Článek
Epizoda 4)
A je to tady. Už to nelze dál odkládat. Je začátek října, začínají kurzy p. Husara, a to každý týden znamená: příprava pro následující týden (video 40 minut až hodinu a půl) 2 hodiny online, 2 hodiny offline a domácí úkol. Tohle jak pro matiku tak pro češtinu. K tomu jsme si rozdělili týden s manželkou – já 3× týdně matiku (1-2 hodiny, nebo když jsem pryč v práci, tak v sobotu 2+2 hodiny dopo+odpo) a 3× týdně češtinu manželka, tzv sendvič – střídání rychlých procvíček na umimecesky.cz a práce s textem ve cvičných testech. Já a manželka popřípadě vysvětlení příkladů a látky okolo Husarských kurzů podle potřeby.
Jako opravdu nálož, masakr. Nechápu, že to ty děti zvládly a nezbláznily se. Nechápu, že jsme se nezbláznili my. V případě Týny to časově celkem šlo, byl většinou lockdown, škola probíhala online, takže skoro neprobíhala – 2-3 hoďky denně max, takže 2-3 hodiny se tam ještě vešli. Ale v případě syna to bylo složité. Přišel domů ze školy, většinou jsme měli rozhovor proč má další poznámku a pak další 2 hodiny bylo dost těžké tam vtěsnat.
Z čeho jsme učili děcka? Manželka hlavně z toho webu umimecesky a pak z Husarských knížek pro přípravu na přijímačky a ze starých testů, které parafrázovala. Já jsem shledal, že Husarský knížky jsou moc jednoduchý, že ty testy jsou reálně o třídu i dvě složitější. Zkouknul jsem Bělouna, ten je už dost outdated, zkouknul jsem Jarníka a vrátil se zpátky do reality. Děcka jsem učil podle svého plánu, a nejlepší knížka, kterou jsem našel je „Příprava na státní přijímací zkoušky na osmiletá gymnázia“ od Pavla Zeleného.
Nechápejte mě špatně, ta knížka není milá, sympatická. Je to úchylné, naprosto nehorázně jiné než všechno, co děcka do páté třídy potkaly. Je to těžké, často nesrozumitelné a nerad to přiznávám na jednom příkladě, na tom nejhnusnějším, jsem se na 15 minut zadrhnul i já, matfyzák. Tahle knížka vám i dětem způsobí noční můry a průměrný příklad z ní je o trošilinku těžší než při reálných přijímačkách. Pokud to vaše dítě dá bez přípravy celé, tak máte doma génia, upřímnou soustrast.
Další zdroj jsem měl taky net, témata jsem vyhledával sám. Většinou to byly matematický hříčky, hádanky, podobné IQ testům. A občas, a za to mě nekamenujte, i slovní úlohy k příkladům o jedné nebo dvou neznámých. Ano, všichni říkají, že přijímačky jde vyřešit bez téhle znalosti, pouhou inteligencí. No možná geniální děti to tak mají. Možná, že jde naučit způsob, jak ty rovnice obejít v nějakých konkrétních příkladech. Ale pro normální děti je to kec. Neskočte jim na špek.
A ještě jedna věc je na rovnicích bezvadná – když vaše dítě pochopí rovnice, nějaká drobnost zajišťující abstraktní myšlení v hlavě, se mu změní. Jednou a navždy. A to mu pomůže i u ostatních druhů příkladů. Nemluvím samozřejmě o mechanickém způsobu jak řešit rovnice, ale o tom, co je za tím. To, že text a vztahy z textu se dají transformovat do rovnice. To, že rovnice obsahuje neznámá písmena, která označují libovolné možné číslo. To, jak se rovnice řeší a, že to není soubor pouček a magie, ale že se to dá snadno ukázat a pochopit na dvojramenné váze.
Takže v téhle chvíli máme rozvrh, máme z čeho učit, máme dítě a jediné, co zbývá, je to učení nechat proběhnout. Zní to tak nějak pohodově, ne? Vypadá to, že to projde a bude to? Ani omylem. Je to fakt náročný, každou chvíli se objeví nějaký zádrhel, který je třeba řešit, a i když máte doma talentovanou šprtnu učenlivou je to dlooooouhy, jako fakt dlooouhy.
První týden v říjnu – 4 hodiny s Husarem češtiny a matiky – zmiňuju jí jako zápřah pro rodiče, protože vždy tam je třeba nějaké interakce. Zkontrolovat, probrat zádrhele, dovysvětlit, vymyslet a udělat opatření ve vašem tréninku. 3-5 hodin s mámou na češtině, 3-5 hodin s tátou na matice. To je celkem 9 hodin Husara a 8 hodin navíc s námi, to je 17 hodin týdně navíc. Chudák dítě.
Druhý týden v říjnu to samé
Třetí týden v říjnu zase
Čtvrtý týden
Další týden přelom října a listopadu
První, druhý, třetí, a čtvrtý týden v listopadu
První, druhý, třetí a čtvrtý týden v prosinci. Pátý ne, to jsou Vánoce, nejsem nelida. Za odměnu dostanete zjištění, že se doteď nic nového nenaučili, možná jste pár věcí ze školy zafixovali a druhé zjištění je, že přes Vánoce půlku věcí zapomene a ještě zleniví a první týden v lednu bude mít extra kecy.
Pět koleček v lednu, čtyři v únoru a už se dostáváme do cílové rovinky. Pět týdnů v březnu, kdy si pořád nejste jistí, že to k něčemu bylo a pak už jen broušení a cizelování, popřípadě učení modliteb a hledání pozitivního pohledu na to, když to nevyjde - 2 týdny v dubnu. Je to dlouhý, fakt dlouhý, a nevděčný, fakt nevděčný.
V další epizodě shrnu specifika učení s Týnou a Petrem. Tedy pokud mě do té doby jeden z táborů „zkazil jste dětem dětství, učením jim zabíje dětství“ a „děti zanedbáváte, měl byste je učit daleko víc a průběžně“, neukamenuje ;-)
