Článek
Docela jsem přemýšlel, jestli sem tuhle kapitolu dát, jestli není moc osobní. Nakonec jsem došel k závěru, že celá série je moc osobní, a když už, tak už. Navíc někdo může zažívat to samé, jak vidím Týniny a Petrovy spolužáky. Prostě to není tak, že se jen vaše dítě zbláznilo… bláznivá je celá tahle generace dětí. Přesně. Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo. Nebo všichni jsou letadla, ale já jsem rododendron. Ale zabít je nemůžeme.
Učení s Týnou
Bylo vlastně v pohodě, když se za tím rozostřenou optikou ohlédnu. Do systému zajela, brala to od začátku poctivě, soustředila se, husarský kurz jí bavil, soutěžila s ostatníma děckama o to být v tabuli cti na slušném místě. Jediný problém s ní bylo její odkývávání, které jsem se časem naučil rozlišovat, její zapomínání už vysvětleného a pochopeného a děsivý odpor k přemýšlení. Vždycky raději sklouzla k rutině, teda k tomu, aby se naučila počítat podle nějaké šablony a moc o tom nemusela přemýšlet. Protože já mám k matice přístup přesně obrácený, nic se neučit, všechno chápat a mít propojené – z teorie množin ZF víme, že stačí jen sedm axiomů a zbytek se dá odvodit – sorry za matfyzácký vtip, ale je to tak - tak jsem trpěl. Ona je matika v páté třídě opravdu naprosto průzračná, všechno je propojené, je radost se v tom pohybovat, a to i na obtížnost nightmare cermatích přijímaček.
Týna se z týdne na týden zlepšovala, pomalu, ale zlepšovala. Přiznávám, že hlavu v dlaních a depku jsem měl často, touhu s tím seknout taky. Manželka je daleko větší kliďas a držák než já, takže se to nakonec urovnalo.
Od přírody, protože měla načteno, jí šla gramatika a věci okolo, měla dobrou slovní zásobu, zápasila s řadičkama vět a přiřazováním obrázků k popisu. Má talent na 3D vidění v matice, rovnice se jí daly vysvětlit, časem i naučit a během času přestala dělat triviální chyby. Za to mohla ta snaha udržet se vysoko v husarských kurzech. Občas zvládla udělat i nějaké příklady 13, 14 z matiky. Jestli si pamatujete, přijímačky ten rok se kvůli covidu posouvaly o 3 týdny a my jsme už neměli co dělat v těch 3 týdnech navíc. Věděli jsme, že neumí všechno, že to nedá na 50 a 50, ale v rámci možností byla naučená. Nakonec byla tuším devátá se 48 a 41 body. Na gymplu už dva roky žije z toho co se na naučila na přípravkách.
Učení s Petrem
Představte si maniodepresivního gumídka frčícího na hopsinkové šťávě. Nebo odborněji prepubescenta s mírným ADHD obrazem mixlým s aspergerovským syndromem (ne tu diagnózu nemá, ale pár lidí s ADHD i aspergerem znám a nejsou nepodobní Petrovi ve stavu, kdy je Petr excitovaný). A tohle máte učit. Bylo to celkem problematické.
Problém první
Čtení ho otravuje, má tím pádem minimální slovní zásobu kromě „minecraft specific“ slovníku. Samozřejmě má odpor i ke čtení zadání příkladů. Podtržené věcí je zcela nejbezpečnější přeskakovat, vypadají podezřele. Extrahovat informace z textu je pro něj vyšší dívčí, i když náhodou většinu slov přečte. Když mu něco v zadání chybí, tak si to vymyslí a dál s tím klidně počítá. Svojí inteligencí využívá často k manipulování ostatních, aby si ulehčil život:
„Já tomu nerozumím. Jasně, že jsem to přečetl, ale nechápu to. Ne ta informace tam není napsaná.“ Je dost chytrý, aby neřekl: „Přečti mi to, najdi mi to, vysvětli mi to, ukaž mi to.“ Ale co takový rodič udělá, když jeho snaživé dítě chce mermomocí vyřešit příklad, ale nechápe ho? No jde mu ho přečíst a vysvětlit. Než jsem tu manipulaci prokoukl, chvilku mi to trvalo. Nikdy jsem ho ale nenaučil naprosto dokonale číst zadání, nepřeskakovat, vyždímat všechny informace z textu, i když se to cvičením výrazně zlepšilo. Je fakt, že když se mu příklad vysvětlil, dokázal vyřešit příklad i pro osmáky, deváťáky.
