku blízká už od dávných dob, projevovalo se to v literatuře i výtvarném umění. Vnést fantaskní prvky do hudby je lákavé a obtížné zároveň, protože textový prostor je omezený. Tedy pokud nejste kapela Genesis…
Jejich píseň Supper's Ready se zrodila ve zlatém art rockovém období na počátku sedmdesátých let. Skupina povzbuzená úspěchy svých předchozích alb a rostoucí fanouškovskou základnou cítila dostatečné sebevědomí, aby se pokusila o skutečně dlouhou skladbu, která by zabrala celou jednu stranu tehdy standardně dvacetiminutových vinylů. Kapela ke svému vlastnímu štěstí nepodlehla velikášství a nerozředila jednu píseň do monstrózní délky. Namísto toho stvořila takřka výpravnou ságu složenou ze sedmi samostatných skladeb, které plynule přecházejí jedna v druhou.
Večeře je na stole
Zatímco mnoho tehdejších progresivně rockových kapel si libovalo v dlouhých instrumentálních úvodech Supper's Ready neztrácí ani vteřinu a hned v úvodu se unisono rozezní jemné kytary i zpěvák Peter Gabriel. Text posluchače zavádí do zešeřelého obývacího pokoje ke dvěma milencům těsně před večeří. Ačkoliv zní úvodní pasáž jemně a romanticky, inspirací k ní byl děsivý zážitek samotného Gabriela. Jeho manželka Jill údajně jednoho večera zničehonic promluvila neznámým cizím hlasem a když se Gabriel vytasil s improvizovaným křížem, reagovala na něj násilně.
Později téhož večera zahlédl Gabriel na trávníku před domem svých rodičů šest podivně oblečených mužů. Tato záhadná skupinka proniká i do druhého verše písně a prochází přímo zahradou ústředního páru. Hlavní hrdinové se proměňují a získávají podobu neznámého muže a ženy.
Falešní proroci
Skupina si poté připravuje půdu pro další část v dlouhé přemítavé mezihře kytar Mikea Rutherforda a Stevea Hacketta a varhan Tonyho Bankse, které společně balancují takřka na hraně ticha. Teprve po takřka dvou minutách se znovu ozývá zpěvák s pokračováním příběhu – milenci, stále v cizí podobě, se ocitají v podivném městě, kde se setkávají s vůdcem sekty. Ten chce město ovládnout a hlásá, že dokáže zaručit věčný život. Zatímco zpěvák kritizuje projev falešného spasitele, hudba kolem něj přechází z jemnosti k houpavé monumentálnosti.
Gabriel následně vytahuje flétnu, aby se pokusil posluchače uchlácholit opakováním úvodní melodie, za jeho zády se však skupina připravuje k bouři. Píseň poprvé získává ostřejší a dynamičtější zvuk – milenci se totiž dostávají do středu bitvy. Falešný spasitel povolal své vojáky, aby „ve jménu míru“ zabili všechny, kteří nevlastní právo na věčný život. Phil Collins dodává svým bubnováním vojenský pochodový rytmus, zatímco nad ním poletuje kvílící Hackettova kytara, aby následně s Banksem vystřihl skvělou souhru v krátké sólové pasáži.
„Proč jen jsem tak nádherný?“
Píseň se mění do oslavné ódy vítězných vojáků, za sebou však zanechávají obrovskou spoušť. Hudba se na chvíli ztrácí. Na scénu se vrací Gabriel s ponurým popisem znetvořené země a kopců z lidských těl. Jeho deklamování doprovází jen jemné akordy varhan jako váhavé kroky tichou krajinou. Milenci přicházejí k vodní tůňce, kde zůstává osamělý mladík – zpodobnění Narkissa. Narkissos, postava z antické mytologie, byl tak pyšný na svou krásu, že měl rád jen sebe a neustále se shlížel ve vodní hladině, až se v ní jednoho dne utopil. Jeho tělo se pak proměnilo ve žlutý narcis. Tuto poměnu pozorují i milenci a následně jsou do vody vtaženi také.
Když z tůně vylezou, ocitají se v úplně novém světě a páté části písně nazvané Willow Farm. Právě kompozice této části byla při tvůrčím procesu celé epické Supper's Ready klíčová, protože samotná kapela ji považovala za nejsilnější pasáž a ve zkrácené podobě ji dokonce vydala na singlu. Gabriel vylíčil Willow Farm jako podivné místo plné lidí, rostlin a věcí, které se nahodile mění. Dalo mu to skvělou příležitost pohrát si s rytmem slov (There's Winston Churchill dressed in drag. He used to be a British flag, plastic bag, what a drag) a skupina mu přizvukuje se skvělou melodií a výrazným staccato rytmem. Ústřední dvojice také neunikne proměně a stávají se semínky uvězněnými hluboko v půdě. Jsou odsouzeni vydržet až do jara, než se zase dostanou na denní světlo.
