Článek
Vlastně mě to ani nepřekvapilo, pan Dušek se podobně (tedy ne takto přímo) vyjadřuje poměrně často, ezo matení lidí je jeho koníčkem a patří aspoň k těm upřímnějším, tedy sám podle svého světonázoru žije. Přesto mi zrovna po tomhle prohlášení přijde důležité reagovat. Napadají mě pohledy z několika stran.
Zajímavým fenoménem je, že lidé často spojují herce s osobami, které hráli. Například paní Jirásková měla vždy auru skoro aristokratky, vzdělané ženy na úrovni. Pan Čepek zase byl považován za temného, žárlivého charismatika. Všechno kvůli rolím, které hráli. Pojďme si říct jednu věc. Herec je loutka, s vlastním hlasem, předříkávající text scenáristy podle toho, jak to chce režisér. Herec předstírá emoce, vyjadřuje názory, které v té chvíli nemá nebo které jsou mu třeba i úplně cizí. Čím je herec prázdnější, tvárnější a hodnověrnější, tím je považován za lepšího. Herec prostě nemá duševní vlastnosti, kvality, morální hodnoty jím představované postavy. Je to zřejmé, ale spousta lidí na to zapomíná. Vraťme se k panu Duškovi.
Pan Dušek se dlouhodobě vyjadřuje k problémům, o kterých nemá zdání, ke kterým nemá erudici, o kterých by měl prostě mlčet. Proč by měl mlčet? Protože ovlivňuje tisíce lidí, kteří prostě věří jeho hraní a považují ho za moudrého například kvůli hraní hry „Čtyři dohody“. Neuvědomují si jednoduchou skutečnost, kterou jsem popsal o odstaveček dřív. Pan Dušek už byl za své šamanské rady, dávané bez jakýchkoliv skrupulí a zároveň znalostí, odměněn Bludným Balvanem v roce 2008 spolkem Sysifos. Ne, že bych nějak výrazně fandil spolku Sysifos, je to banda rozpolcených současných/bývalých vědců balancující na hraně racionality snažící se nedotknout nedotknutelného pana Grygara a jeho náboženství, které je čistě iracionální. K tomu raději zavírají oči před poznatky, které se dnes běžně označují za rasistické/sexistické/šovinistické, protože i když je to pravda, tak to přece nemůžeme říkat nahlas, že ano. Přes všechny moje výtky k Sysifosům, Bludný balvan panu Duškovi byl udělen po zásluze, a jeho udělení mají dobře zdůvodněné.
Říkáte si, proč se do pana Duška obouvám, vždyť má pravdu, velké nenažrané farma firmy, jimž jde jen o zisk, ovládají přeci veřejný prostor, nutí nám chemoterapie, ozařování. Navíc jsou spolčeny s lékaři, kteří jsou buď arogantní, nebo nic neví a taky jim jde o zisk. Pan Dušek zná důvod, proč lidé umírají na rakovinu, a tak tedy asi bude jednoduché se rakoviny zbavit, nebo jí aspoň nedostat. A velké farma firmy se ho snaží zastavit, a sdílejte to, než to smažou.
Pojďme si říct, jak fungují velké farma firmy. Ne, že bych v nějaké někdy dělal, ale původem jsem vědec (i když jen u téhle věty se bude pravděpodobně můj školitel prof. Flusser ošívat), mám rád vědecké metody a mám firmičku vyrábějící zdravotnické prostředky, s ORL doktory dělám 12 let a s většinou jsem mluvil minimálně jednou osobně na jedné ze 130 konferencí, kde jsem vystavoval. Jak to teda funguje?