Intermezzo
Petr si před rokem začal stěžovat, že nevidí na tabuli, že ty věci tam napsané nepřečte. Pančelka ho přesadila do první lavice, přesto pořád říkal, že to nepřečte. Zkoušel jsem si ho v metru, jestli přečte hodiny na nástupišti, z jaké dálky přečte číslo tramvaje a fakt blbě viděl. Objednali jsme se na oční, ale objednací doba byla 3 měsíce. Mezitím mu spolužáci sedící vedle něj diktovali co má psát do sešitu. Jeho třídní nás za tu dobu 3 urgovala, aby už na to oční šel, protože takhle to nejde. Přišel den jeho kontroly na očním, on už měl víceméně vybrané brýle, které bude nosit. Manželka ho tam odvedla, lékařka prohlédla, otestovala na krátkozrakost – při čtení viděl až čtvrtou řádku odspodu. Vyšetřila ho i tím automaticky zaostřujícím přístrojem, prohlédla oční pozadí a udělala ještě pár nestandardních testů. Pak přišla k manželce a řekla: „Tohle není očima, to je něco jiného!“ V manželce hrklo – průšvih, neurologie, další testy, doprčic. Podle toho, jak se zatvářila bylo poznat na co myslí. Lékařka říká, né tak jsem to nemyslela. On nemá s očima nic, je naprosto zdravý, jen je línej číst. Houkla na Petra ostřeji „koukej přečíst ten poslední řádek“, a on ho přečetl. Zmanipuloval děti, učitelku, nás, jen protože chtěl nosit cool brejle, byl líný číst a zároveň se mu líbilo, že mu ostatní pomáhají.
Problém druhý
Petr často září sebevědomím, protože ve škole má v matice po 10 minutách hotovou práci na celou hodinu, vyplněné 3 stránky dopředu v pracovním sešitě… a neustálé poznámky od učitelky, protože se nudí, náhodně v hodinách (a nejen v hodinách) vykřikuje nesmyslné věty, provokuje každého kdo se namane, i učitelku, i o hodině.
Na Petrovo sebevědomí nemá žádný vliv to, že na první lekci od husara dopadl tragicky, neměl skoro nic dobře. A nevidí žádný důvod procvičovat, protože je prostě nejlepší a ve škole to tak je.
Potřeboval jsem mu snížit sebevědomí. Protáhl jsem ho skrz všechny typy příkladů co jsou v přijímačkách, ukázal mu, že to jaro nebyla náhoda a že z toho nic neumí. Výsledek? Výsledky jsou mi ukradený a je mi jedno, že to neumím, a navíc mě to už nezajímá. Jak chcete učit kluka, který má jen dva stavy – všechno umím, učit se teda nemám co. Nic neumím a tím pádem mě to nezajímá. Ještě si k tomu přidal lehké citové vydírání… a tím pádem mě to nezajímá, protože stejně nikdy nebudu nic umět a jsem blbej.
Problém třetí
Chtěli jsme nechat působit husarské kurzy, protože husar má svoje charisma a kluci Petrova věku se potřebují vidět v dospělákovi, zvlášť když něco umí. Navíc Petr je děsivě soutěživej, tak bylo jasný, že se bude chtít vidět na husarské tabuli cti co nejvýš. Další omyl. Husarské kouzlo na Petra nepůsobilo, jako vůbec. Během kurzů na rozdíl od Týny stihl dělat spoustu dalších věcí, klidně u toho ležel, nebo skákal přes švihadlo, videa si pouštěl klidně na přeskáčku, výsledky kontroloval málokdy, testy vyplňoval jen ty, co se kontrolovaly. Pokud bych měl říct, že na Týnu husarský kurz zabral z 90 procent, tak na Petra tak z 20.
Problém čtvrtý
Petrovi se mění nálady podle toho, jak mu to jde, a to i o 180 stupňů za 2 minuty. Je rozesmátý, jde s vervou na další příklad a na něm se zasekne. V tu chvíli matiku nesnáší, je blbá, je to celkově k ničemu. Pokud mu to nejde dýl a nenechám ho to přeskočit, tak se rozbrečí.