Křik divokých hus
Jejich dlouhé čekání doprovází Gabriel jemnou hrou na flétnu. Ale jako v předchozím v případě, i tentokrát se ozvou za jeho zády postupně gradující bicí Phila Collinse a zlověstná dechová sekce z Banksova mellotronu. Milenci jsou vysvobozeni ze své podoby, ale ocitají se v nejhorší situaci – sledují biblickou Apokalypsu a zhroucení starého světa. Gabriel uvede novou situaci jedinou slokou a pak dostává příležitost zazářit klávesista Tony Banks. Jeho dlouhé sólo na varhany bylo z velké části improvizované, přesto má úžasný náboj a gradaci. Neustále se mění a nedává posluchači ani vteřinu oddechu.
Atmosféra se postupně zhušťuje, a když nad hlavami milenců přeletí hejno divokých hus, vrací se Gabriel se strhující slokou, v níž dotváří popis naprosté zkázy. Také z jeho strany šlo o improvizaci, kterou Banks původně v písni nechtěl, protože mu připadalo, že zastiňuje jeho part. Ustoupil, až když uznal, jak silný náboj to skladbě dodalo.
Neobvyklá cesta poutníka
Když se crescendo Apokalypsy hroutí, vrací se refrén úvodní části a oba milenci získávají zpět svou pravou podobu a vrací se do svého domova. Skladba končí v dlouhém a radostném fade outu, který pro posluchače zafunguje jako vítaná katarze po intenzivním hudebním zážitku.
Petera Gabriela k napsání podivuhodné cesty plné proměn a metafor inspirovaly jeho úvahy o dobru a zlu a nadpřirozených jevech. V mnoha pasážích čerpal z Bible a náboženského románu Poutníkova cesta ze sedmnáctého století. Vyznění písně však není primárně náboženské, představuje spíše Gabrielovu úvahu nad biblickými a křesťanskými podobenstvími.
Mistrovství naživo
Píseň Supper's Ready by byla pojmem i kdyby zůstalo u jediného dokonalého studiového provedení. Její kouzlo však spočívá i v tom, že ji skupina zcela běžně hrála na koncertech. Genesis totiž neudělali typické chyby podobných okázalých velkoskladeb – neprováděli naživo neproveditelná studiová kouzla, nepřizvali si orchestr ani jiné hostující hudebníky, kteří by hráli na nástroje, jež samotní členové kapely neovládali.
Přestože instrumentů se v písni vystřídá celá řada, Genesis na ně skutečně hrají sami a jemné instrumentální pasáže jim dávají dostatek času si nástroje vyměnit. V úvodu začínají Hackett, Rutherford i Banks s akustickými kytarami a v záběru už hrají na elektrickou kytaru, elektrickou baskytaru a klávesy. Vše se děje naprosto plynule a píseň má díky tomu blíže k divadelnímu představení než ke klasickému koncertu.
O vizuální podívanou se staral i Peter Gabriel. Zpěvák se během instrumentálních pasáží často nudil, a aby si nějak tento čas kompenzoval, začal si vymýšlet různé kostýmy, vždy pro nějakou konkrétní píseň. Během první poloviny sedmdesátých let jich vytvořil přes deset a čtyři z nich se objevují právě v Supper's Ready.
Gabriel koncerty obvykle absolvoval v přiléhavém černém oděvu, výrazném bílém líčení a modrými světélkujícími kruhy pod očima. Tento základní setup mu umožňoval kostýmy plynule měnit během přestávek mezi písněmi a v případě Supper's Ready i přímo během ní. V její druhé části se stylizoval do onoho falešného spasitele s trnovou korunou na hlavě, v pasáži Willow Farm si oblékl legrační žluté okvětí kolem hlavy. Když přichází dramatická apokalypsa, vtělil se do podoby záhadného Magoga a v samotném epickém závěru do zářícího Silvermana oznamujícímu vykoupení.
Jeho kostýmy vnesly do kapely postupné napětí, protože ostatním členům se zdálo, že výrazný zjev odvádí pozornost od hudby, v Supper's Ready však jejich použití velmi dobře doprovází fantastický text o proměnách a podobenstvích. A dnes je součástí dramatického divadelního odkazu původních art rockových Genesis.
Vyjma internetových zdrojů čerpá článek přímo z poznámek na albu Foxtrot, kde byla Supper's Ready vydána.