Farma firma je firma jako každá jiná. Jde jí o zisk, to je základní pravidlo. I mezi farma firmami existuje konkurence, i když firem soutěžících na trhu je cca 19, ne víc. Jak funguje objev nového léku? Někde v laborce, v nějakém týmu jeden z vědců najde zajímavou látku, které by teoreticky mohla zabíjet z principu rakovinové buňky nádorů ledvin. Látka se testuje nejprve v Petriho misce, potom na komplexních tkáních, potom na myškách, potom na prasatech a pokaždé se zvětšuje vzorek (počet tkání, myšek a prasat), na kterém se to testuje. Každá fáze testování stojí víc než ta předchozí. Ve chvíli, kdy se testuje na prasatech (velmi podobný organismus lidskému), je už vidět i toxicita, tj. jestli když to fakt dobře zabíjí rakovinové buňky, to ty ostatní buňky nechává žít. Pokud to léčí i prasata víc, než je to zabíjí, a je to lepší, než současné nejlepší léky, půjde se do fáze testů na lidech. Představte si, že do této fáze se dostane jedna z deseti objevených sloučenin, a to zhruba po 3 letech testování a nákladech přes milion dolarů jen na testování – a to jsme nezačali testovat na lidech. Testování na lidech je už velmi regulované, nejde ho dělat, jak to člověka napadne. Samotná byrokracie zabere 2 roky, než se začne vůbec testovat, a to kvůli bezpečnosti testování a průkaznosti testování. Klinické testy se musí naplánovat a nezávisle vyhodnotit. Testování se provádí opět v několika fázích a v každé fázi se s velkou pravděpodobností stane, že se lék zahodí a celé to skončí neúspěchem a vyhozením peněz. Nejprve se testuje malý vzorek, pak střední a nakonec velký, který čítá tisíce lidí, náhodně vybraných, ale podle kritéria s různou národností, pohlavím (nevím, jestli genderem), věkem, komorbiditami atp. Ani lékař ani pacient neví, jestli v zaslepené studii pacient dostává lék nebo placebo nebo starý (současný nejlepší) lék. Pak se statisticky vyhodnocuje, jak je nový lék účinný a jak jsou závažné vedlejší účinky. Pokud se prokáže, že tento nový lék je horší než stávající lege artis (to, čím se v současnosti léčí), tak se lék bez náhrady zahazuje a výzkum a investované peníze byly k ničemu. Vývoj takového nového léku (třeba nová chemoterapie) a jeho uvedení do praxe trvá klidně deset let a náklady jsou ve stovkách milionů dolarů. Regulace léčiv a následné získání povolení k dodávání léčiva na trh je velmi časově nákladné. Tj. pokud dodáváte na trh v USA, tak byrokracie ohledně toho samého léku v EU je zcela jiná a povolení prodávat získáte za 2 roky poté, co o něj požádáte. Jiné země jako Rusko, Brazílie, Čína, Indie mají vlastní regulatorní byrokracii a v každé takové zemi musíte splnit jejich podmínky (typicky to trvá ty 2 roky), abyste v dané zemi mohli lék prodávat.
Závěr z toho? Je občas možné, že farma firma neuvede lék na trh všude na světě okamžitě, a důvod je byrokracie nebo to, že se minule uvedený lék na trh ještě nezaplatil a zaplatit se musí, jinak by farma firma zkrachovala. Žádna farma firma ale nebude čekat moc dlouho s uvedením nového, lepšího, léčiva na trh, protože by je jinak předběhla konkurence. A každá farma firma touží přijít s nějakým převratným lékem na trh, protože by to znamenalo, že obrovsky vydělá a vytlačí konkurenci. Druhým závěrem z tohoto popisu by mělo být, že na výzkumech léků a testování léků pracují obrovské, nezávislé týmy velmi chytrých lidí. Pro představu v lékárenském průmyslu pracuje hodně přes milion lidí. Ti lidé jsou v laborkách, na školách a bádají a vymýšlejí a pak testují. Je to obrovská mašina děsně chytrých lidí, co pracují na nových lécích. Absolutně nechápu někoho, kdo v ČR má přístup k plodům práce těchto lidí víceméně zadarmo a přesto si vezme od přiblblého vyučeného elektrikáře podivný mix bylin a koňské moči, který nebyl nikdy testován na účinnost ani vedlejší účinky s tím, že ho to vyléčí z rakoviny, a pohrdne západní medicínou. Nerozumím tomu a nechápu to. Možná je to způsobené odosobněním vědy. Lidé v průměru nechápou vůbec moderní svět, ať už mluvím o AI, mobilech, a většina lidí ani netuší jak je možné, že létá letadlo. Pak je pro ně stejně nepochopitelná a tedy stejně akceptovatelná magie nebo léčivá síla aromatizovaného cukru (homeopatie) a kritické přemýšlení kvůli „složitosti světa“ raději rovnou vzdají.
Když jsem o tom debatoval pod jedním článkem o panu Duškovi tady na Seznamu, zeptala se mě jedna diskutující, proč se do toho vůbec motám, jestli mě to tak dráždí, protože prostě nesnesu lidi s jiným názorem a mám chuť prostě poučovat, nebo proč to vlastně dělám. Moje motivace.