Stejné to má i u češtiny. Tam se to projevovalo trochu jinak – manželka ho držela u webu na procvičování a já slyším ve svém kutlochu: „Neeee já už to nebudu dělat, je to k ničemu, jsi nejhorší máma na světě, zkazilas mi celej život“, a třeba ránu myší o podlahu. V tý chvíli já startuju, že takhle ne a on se zasekne… že už to nebude dělat nikdy vůbec a že ho to nezajímá a že a že a že…
Jednou to fakt přehnal a řekl věci, které se špatně promíjejí i vlastnímu dítěti. A mně došlo, že tohle není zápas o to ho naplnit znalostma přes jeho odpor, je to zápas o jeho motivaci a to aby on sám chtěl, aby on sám hodně chtěl. Tohle já snášet nebudu. Beru si ho stranou a říkám, že ho přestávám učit, protože já mu svůj čas dávat nemusím a nebudu, že mám zajímavější věci na práci a tím ruším naše vyučování. Manželka ho dál učila i přes jeho odpor a já ji za to obdivuju. Petrovi po měsíci bez mého učení dochází, že sám se toho moc nenaučí, husar mu toho moc nedává a začíná přemýšlet, jak to zaonačit, abych ho zase učil. Čtrnáct dní to projednává s manželkou a po čtrnácti dnech přichází s omluvou a prosbou, abych ho vzal zpátky do učení. Souhlasím s podmínkou, že když uslyším sebemenší odmluvu, ksicht, drzost, tak končíme. Od té doby se jeho přístup radikálně změnil, byl rád za každou hodinu, kterou jsem mu věnoval, snažil se, poděkoval za to, že jsem mu něco nového ukázal. Měli jsme měsíc a půl skluz v plánu, ale i tak jsem ho stihl naučit velmi rychle prvočíselné rozklady, rovnice o jedné a dvou neznámých, ale to nebylo to nejdůležitější. Projevilo se u něj nadání na matiku, takže dokázal improvizovat a vyřešit příklady, které ani typově před tím nikdy neviděl. Tohle byl asi jediný okamžik, který mě bavil a kdy jsem ho rád učil.
Problém pátý
Rýsování. To mu nikdy nešlo, vlastně ani v hodině ve škole. Převážně proto, že neměl kružítko, měl zlomené pravítko, rýsoval podle pingpongový pálky, nenaučil se tím pádem základy. Koupili jsme mu husarského kurýra – 4 lekce jen rýsování a k tomu komplet nové rýsovací potřeby. Stejně mu to ale nešlo a měl z příkladů max půl bodů, spíš jeden dva. Nešlo mi to do hlavy, tak jsem tomu věnoval celý den a začali jsme – co je bod a narýsuj bod. Co je přímka a narýsuj přímku a bod na ní. Narýsuj úsečku, úhel, trojúhelník. Co je to vlastně trojúhelník. Co je to čtverec. Jak je zadaný čtverec, jak se dělá osa úsečky a jaké má vlastnosti, jak se dělá osa úhlu a jaké má vlastnosti… trvalo to den a po tom dnu měl z rýsování už vždycky 5 nebo 6 bodů podle toho, jak se trefil při obtahování propiskou.
Problém šestý
Petr měl extrémně nestabilní výsledky. Jeden týden měl z testu 30 bodů a byli jsme v extázi a druhý týden měl zase 15 bodů, bylo jak na houpačce, v takové chvíli se těžko hledá motivace ho učit dál. Zase to bylo o pozornosti a nesoustředěnosti. Součástí testů z češtiny je napsat výsledek ve formě, který chtějí. Nebudu se moc zmiňovat o tom, že žádná věta neměla velké písmeno na začátku a tečku na konci, ale když je ve výsledku napsané „mručivý čert“, a v zadání, které měl vlastně jen opsat, „moučný červ“, tak je to jistý popud k zamyšlení.
Problém sedmý
Petr týden před přijímačkami uměl z matiky fakt hodně, i z těch těžkých testů (rok 22) měl 45 bodů. Proč neměl padesát, když ho tak opěvuju? To byl jeho poslední problém – při počítání příkladů mu vyšlo třeba, že něco trvalo hodinu a patnáct minut – napsané na šmíráků vedle, napsané do zadání testu. V záznamovém archu napsáno ale hodin a šestnáct minut. Nikdo nechápe proč. A takové věci se povedly minimálně vždy dvě v každém testu.
Jak dopadl? Celkově byl 41. Měl 38 bodů z matiky i z češtiny. A jaké měl chyby? Kromě chyby v příkladě 13.3, který fakt spočítal blbě, měl chybu v příkladě 1 a 2 – špatně sečetl/vydělil čísla, pak měl chybu v pětce, kde špatně opsal co mu vyšlo a pak měl chybu ve dvanáctce, kde si nepřečetl poslední větu, která měnila vyznění zadání příkladu. Člověka to zamrzí, když mohl mít klidně 45 bodů a zkazil si to takovou blbostí. Naštěstí to nemělo vliv na přijetí na gympl, a byl jedním ze dvou dětí, kterým se nezapočítával plný počet bodů za vysvědčení.
V příští a poslední kapitole se pokusím tu depresi trochu rozehnat. Není všechno tak černé, jak se zdá. Teda, jak kdy :-)