Znal jsem jednu holku, znal jsem ji dost dlouho, od 18 let inklinovala k ezo a ke konspiračním teoriím. Byla mistryně reiky, léčila se homeopatiky, sílou krystalů, mms/cds, poslouchala Duška, Hnízdila, byla pro domácí porody, měla kurz duly, anti-vaxerka, hrála na koncovky (flétnu), žila na bio-farmě, měla tři děti a neutuchající chuť k životu. Byla to moje ségra. Před 5 lety se jí udělala boule na krku a ona zahájila léčbu tak, jak na ni byla zvyklá. Homeopatika. Nepomáhalo to. Hnali jsme jí k doktorovi, kde jí řekly, že je to zánět, a dali jí antibiotika. Tedy, to jsme si měli myslet a mysleli, ale reálně u lékaře byla až půl roku po tomto prvním příznaku. Z jejího notebooku po její smrti jsem se dozvěděl, že zkusila i krystaly, mms, boswelky, colostrum, reiky, karmické čištění. Nezabralo zjevně nic, i když za tuto „léčbu“ utratila přes 120 000 korun. Po půl roce se v noci už dusila, a tak jí přítel opravdu k lékaři dovezl. Diagnóza? Non-hodginovský lymfom s metastázami po celém těle, 4. stádium. S dnešními metodami léčby je při prvním stádiu šance na uzdravení 70 %, ve čtvrtém stádium 5 %. Rok ji léčili. Ne, že by byla vzorná pacientka, po chemoterapii utekla hned za děckama, nepočkala v nemocnici, jak měla, ale přesto to po roce to vypadalo, že v těle nemá žádná další ložiska. V průběhu léčby se její názor na lékaře změnil z „jsou to monstra, co jim jde o prachy“ na „jsou to moc fajn lidi, kterým na mně záleží“. Tu změnu bylo zajímavé pozorovat. Ségra tedy neměla žádné rozpoznatelné ložiska, z hlediska lege artis zbývalo dát závěrečnou silnou dávku chemoterapie, která ji zničí veškerou imunitu (potenciálně rakovinové buňky), a pak jí dát autotransplantaci. Poté by měla být vyléčená. Kdyby se tato silná dávka nedala, lymfom by se s velkou pravděpodobností vrátil. Ségra měla nějaký stínek na plicích, ale ten se během chemoterapie neměnil, a tak se ségra na doporučení lékařky rozhodla, že do té závěrečné chemo půjde. Bylo to měsíc před Vánoci. Vše vypadalo v tu chvíli dobře. Ale 18. prosince se jí začalo špatně dýchat a odvezli ji na ARO, byla ve FNKV. Dostala zápal plic. Zemřela 29. ledna 2020 ve věku 46 let a nechala po sobě 3 děti 7, 9 a 19 let. Posledních 5 týdnů jsem za ní jezdil obden, i když byla v umělém spánku. Byl jsem u toho, když jí přerušili podporu, a byl jsem i u toho, když hodinu nato zemřela. Byly tam i rodiče a její nejstarší dcera i její přítel. Tohle nechcete zažít, věřte mi. Ani nechcete oznamovat dětem, že jim umřela máma.
Ano, i kdyby šla cestou západní medicíny, mohla umřít. Dokonce si lze z celého popisu vzít jen to, že ji zabila chemoterapie. Jenže to není pravda. Tento postup se dělá vždy a to s pravděpodobností úspěchu, kterou jsem popsal. Bez léčby by zemřela na 100 %, jen o rok dříve. Při včasně zahájené léčbě by měla o 65 % větší šanci na přežití a já jí mám za zlé, že si vědomě snížila šanci na přežití. Ezo prostě není neškodný koníček.
Mojí motivací je nenechat ovládnout veřejný prostor šarlatány, nedouky a hlupáky, jako je pan Dušek, proto, aby to, co jsem zažil já, nemuseli zbytečně zažívat jiní. Možná jsem někomu tímhle článkem zachránil život, možná právě vám. Je možné, že se mi vysmějete a plivnete si u toho na západní medicínu a poukážete na mojí naivitu nebo zaslepenost. Víte co? Já si to risknu, váš život mi za to stojí, i když vás neznám.
Buďte zdrávi! Všichni. I vy, pane Dušku.
